Land of Sinners

+to on jí přes rameno nenakukuje A takový množství kódů ho ani trochu nezaskočí, naopak schvaluje, že je to tak zabezpečný, kdyby tu Payne někdy byla sama+ Já vím, že nemusím. +pousměje se, otočí ji za boky k sobě a nakloní se nad ní, jen těsně nad jejími rty+ ale... +přejede jí rty po rtech+ ještě se mi nechce se loučit. +připustí po pravdě, a chytne její rty v polibku, celkem vášnivém. Jestli je upírka doma, nejspíš se budou muset trochu víc krotit, takže si chce tohle ještě trochu užít, trochu ji přitiskne ke stěně, ale nepokouší se o nic extra nemravnýho, jen si pamatuje, jak zasténala, když to udělal předtím, a to se mu dost líbilo+

Tak jo. +pousměje se trochu, ale když si ji najednou otočí k sobě, změní se ten úsměv v lehce provokativní a když ji začne líbat, může ho v těch polibcích ještě cítit. Zaplete mu prsty do vlasů a přitáhne si ho blíž a když ji přitiskne na zeď, je to stejně a v určitým směru možná i ještě víc vzrušující než před tím. Spokojeně mu zavrní do rtů a jen bohové vědí, co by se stalo, kdyby se na konci chodby v tu chvíli neozvalo tiché prásknutí přemístění+

+cestou od klubu si jen z obličeje utře to nejhorší, ale rozražený ret i tržná rána se spáleninou slabě krvácí pořád. Holt stříbro i při tak krátkým kontaktu s kůží nechává dost výrazný stopy. Zaparkuje před vchodem, vystoupí a zamkne ho jak normálním zámkem a přidá i jednu drobnou kletbu. A protože se jí nechce otravovat se všemi těmi vstupními kódy, přemístí se nahoru do chodby před bytem. A to co vidí, když se podívá ke dveřím...no, nedá se říct, že by takový pohled úplně čekala:D Na chvilku jí bleskne hlavou, že na přijímání hostů nemá úplně ideální outfit, ale pak jen pokrčí rameny a vykročí k nim+

+hraje si s jejími rty v polibku, sjede jí rukama na boky, a pak výš, pod tričko, a zrovna ho napadne, že by s tímhle měli počkat asi aspoň na gauč, když se ozve prásknutí. Přestože ví, že je jen jeden člověk, který se sem může přemístit, automaticky ztuhne, ruka mu sjede k rukojeti nože, a tělem se napůl postaví před Payne, ale pak ve tmě zaregistruje postavu upírky. Než ale stihne svaly zase uvolnit, vstoupí do světla, a všechny jeho instinkty se zase rozkřičí. Jasně, logicky si nemyslí, že by je šla sežrat, ale přesto je v tom pohledu něco mrazivě strašidelného. Pak si za sebou uvědomí Payne a pokusí se nevypadat tak připravený k útoku... Payne... a pak si vzpomene, co dělali, a co Becca určitě nemohla přehlídnout. Ehm. A pak si vzpomene co spolu dělali předtím, uh. Na chvilku ho napadne, jestli to dokáže poznat, a snaží se vypadat co nejmíň provinile+

+taky ví, kdo jediný se sem může přemístit, ale rozruší ji to pouze z toho důvodu, že by úplně nechtěla, aby je zrovna takhle viděla. Nicméně pak se zaměří na to, jak reaguje Dean, což by mohl být momentálně větší problém. Položí mu ruce na předloktí a jemně, ale důrazně sevře dlaň na jeho ruce, svírající rukojeť dýky. Vzhlédne k němu a konejšivě se usměje. Koukne na Beccu, blížící se k nim a sjede pohledem její poměrně avantgardní ohoz a nedokáže si pomoct, aby se trochu neušklíbla. Zdá se, že se taky docela bavila:D Zapátrá v její tváři, aby se pokusila odhadnout, v jaké je náladě a poměrně se uklidní, když si všimne nepatrného náznaku úsměvu v koutcích rtů a krátkého pobaveného zablýsknutí v očích.+ Ahoj, Bí. +usměje se na ni jakoby nic, když dojde až k nim a zastaví se u dveří.+

+ta chodba není nijak dlouhá, přesto si po cestě stihne všimnout spousty věcí. Především to okamžité ztuhnutí Deanových ramen i to, jak rukou sjel k nějaké zbrani, pravděpodobně noži. A následně i toho, že se ho Payne snaží uklidnit. A když dojde až k nim a podívá se Payne do zářících očí, nemusí se už na nic ptát. A ani by nepotřebovala svoje extra smysly na to, aby poznala, že dnes její holčička opravdu dospěla. Krátce pohlédne na Deana a pak zvedne koutek v náznaku úsměvu, naklape kód a otevře dveře.+ Kafe? +prohodí jakoby nic a když vejde dovnitř, musí potlačit chuť se uculit+

