Zákulisí

[Rebecca Altamirano]

+přenášedlo jí přenese kousek od Slastí, což zrovna dvakrát neocení. Na chvíli se musí opřít o zeď a zavřít oči. Když se s ní svět přestane točit, pomalu se vydá k podniku, vejde zadním vchodem a zamíří rovnou do zákulisí. Na okamžik zalituje, že tu není Adam, krev "od zdroje" by jí teď pomohla nejvíc a nejrychleji. Nalije si aspoň ze zásob a na jeden zátah do sebe skleničku obrátí. Trochu roztřeseně vydechne, odloží sklenku do dřezu a zamíří rovnou ke gauči. Když ale prochází kolem zrcadla a letmo se do něj zadívá, ztuhne na místě. Přistoupí blíž, odhrne si vlasy a zadívá se na tmavěfialovou podlitinu v místě, kde ji Jade "označkoval".+ Bastarde...+zavrčí vztekle, schová ji pod vlasy a doufá, že za pár hodin zmizí, nebo aspoň vybledne. Svlékne si zničené kalhoty i tričko a natáhne si na sebe jedno ze záložních, které si sem přinesla. Pak se konečně stulí do klubíčka na gauči, zachumlá se do deky a upadne do hlubokého, ale nijak klidného spánku. Pronásledují ji nejasné, ale o to děsivější sny, minulost prolínaná s událostmi posledních hodin. Neklidně se převaluje a tělo jí sálá horečkou, jak se snaží vypudit zbytek stříbra a zahojit zranění+

[Nathaniel]

+vyleze ze svého kutlochu chvíli po setmění a tedy po otvírací době a hned zamíří k lednici, aby něco posvačil. Všimne si ale Beccy zachumlané na gauči a změní směr. Klekne si k ní a pozorně si ji prohlédne. Je citlivý dlačí nosánek velmi dobře rozezná pach nějakého muže, kterého nezná a když zahlédne na jejím krku blednoucí cucflek, v hrudi mu zarezonuje tlumené vrčení. Natáhne ruku a jemně jí odhrne z obličeje pramen vlasů. Nezdá se, že by o něm věděla a trochu se zamračí+ Beccy? Vstávej, šéfová, práce volá. +osloví ji tiše+

[Rebecca Altamirano]

+do jejích zmatených snů pronikne známý, konejšivý hlas a pomůže rozehnat poslední cáry mlhy z otravy stříbrem. Otevře oči a chvíli trochu zmateně kouká, než jí dojde kde je.+ Ahoj, kocoure. +zní trochu ochraptěle, ale cítí se už mnohem líp. Sedne si a prohrábne si rozcuchané vlasy v marném pokusu trochu je usměrnit.+ Práce je sprostý slovo, to nevíš? +zatahá ho za pramen kaštanových vlasů a vstane. Nijak ji neruší, že je před Nathem jen v tričku a kalhotkách, ale to že se jí ještě trochu třesou kolena ji vadí už podstatně víc. Neujde jí Nathův zkoumavý pohled, ale prozatím to ignoruje a zaleze do koupelny, kde si dá rychlou sprchu, natáhne na sebe své oblíbené staré, téměř do bíla seprané džíny, s tichým klením si rozčeše zacuchané vlasy a znovu za temně zamračí na blednoucí cucflek. Kouzlem si ho zamaskuje co nejlépe umí, ale kosmetická kouzla jí nikdy moc nešla, tak toho radši nechá, jinak by si ještě mohla vyrobit do krku díru:D Když vyleze ven, zachytí Nathanielův zvláští pohled+ Co je? +zastaví se, založí si ofenzivně ruce na hrudi a trochu se na něj zamračí+

[Nathaniel]

Ne, to jsem fakt netušil. +zašklebí se a zamaskuje tím, jak se mu ulevilo, že se probrala a zdá se v pohodě. Když zmizí v koupelně, udělá si konečně tu snídani a během chvíle ji spořádá. Neujde mu, že se Becca pokusila cucflek zamaskovat, přesto je stále docela vidět.+ Nic. +potřese hlavou, odlepí se od kuchyňské linky a odloží na ni hrnek s kafem.+ Měla bys taky posnídat. A ne z ledničky. +dodá pro něj nezvykle pevným hlasem. Becca jen překvapeně zvedne obočí+ Vypadáš jako něco, co dotáhla kočka z půdy. +cukne nepatrně koutky, pak je vezme za ruku a odvede ke gauči. Stáhne si ji na klín a to, že se nebrání ho jen utvrdí v tom, že se nejspíš opravdu něco stalo.+ Najez se. +vyzve ji tiše, ale důrazně, natočí nepatrně hlavu na stranu a odhalí linii hrdla.+

