Střešní byt - hlavní pokoj

[Rebecca Altamirano]

Mhmm, to jsem. +souhlasí s náznakem smíchu v hlase; vychutnává si tu změnu, která se s ním stane, když začne být aktivní trochu víc, ztuhnutí svalů pod svými prsty, varovný záblesk v jeho očích; jeho prsty, které se jí znovu obtočí kolem krku a sevřou ho, ne moc, ale rozhodně dost na to, aby jí to přinutilo trochu ztěžka polknout. Ale když pak konečně vklouzne prsty do jejího těla, nedokáže potlačit tlumené zasténání, první, ale rozhodně ne poslední hlasitější, které z ní jeho laskání vynutí. Oplácí mu polibky stejně vášnivě, trochu jakoby tím ventilovala to, co dělá s jejím tělem, ale rozhodně nezapomíná ani na něj a když jí přirazí boky do dlaně, usměje se do polibku a současně konečky prstů přejede přes zapínání kalhot. Na holé kůži břicha ho pohladí její magie, už tak známá, téměř jako jeho vlastní a pak vklouzne rukou dovnitř. Moc prostoru nemá, ale odradit se nenechá, obemkne ho prsty a sevře pevněji, přesně na hraně, kdy by to už mohlo být moc. Zasténá mu do rtů a vlní boky proti jeho ruce, jak jen jí to současná pozice dovoluje a znovu mu nabídne své rty, v jasném pozvání...+ I can be your everything...but I just wanna fuck...+vydechne mu přímo do rtů, dívá se mu přímo do očí a přes rty jí přelétne prchavý úsměv+

[Jade]

+palcem vystoupá až k hraně její čelisti a rty mu zvlní pobavení, kdyby ji trochu nepřiškrtil, snad by ji to ani nebavilo. Vzpomene si, jak se s ní kdysi přetahoval o každý milimetr, každý vzdech a zašeptanou prosbu, a když ji teď vidí před sebou, rozdychtěnou, připravenou, roztouženou, jak se dobrovolně nabodává na jeho prsty a sama se mu nabízí... jo, líbí se mu to, jasně že jo. Nijak neskrývá, že se mu to líbí; prozrazuje ho přinejmenším ten samolibej, neskrývaně vítěznej úšklebek a mrazivej žár v jeho očích, když se vpijou do jejích+ Is that what you want? +protáhne a dívá se na ni jako by si ji už bral, a když mu její dlaň vklouzne do poklopce, může cítit naprosto přesně jak moc chce on, nemá potřebu si na nic hrát; chce ji a boky jí přirazí do dlaně. Zároveň jí krk sevře ještě o něco pevněji, jen aby nezapomněla, jak moc si hraje s ohněm+ I thought you'd never ask. +poznamená pozoruhodně sarkasticky, na to, v jaký situaci se nachází, kalhoty nechá sklouznout o něco níž, jeho prsty náhle opustí její klín, jen na vteřinu, protože pak je v ní. Nemusí to brát nijak pomalu, protože se právě přesvědčil, že je pro něj víc než připravená, chytne ji tak napůl za bok, napůl za zadek, a přirazí do ní až na dno+ měla by ses pořádně držet. +vydechne jí horce do kůže, okousne hranu její čelisti, zhluboka se nadechne a vstřebá tu dokonale smrtící horkost, která ho svírá, pohne se v ní, a pak znovu a znovu, přidržuje si ji blízko, a když se ujistí, že to gauč vydrží, začne si ji brát naplno. Sevře čelisti, až mu šlachy na krku trochu vystoupí, a požár v jeho očích jako by zachvátil všechno, co je v něm, řídí intenzitu jeho pohybů a dravost jeho polibků, a v jednu chvilku ji kousne trochu bolestivěji, než měl možná v úmyslu, protože tohle není úplně počínání hodný rekonvalescenta, a jeden ze stehů na jeho ráně trochu protestuje proti tomu, jak prudce si ji bere a trochu povolí; rána se neotevře, ale na prasklém stehu nejdřív pomalu vystoupí kapka krve, rudě se zaleskne a pak se přehoupne a steče mu přes klíční kost, za ní druhá, a třetí, není to doslova pramínek, jen vyvěrající kapky, co si hledají cestu po jeho těle tak, jako předtím voda ze sprchy+

[Rebecca Altamirano]

