Ples LoSu 2013

[Byron]

Tak jo. +přikývne+ Jeefesi! Piš si. Princezna Leia v bikinách. +diktuje mu+ Teď ty, pojedem nastřídačku. +pobídne Vici+ Náhodou, to je úplně normální nápad, pro úplně normální lidi. +vysvětluje jí+ A hlídat budeme oba. Co kdyby jsme jeli někam na výlet, když nás tvůj brácha začne otravovat? Já bych se třeba chtěl kouknout do Hon Kongu? Tam jsem ještě nebyl...

[Jasmine Clarvik]

CHRISTIAN: +vesele se rozesměje+ Tak to mě velice těší. +pokyvuje vesele hlavou, nad tou jednou společnou věcí+ No... +zamyšleně si promne bradu, jak nad jeho prosbou přemýlí+ ...myslím, že by to neměl být problém. +dojde nakonec k názoru, že by nemělo vadit, když mu ukáže jejich knihovnu, navíc v tom velkém sídle nebude pořád sama+ Sestra má všechny knihy a svitky tady. Budu se jen muset podívat kde přesně jsou, abychom v tý knihovně nebloudili věky. +pokýve nakonec souhlasně s úsměvem hlavou+ Když na mě nezapomeneš, tak ráda počkám. +široce se na něj usměje, potěšená tím, že jí chce dělat společnost+ Myslím, že asi hlavně přírodu, i když bych chtěla vidět taky lidi a vaše města... takže... asi všechno. +rozzáří se opět bezprostředním nadšením+ Vážně? +překvapeně zamrká, je to zřejmě pro ní nové, aby někomu připadala krásná nebo jí to spíš nikdy nikdo do očí neřekl. stočí pohled k číšníkovi a pak zpět k Christianovi celá červená ve tvářích z té pozornosti+ Popravdě nevím. +přizná se trošku posmutněle+ Všechno záleží na tom, jak to u nás dopadne. Jen doufám, že mě sestra nechá si vybrat, kde budu chtít dál žít. +v překladu, když jí dá někdo důvod bojovat, aby zůstala, tak bude bojovat+

[Victoria]

Ale né, princezna Leia není veřejná kalamita, tam nikdo jinej než my nebude. Teda aspoň doufám. +koukne na něj podezíravě+ Já myslela spíš něco jako nadýchat se hélia a oslovovat lidi na ulici nebo jít na Halloween koledovat převlečený za svědky Jehovovy. +zasměje se+ No to bysme klidně mohli. +souhlasí nadšeně+ Ani nemusíme čekat na Chrise, pojedem až budem chtít. +usměje se+ V Hong Kongu jsem taky ještě nebyla.

[Christian]

Máte tak velikou knihovnu? +pozvedne obočí, když to tak poslouchá, a představuje si takovou větší zámeckou+ 6 tu půjde, pošlu ti sovu a zastavím se na návštěvu. Umíš posílat poštu po sovách? +zeptá se pro jistotu+ Nezapomenu, neboj. Jako by to šlo. +usměje se+ Takže od všeho trošku. +pokýve hlavou se smíchem a už si v duchu mapuje nějakou pěknou trasu+ Půjčíme si auto, při přemisťování bys přišla o všechnu tu jízdu krajinou. +navrhne+ Nějaký pěkný kabriolet. +mrkne na ni a pobaveně zakroutí hlavou, jak může vůbec o svojí kráse pochybovat, a trochu se zamračí na toho číšníka aby jako vysmahnul+ Kdyby tě tu nechtěla nechat,tak se za tebe kdyžtak přimluvím. +usměje se na ni+

[Styx Lupin]

+obejme ji a pohladí po vlasech+ Styx... +řekne tiše a jemně ji na vlasy políbí+ To proto, že se změnily i moje city k tobě a nebudu zapírat, že to co jsi mi řekla mě opravdu potěšilo... +říká to docela klidně a potichu, jen úsměv na tváři prozrazuje, jak moc ho to potěšilo a že vevnitř zpívá+ Už dlouho jsem nic takového jako k tobě necítil... +pohladí ji znovu po vlasech a pomalu, v rytmu hudby ji houpe v náručí+

+hledí na něj do těch jeho výšin a nebrání se jeho dotekům+ Řekla jsem to, protože cítím, že se něco děje. Jsi na mně hrozně milý, pozorný ke mně... a co bych nikdy neřekla na chlapa jako hora... jsi taky romantik. A pro takové muže jsem vždycky měla slabost +uculí se, ale zase hned zvážní+ Potěšilo mě, že ti nejsem lhostejná... ani ty mi nejsi... ale nejsem sama +připomene mu. Nechává se unášet pomalým rytmem hudby v jeho širokém náručí a cítí přitom, jak se řítí do průšvihu+

[Styx Lupin]

Styx: + Jen velmi nerad ji pustí ze svého náručí. Rozhlédne se po nějakém číšníkovi a když dotyčný prochází okolo, z podnosu vezme dvě číše vína a jednu podá Styx. Pozvedne číši na její počest a napije se.+ Vrátil jsem se domů. Dostihly mne zlé zprávy, že v mé zemi nastaly nepokoje a někteří chtěli získat mou moc i korunu po dobu mé nepřítomnosti. Takovou drzost jsem musel ztrestat, ale jen jsem nastolil pořádek, toužil jsem se vrátit. Zanechal jsem tu příliš cenného... A co tobě osud přinesl za tu dobu, co jsem nepobýval v těchto bohy obdařených zdech?