+to on původně ztuhnul proto, že čekal vetřelce, ale Beccy vzezření mu nepomohlo , přemejšlí, jestli svoje rozhodnutí zůstat nepřehodnotí, ale nechce vypadat jako srab, tak tak napůl pokrčí rameny, jakože jemu je to fuk, a vejde za Payne dovnitř. Dají si spolu ve třech kafe. Protože to kurva vůbec nebude divný. Mrkne na hodiny v kuchyni, a samolibě shledá, že to stihli s rezervou, takže jim Becca nemůže nic vyčíst. Automaticky jí sklouzne očima po ranách a zamračí se, když si uvědomí, že některá ta krev je taky její - ne že by nějak truchlil, kdyby zaklepala bačkorama, ale Payne by byla smutná, a možná by ji taky sbalil děcák, a to by bylo děsný. V hlavě si projde základní léčitelský kouzla, který zná, a se zatnutýma zubama si v duchu připustí, že kdyby ho Payne požádala, asi by ji vyhojil. Život přináší fakt neskutečný paradoxy. Napadne ho, k čemu se asi tak přimotala. Koukne na Payne, ale ta nevypadá, že by měla nějaký obavy, tak jen zůstává ostražitej. Opře se o linku, na druhým konci od Beccy, a Payne vezme za ruku, aby jako bylo jasno, a usměje se na ni+

+chvilku trochu napjatě čeká, jak to všechno Becca vezme, ale to jedno slovo způsobí, že se nedokáže ovládnout a uculí se. Když Becca vejde dovnitř, koukne na něj a rty naznačí "říkala jsem to", rozpustile ho líbne na rty a vejde dovnitř. Pro sebe i pro Deana nachystá hrníčky a udělá jim to kafe, Becca ho samozřejmě nepije. Jen v duchu zadoufá, že nebude Deana mučit tím, že by si dala jednu dvě regenerační skleničky svýho "červenýho":D Zatímco čeká, až se uvaří voda, konečně si ona Beccu pořádně prohlídne a trochu se zamračí.+ Jak jsi na tom, Bí? +zeptá se a starostlivě si prohlíží několik řezných ran i na zádech, které sice nevypadají tak hluboké, ale to že přetínají ty starší jizvy, způsobuje, že vypadají horší, než jsou. Když ji Dean vezme za ruku, úsměje se na něj a jemně mu stiskne ruku stiskne a pak jim zalije to kafe+ Budeme u mě, jo? Kdybys potřebovala zašít nebo tak něco, víš kde mě najdeš. +usměje se na ni a pak si prostě nemůže pomoct; pustí Deana, přejde k Beccy a bez ohledu na to, že bude celá od krve, ji krátce, ale pevně obejme.+ Děkuju. Za všechno. +pošeptá jí a tak měkkce se usměje. Vezme si svůj hrneček, Deana za ruku a zavede ho do svýho pokoje+

+jak tak přechází po kuchyni, cítí na sobě Paynin starostlivý a Deanův stále napjatý pohled. Sama ale sebekriticky uzná, že to Deanovi nemůže mít rozhodně za zlý. Takže myšlenku na skleničku Amonovy specialitky pro tuhle chvíli odloží:D+ To nic není. Většina bude do rána pryč. +usměje se ni+ Ale díky, kdyžtak si tě zavolám, sestři. +cukne koutky+ Jasně. A nezlobte moc. +jen velmi krátce pohlédne Deanovi do očí, není to žádný poměřování kdo dočůrá dál, jako spíš dání na vědomí, že ví, ale v podstatě s tím nemá problém. I když je jasné, že výhradně díky tomu, že Payne září jak takový malý, roztomilý, jaderný reaktor. A stejně smrtící:D Ale když najednou Payne přejde k ní, na okamžik to trochu z konceptu vyvede i ji samotnou. City si neprojeví nějak extra často, i když už dávno si připustila, jak moc se jí tahle malá sociopatka dostala pod kůži. Oplatí jí objetí stejně pevně a na chvilku zavře oči; tak nějak je jí i fuk, že to Dean viděl. Možná taky dobře, třeba aspoň konečně přestane bránit Payne vlastním tělem pokaždé, když se někde objeví:D+ Kdykoliv, honey. Vždyť víš. +usměje se na ni a setře jí z tváře šmouhu od krve, nejspíš z rány na tváři. Když ti dva holoubci zmizí u Payne v pokoji, vezme si z ledničky specialitku a vyjde na terasu. Zadívá se na blikající noční město a pak na oblohu, posetou hvězdami, které ale ve světlech města působí vybledle.+ Díky bohům, za toho kluka. +zašeptá do tmy a krátce se dotkne krvácející rány na rameni, kterou si nechala udělat schválně.+ S ním má možná ještě naději nespadnout do těch sraček tak hluboko jako já...+dodá s hořkostí a zároveň nadějí v hlase. Ještě tam chvilku stojí a zírá do tmy, pomalu dopije skleničku a zamíří do své ložnice a hlavně do sprchy.+