+nechá se zajmout jeho očima a trochu ji překvapí, že ji ten žár v nich v mžiku nespálí na popel+ Ano. Prosím. +dodá se zábleskem v očích, jakoby si zrovna vzpomněla. A pak je najednou v ní a ani kdyby chtěla, nedokázala by potlačit zasténání, které v ní ten pocit vynutí. Jeho doporučení ihned provede, levou rukou ho obejme kolem krku a pravou sevře jeho předloktí, kterým jí svírá bok, zranění se pořád instinktivně vyhýbá. Vychází mu vtříc, jak jen to jde, hlasité steny se vpíjí do jeho kůže a ona se tomu poddává čím dál víc. Když ji kousne, zasténá mu přímo do rtů a téměř ve stejné chvíli ucítí krev, jeho krev. Trochu se odtáhne a má pocit, že tu kapku vidí klouzat po jeho kůži zpomaleně. A aniž by vypadla z rytmu, trochu se předkloní a špičkou jazyka slízne další kapku, kterou rána uroní a pak i tu další a cítí, že už se moc dlouho ovládat nezvládne...+

[Jade]

+chytne to zasténání do rtů v polibku a zvedne jeden koutek, hodná holka. Pot mu vystoupí na těle, takže v první chvíli si kapky stékající po kůži neuvědomí, nebo spíš zamění za to. Ale jeho smysly jsou pořád ještě zostřený z doby, kdy ochutnal její krev, asi tak před milionem let, takže ta železitá pachuť ve vzduchu dolehne i k němu, přes opar její těsný vlhkosti a vůně její kůže. A kdyby snad na chviličku zapochyboval, ucítí dotek jejího jazyka, a vzápětí jak se kolem něj stáhne, když jí s jeho krví na jazyku projede tělem záchvěv slasti. Jeho tělo už funguje trochu nezávisle na jeho vůli, takže ještě asi dvakrát přirazí, než mu plně dojde, co dělá, a jeho tep vynechá jeden nebo dva údery. A pak jí jeho ruka prudce vyjede do vlasů, sevře je a doslova ji odtáhne od svojí kůže, rty ještě usvědčujícně zbarvený rudou rtěnkou z jeho krve+ Možná bych měl s tím vyhlazováním upírů v New Yorku začít hned. +zavrčí jí do ucha a v očích mu blýskne, jenže ne tak provokativně a pobaveně jako před tím, na pozadí pomalu rozdmýchaných plamenů touhy. Oči mu zchladnou tak rychle, jako by se pokryly vrstvou ledu, a lesk v nich je nebezpečně varovnej. Jeho sebeovládání teď není na úplně nejvyšším stupni, a to se netýká jen toho, jak intenzivně ji šuká. Zatne zuby, tvrdě, až se kousne do jazyka, aby se ovládnul, a vytáhne se z ní, přestože jeho tělo skoro vříská na protest, byl blízko, tak blízko, a každá jeho buňka se chce pohřbít zpátky do toho zvoucího horka a pokračovat, dokud nevybuchne slastí. Ale neudělá to, nechá její klín prázdnej a rozdychtěnej a tentokrát jí druhou rukou sevře krk pevnějc, ne s hravým náznakem, ale doopravdy, aby musela zalapat po dechu+ Mám dojem, že trochu moc zapomínám. +zasyčí jen kousek od jejích rtů, chladnej oheň v jeho očích doutná kontrolovaným vztekem a potlačovanou touhou, která ho milejším rozhodně neudělá. Oči mu zaletí k noži na gauči, kterým jí předtím rozseknul podprsenku, ale nesáhne po něm, jen lehce nakloní hlavu na stranu a sevře zuby pevnějc, jako by si tu myšlenku v hlavě rozmlouval. Nezabije ji, přinejmenším ne takhle, ne dneska, a ne pro tohle. Přitáhne si ji za hrdlo blíž, tak blízko, že