+poslouchá ho, co se stalo+ To je strašné... mohli tě svrhnout... vyhnat... mohli tě zabít +je vyděšená, je poznat, že jí na něm opravdu záleží+ Jsi statečný, žes dokázal čelit svým nepřátelům... ostatně, vždycky jsi byl +usměje se na něj a obejme ho kolem krku+ Jsem šťastna, že jsi v pořádku. A že jsi se vrátil. Jak dlouho se tady zdržíš? +zeptá se zvědavě a tak trochu má i obavy z toho, že bude zase pospíchat zpátky na sever+ U mně je vše po starém. Co jsi odešel, jsem žila spořádaným životem. Nebylo s kým zažívat dobrodružství, když jsi tady nebyl ty +uculí se+

[Styx Lupin]

Tak toho si musím vážit...*oplatí ji šepotem a pevně ji k sobě přivine a tančí, celou dobu vlastně nic neřekne, jen si vychutnává její blízkost, vůni, teplo...* na ty ostatní budu asi maličko žárlit, ale co nadělám...*poznamená, když dotančí, políbí ji dlaň ruky, aniž by z ní spustil oči a vede ji zase z parketu*

Vážit? To přece vůbec nemusíš. Komu jinému bych měla věnovat svůj první tanec než tobě? +políbí ho něžně a pak se k němu přitiskne a tančí spolu v těsném objetí. A protože Remus celou dobu mlčí, jen ji objímá, nechce rušit tu atmosféru a jen si užívá jeho blízkosti a je jí nádherně. Když skončí písnička a on ji táhne z parketu, zadrží ho za ruku+ Slíbil jsi mi, že spolu protančíme noc. Chci být ještě s tebou... prosím +obejme ho+ Špetka žárlivosti je kořením vztahu +pošeptá mu do ucha tajemství+

[Jasmine Clarvik]

CHRISTIAN: +vesele pokývá hlavou, má dojem, že tak velkou knihovnu jako mají, nečeká+ Přímo obrovskou. Sestra miluje knihy, takže to podle toho také vypadá. Jsou tam nejen knihy od nás, ale i... aspoň myslím...i od vás. Netuším kde je všechny sehnala. Dokonce mám dojem, že se u nás našla jedna stará knihovna, kterou sestra nechala přestěhovat. +zamyšleně nad tím trhne rameny a odloží dopitou sklenku+ Ano, prosím. Sovy používat umím... tedy posílat poštu po nich. +pokývá hrdým výrazem ve tváři hlavou, pyšná že alespoň něco z jeho světa zná. nadšeně pokyvuje hlavou, ten výlet se jí zamlouvá čím dál tím víc+ Auto? +zamrká překvapeně+ To je ta věc se čtyřma kolama, co u vás jezdí po cestách? +ujišťuje se, že je u správného stroje+ Dobře, třeba budeš mít tu šanci, i když si nejsem jistá jestli by to bylo k dobrému. +zasměje se vesele+

[Byron]

Pomiň, já jsem se trochu zamyslel a nějak jsem ztratil nit. +zasměje se omluvně+ Dobře, tak co navrhuješ za veřejnou kalamitu? Udělat si prak a po všech střílet košíčky se zeleninovým suflé? +navrhne+ Mohli by sme se krýt za stolem. nebo se kouknem na jackess a vezmem si z toho nějakou inspiraci. +navrhne+ No jasně. +přikývne+ Dáš mu klíče a je to.

[Jacob Downly]

+hledí na něj do těch jeho výšin a nebrání se jeho dotekům+ Řekla jsem to, protože cítím, že se něco děje. Jsi na mně hrozně milý, pozorný ke mně... a co bych nikdy neřekla na chlapa jako hora... jsi taky romantik. A pro takové muže jsem vždycky měla slabost +uculí se, ale zase hned zvážní+ Potěšilo mě, že ti nejsem lhostejná... ani ty mi nejsi... ale nejsem sama +připomene mu. Nechává se unášet pomalým rytmem hudby v jeho širokém náručí a cítí přitom, jak se řítí do průšvihu+

Já se taky divím, kde se ta romantika ve mě bere, ale myslím, že je to, nějak, odrazem tebe. Trochu jako kouzlo. +pousměje se, ale pak taky zvážní+ Já vím, Styx. Ale i přes to, přes to všechno, co nás od sebe odděluje chci být s tebou. Jakkoliv a kdykoliv. Budu tu. Pro tebe.