se rty skoro dotýká jeho ucha, a ona může na podbříšku cítit, že jeho vzrušení rozhodně neopadá+ A ty taky. +protáhne tiše. Na hrdle už sice stopy po jejich předchozí seanci nemá vidět, ale oba vědí, kde přesně byly+ Možná bych tě tu měl přivázat ke zdi, sehnat si stříbrnej kolík a zjistit, kde přesně máš práh bolesti. Jestli se dokážeš bolestí zbláznit. +zašeptá jí do ucha, až děsivě klidně. Závan jeho magie se jí otře o kůži a přičaruje mu na prst jeden z jeho důvěrně známejch prstenů, a tam, kde svírá její hrdlo, se krátce přisaje k její kůži a rozsekne rozcitlivělost jejího těla zábleskem bolesti; je to ale jen malá plocha, a proti tomu, co jí způsobil před nedávnem, jde jen o slabý varovný bodnutí. Rty mu zvlní úšklebek, trochu krutej, ale ten prvotní mráz v jeho očích trochu ztratí nejpalčivější osten. Za zátylek ji stáhne z opěrky nohama na zem, otočí si ji v náručí a jednu ruku ji omotá kolem pasu jako had a přitiskne si ji zády k tělu, tak těsně, že cítí každej jeho nádech a jeho erekce uvízne mezi jejich těly na jejích bedrech+ Můžu ti udělat věci, po kterých bys mě prosila, abych tě zabil. +protáhne jí do ucha, trochu děsivě klidně, tím tónem, kterej obvykle provází návrhy jinýho typu druhou rukou pořád svírá její krk, ne tak pevně, aby se vyloženě dusila, ale dost pevně, aby musela o nádech trochu bojovat, a stříbro prstenu se jí tak tiskne do kůže+ A nebo prosila o jiný věci. +v hlase se mu odrazí úšklebek, přinutí ji naklonit hlavu na stranu a rty sjede po jejím krku k té čerstvé spálenině; když ji ochutná, skoro by přísahal, že na jazyku spolu s její krví cítí i náznak stříbra. druhou rukou jí z pasu sjede zpátky do klína, neomylně zamíří přesně tam, kde je nejcitlivější. Laská ji tvrdě, jako by ta předchozí hravost vyprchala, v nemilosrdným tempu a promyšleně, tak, aby ji vlna slasti nezaplavila pozvolna, ale intenzivně a prudce. Čte reakce jejího těla jako známou knížku, už dokáže poznat, který zachvění jejího těla značí, že je na hraně, kdy barva jejího hlasu a vzdechů naznačuje, že už jí stačí málo, a naprosto bez skrupulí tu znalost využívá proti ní. Vždycky, když už je těsně před pádem do orgasmický propasti, stáhne se a jen ji zlehka hladí, moc slabě na to, aby přepadla přes okraj, jen tak, aby se ten požár trochu ztlumil, a pak znovu zaútočí, udržuje ji v tom dokonale frustrujícím balancu, skoro v cíli, ale ne docela+ Můžu tě spoutat a nechat dva tři dny na hranici bez možnosti se udělat a slíbila bys mi naprosto cokoliv. +vydechne jí do kůže a zuby podráždí tu spáleninu na krku, nijak tvrdě, ale jak je čerstvá, bolí ostřeji+ Zajímalo by mě, za jak dlouho bych tě doopravdy zlomil. +ušklíbne se, přejede jí rty po rameni, a zanechá po sobě slabou krvavou stopu+ až by ses nedokázala nevracet pro víc. +zvedne lehce koutek. Svoji vlastní erekci si uvědomuje víc než ostře, ví, že se do ní hned zase vrátí, ale teď si chce ještě chviličku vychutnávat ten pocit, jak mu její rozbouřenej dech burácí přes tenkou vrstvu jejího hrdla do dlaně+

[Rebecca Altamirano]

+že přestřelila si uvědomí jen zlomek vteřiny před tím, než ucítí, jak pod jejími rty ztuhnul, takže když jí zaboří ruku do vlasů, následuje ten tah víceméně bez protestů. Zprudka oddechuje a snaží se potlačit chvění svého těla, které přesto pořád reaguje na jejich spojení, na to jak ji vyplňuje, ale když se začne odtahovat, oči se jí trochu rozšíří a kousne se do rtu, aby zadržela zrádné zasténání, které jí stoupá hrdlem. Zvedne hlavu trochu výš, když jí sevře krk ještě pevněji, ale nepřestává se mu dívat do očí. A ví, že má pravdu, i ona zapomíná a to znepokojivě rychle a snadno. Následuje jeho pohled, když se zadívá na nůž na gauči a jestli se dívá do jejích očí opravdu pozorně, může si všimnout, že nepatrně ztmavly, jen o jeden dva odstíny na okrajích, ale už to není ta čistě zlatá. Když si ji přitáhne za krk ještě blíž, může cítit pod prsty, jak trochu ztěžka polkne a pak poněkud znehybní. A pak může na tváři cítit, že jí přes rty, kterými se ho skoro dotýká, přelétl prchavý, hořký úsměv+ Jenomže to už se dávno stalo...+vydechne a hlas má najednou trochu jinou hloubku, je trochu cizí, ale přesto už ho slyšel a když se jí teď podívá do očí, zjistí, že už nejsou jako rozpuštěný jantar, ale jako sopečné sklo, ktreré i přes žár, který ho stvořil, studí jako led. Trhne sebou, když se jí ke kůži hladově přisaje stříbro, ale neudělá nic, aby se vysmekla, jen se mu dál dívá do očí, dokud ji nestáhne dolů a nepřinutí ji otočit se.+ Ano, vím, že můžeš. +zapřede trochu ochraptěle a zachvěje se, když jazykem polaská spáleninu. Ale když se jeho prsty znovu vrátí do jejího klína, pořád vlhkého a připraveného, už trochu rozbolavělého, nedokáže zadržet zasténání, které jí unikne ze rtů. Kousne se do rtu a bojuje s tím, svíjí se mu pod rukama, buď aby unikla nebo dostala víc, než je v tu chvíli ochotnej jí dát, nejde moc rozeznat jedno od druhého+ Vím...že bys to udělal. +vydechne s námahou+ Proto jsem tu já. Protože ona...by už prosila...o cokoliv. +natlačí se proti němu víc, jak jen jí to jeho sevření povoluje.+

[Jade]

+když jsou spolu takhle blízko, je na její reakce naladěný ještě citlivěji, než jindy, takže mu neujde, jak se změní barva jejího hlasu, jak se rysy její tváře lehce upraví, je to ona, a přesto není, a v jejích očích sídlí cosi cizího, jen s prchavým záchvěvem známého někde v hloubce. Trochu se pobaveně ušklíbne a nadzvedne obočí bojíš se mě tolik, že posíláš bodyguarda?, ale zároveň všechny jeho obranný reflexy zůstávají na hodně vysokým stupni připravenosti, protože jeho kontakt s tímhle jejím aspektem byl doteď hodně řídkej, a není si tak úplně jistej, co od toho čekat. Což je poměrně náročný, když mu sperma tlačí na mozek a krev mu hučí ve spáncích a už takhle v sobě právě efektivně potlačil instinkt jí zakroutit krkem. Krom toho má pocit, že i ona sama se týhle roztomilý schizofrenický manifestace tak trochu bojí. S uspokojením nicméně zjistí, že na fyzický podněty reaguje pořád stejně, stejně dokonale citlivá, stejně nenasytná, stejně vzrušená. Sténá trochu jinak, se stejnou touhou, ale přesto v tom zachytí změnu, takže ji laská dál, aby to slyšel znovu, dokud si není jistý, že naprosto bezpečně rozezná všechny rozdíly+ A ty neprosíš? +protáhne jí s úšklebkem do kůže, ale sám už to nechce dál protahovat, kůže jako by mu hořela a tlak v klíně, kterým se trochu otírá o její záda, už je trochu moc intenzivní. Ještě trochu jí varovně stiskne krk, aby se nepokoušela o žádný pitomosti, a pak jí zatlačí na rameno, aby ji donutil se předklonit, ohnout přes opěrku gauče, a když se mu tak její klín přímo nabídne, na nic nečeká a ponoří se do ní až po kořen, nice to meet you too. Všechno ostatní je vždycky jenom předehra, vzrušující, lákavá, provokativní, ale ten moment, kdy je konečně v ní, je nepopsatelně dokonalej, z hrdla mu uteče zasténání. Položí jí dlaň doprostřed zad, nijak netlačí, jen se tak udržuje ve spojení s tím, jak se jí napínají svaly, když se do ní dobývá, rychle, tvrdě, dostává se hlouběji než předtím, teď už jsou oba tak vydráždění, že nic jinýho neexistuje, jen rozkoš a rychlá cesta k ní, jejich spojení a zběsilá touha dosáhnout uvolnění+ Ty poslední záchvěvy koherentních myšlenek v jeho hlavě ho upozorní na fakt, že i tohle je maličko jiný, i když je to objektivně nesmyl, a je to pořád totéž tělo. Napadne ho, jaký by bylo pohrát si od začátku jenom s touhle+

[Rebecca Altamirano]

+ze rtů jí unikají další a další steny, čím déle to trvá, tím víc je to spíš kňourání, občas protnuté tlumeným zavrčením. Když ji přinutí se předklonit, chvilku tomu tlaku vzdoruje, možná o trochu důrazněji, než je v poslední době zvyklý od její "hodnější" polovičky. Ale nakonec se opře o předloktí, takže se mu vystaví úplně, bez nejmenšího záchvěvu studu a ještě trochu roztáhne nohy+ Ale jistěže prosím. Se správnou motivací...+ohlédne se na něj přes rameno a ty obsidiánové hlubiny se zalesknou neředěným chtíčem. A pak je konečně zpátky v ní a ona hluboce zasténá a skloní hlavu ještě trochu níž, vychází mu vstříc tak, že by pro běžného smrtelníka by to už bylo za hranou rozkoše, spíše k bolesti. Ne ale pro ni a ani ne pro Bí. Několikrát kolem něj promyšleně sevře svaly a hrdelně zasténá, okamžik před tím, než se tím nechá smést a s výkřikem se udělá. Hlavu skloněnou dolů, takže jí vlasy přepadnou až na gauč a odhalují celá záda, pod světly pokoje ostře vystupují jizvy křižující její záda, desítky tenkých i silnějších šlahounů, některé s roztřepenými okraji, nebo trochu rozpité, podle toho, co je způsobilo... Zprudka oddechuje, oči má zavřené, ale přesto jí v koutcích rtů pohrává slabý úsměv+

[Jade]

+když ucítí odpor, než se poddá jeho tlaku na záda, na moment ho napadne, že by si pravděpodobně možnost krotit tuhle docela dost užil. Ale pravděpodobně by to někdo nepřežil. A pak je v ní a všechny myšlenky se koncentrují jen na to místo, kde do ní proniká, a odkud se jim oběma do celýho těla šíří bouřka slasti. I am your whore, tak nějak to řekla. A tahle verze se s tím evidentně ztotožňuje do posledního písmena. Ty temně se lesknoucí propastný oči mu před očima zůstanou ještě chvilku potom, co se otočí zpátky; zrcadlí její intenzitu a když mu dá tak jasně najevo, že snese víc, přitvrdí taky, dokud ji nešuká tak, že se gauč trochu otřásá a její tělo to pravděpodobně odnese minimálně obolavěním. Ale i v týhle pozici, kdy ji má doslova pod kontrolou, má dojem, že se s ním pořád tak trochu přetahuje a nepoddává se mu úplně, jenže pak ho v sobě sevře v nastupujícím orgasmu a on se nechá stáhnout do toho víru spolu s ní, jeho vlastní vyvrcholení přijde prudce a skoro nečekaně. Poněkud bolestivě jí sevře bok a s neartikulovaným výkřikem se k ní připojí, udělá se hluboko v ní a jeho boky ještě chvilku pracují o vlastní vůli, než pomalu zastaví, ale ještě zůstane pohřbený v ní, s očima na moment zavřenýma, konečky prstů přejíždí po pletenci jizev na zádech, jako by v nich četl jako v Braillově písmu, příběh o bolesti, která zůstává pohřbená v morku kostí. Pomalu zklidňuje svůj dech i tep, a první myšlenka, kterou uchopí, je, jak lákavý by bylo tyhle čáry utrpění přepsat novýma. Skoro jako uměleckej podpis. Pomalu pustí její bok, kde po něm zůstává otlak, co se brzo zbarví v modřinu. Jak z ní sám od sebe vyklouzne, ještě sjede prsty do jejího klína a zezadu ji krátce polaská, dokud je ještě rozcitlivělá. Má takovej pocit, že by mohla plynule pokračovat dál. Se správnou motivací... vlastně by ho zajímalo, o kolik hloubějc jde tahle zubatá varianta+ Takže prostě jenom takhle přehodíš výhybku? tam a zpátky, jako hodnej a zlej policajt? +zvedne koutek v úšklebku a prstem obkreslí jednu z tenčích jizev, co se jí klikatí skoro až na bok a nahoru k ňadru+

[Rebecca Altamirano]

+zůstává jak je a pomalu dostává dech i tep do normálních hodnot, ale oči má stále zavřené. Slyší i jeho zrychlený dech a nepatrně se pousměje. Tiše zavrní, když z ní vyklouzne a ještě ji polaská v klíně a slabě se zachvěje, když prsty přejíždí obrysy jizev a napadne ji, že je to možná docela intimní gesto. Pomalu se narovná a když promluví, ohlédne se na něj a rty jí zvlní úsměv+ Víceméně jo. Ale mnohem radši se objevuju, když to nečeká. +přizná se škodolibým úšklebkem. Přehodí si vlasy zpátky na záda, pak zvedne ruce a projede si hřívu prsty, aby je trochu urovnala a očividně ji neruší, že je skoro nahá. Je to gesto naprosto totožné s tím, když to dělá Bí a možná to je zvláštním způsobem uklidňující+ Je to mnohem větší zábava. +zablýskne jí v očích a pak pomalu sjede pohledem na ránu na krku, kopíruje očima cestu těch kapek, které mu sklouzly po těle. Neřekne nic, jen jí přes rty přeběhne prchavý úsměv. Pak přejde ke stolku a natáhne se pro lahev. Dolije sobě i jemu a postrčí jednu jeho směrem.+ Někdo by se na to u vás měl ještě podívat. Stehy možná trochu povolily. +poznamená jakoby nic, zvedne si skleničku ke rtům a zhluboka se napije a nepřestává se mu dívat do očí+ Řekni mi...myslíš, že by tě kousla? +zeptá se pak najednou, pořád tím nezúčastněným tónem, jakoby ji to vlastně ani nezajímalo, ale je prostě zvědavá+

[Jade]

+nespouští z ní oči, sleduje její pohyby, držení těla, impulzy, mnohem pečlivěji, než kdyby tam byl s tou druhou, a nijak to neskrývá. Ona ostatně určitě ani nic jinýho nečeká. Natáhne si kalhoty zpátky na boky a zapne je, a na slabě krvácející ránu vloží jednoduchý konzervační kouzlo, který ji neprodyšně uzavře, dokud nebude mít čas nechat si to ošetřit pořádně. Na velký zranění by to nepomohlo, ale něco takhle drobnýho zvládne v klidu. Jeho její nahotu rozhodně neruší ani trochu, naopak si ji pohledem vychutná. Přesto lehce přimhouří oči, když sleduje, kam směřuje její pohled; zůstává zatím v lehce napjatým klidu. Jsou jako odraz na hladině vody, ne tak docela stejný, ale ne tak úplně odlišný. Jako kdyby vypila mnoholičný lektvar, získala přesnou podobu, ale některý manýry nejsou tak úplně stoprocentní. Je to velice fascinující a trochu znepokojivý+ To není moc milý. +poznamená. popravdě ho představa, že přímo v sobě má něco, co neovládá, dost děsí+ Tvoje péče mě dojímá. +ušklíbne se trochu, natáhne se pro skleničku, a napije se zhluboka, až když ucítí kořeněnou vůni whisky, usoudí, že ji fakt potřebuje. Zadkem se opře o pult kuchyně a mezi rty si vloží cigaretu z krabičky. Nad její otázkou pozvedne jedno obočí, svým způsobem je tahle přímost osvěžující. Jo, zatím ho baví. Nakloní hlavu na stranu, aby dal najevo, že se nad tím vážně zamýšlí, a špičkou prstu si magicky zapálí+ Definuj otázku. +zvedne koutek pobaveně+ Z hladu? Ne, to nejspíš ne. V sebeobraně? Ne pokud by to nebyla poslední možnost, jak přežít. +zhluboka si potáhne z cigarety a vypustí hřebíčkovej kouř ke stropu+ Z nedostatku sebeovládání ve slabší chvilce? +přimhouří očí a zadívá se do těch propastně tmavých duhovek+ jo, myslím že jo. Nejspíš ne smrtelně. +připustí+ Ale kdyby měla pocit, že to přejdu... +odklepne si popel do prázdný sklenice+ Mám pravdu? +ušklíbne se trochu, koneckonců ona je tu ten, kdo vidí zmiňovaný přímo do hlavy, takže to nejspíš ví líp jak on+