[Rebecca Altamirano]

Od kdy ses pasoval do role mýho pečovatele? +zeptá se ho mírně pobaveným tónem, ale nechá se odvést ke gauči.+ Díky, umíš fakt potěšit. +ušklíbne se na to hodnocení svého vzhledu, ale když jí nastaví krk, zmlkne+ Tak jo. +hlesne po chvíli tiše a jemně přejede rty přes životem pulzující tepnu. Prsty zaplete do husté hřívy jeho vlasů v týle a lehce je sevře v pěsti a své drobné, ale ostré špičáky zaboří do jeho krku. Pije téměř celou minutu a nakonec musí vynaložit hodně přemáhání, aby přestala. Odtáhne se a něžně políbí Natha na koutek rtů.+ Díky. +zašeptá a pozorně si ho prohlédne+ Jsi v pohodě? Já jdu na bar, fakt musím trochu makat. Ty tady ale zůstaň a odpočiň si. A znovu se najez, jo? +dlačí krev ji vlila do unaveného těla žhavou dávku energie a přímo cítí, jak se dokončuje regenerace jejích zranění i vyplavování posledních zbytků stříbra. Nebude trvat dlouho a zmizí i ten prokletý cucflek z jejího krku.+

[Nathaniel]

Od tý doby, kdy vidím, že máš za sebou nejspíš dost mizernou noc. +odfrkne pobaveně. Pak už ale mlčí a s důvěrně známými pocity nervozity a nedočkavosti, očekává krátkou, ostrou bolest, když špičáky proniknou kůží, která je ale okamžitě vystřídána opojným pocitem rozkoše a intimity, nesrovnatelní s žádným jiným pocitem. Musí mít absolutní důvěru k upírovi, kterému dovolí připravit ho o několik deci životní tekutiny a zároveň cítí zvláštní moc, vědom si toho, že je nezbytně důležitý pro někoho mnohem silnějšího a mocnějšího, než je sám. Když se trochu vzpamatuje a zběsilý tlukot srdce se vrátí do normálu, pootevře oči a líně se na Beccy usměje+ Rád jsem pomohl, šéfová. Kdykoliv k dispozici. +zablýskne mu rozpustile ve fialkových očích a rozloží své štíhlé, pružné tělo provokativně na gauči. Becca jen se smíchem zavrtí hlavou a naooko mu pohrozí, než vyjde ze zákulisí na bar+

[Rebecca Altamirano]

(tak se zas trochu rozpůlíme )

+po nějaké době je zase taky v práci a dokonce i pracuje. Je ponořená hluboko ve fakturách a dodacích listech, když jí pípne mobil, oznamujíc příchozí zprávu. Nepřítomně po něm hrábne a přečte si velmi stručnou zprávu+

"Kdysi dávno jsi řekla, že když budu mít problémy s příšerami, mám se ozvat. Od té doby jich pár bylo, ale nic, s čím bych si neporadil. Až do teď. Takže budu moc rád, když si uděláš malý výlet do Bucureště. Opravdu HODNĚ rád. Gabriel."

+zamyšleně na těch pár řádků zírá a přestože tam nic konkrétního není, vyčte mezi řádky strach. Gabriel má z něčeho strach. Zamračí se a obratem vytočí číslo, ze kterého zpráva přišla.+

"Gabrieli, co se děje?"
"Přijeď a uvidíš." +odvětí pro něj nezvykle opatrným tónem+
"Nech si tyhle tvoje transylvánsky tajemný kecy. Znáš mě až moc dobře na to, aby sis myslel, že někam pojedu jen tak na slepo. Prostě to vyklop. O co jde?" +odsekne netrpělivě a ticho na druhé straně se jí líbí čím dál míň+
"Něco mi masakruje město." +prolomí ho nakonec a jeho hlas zní divně.+ "Nejdřív to zabíjelo lidi. Když jsem se vložil do vyšetřování, začalo to jít i po mojí smečce." +pokračuje neutrálním tónem, ale Becca vycítí, že to nejhorší teprve přijde.+ Becca mlčí a zpracovává to, co slyšela, spolu s tónem hlasu a tím, co vyčetla z nevyřčeného.
"Říkáš "to". Víš, co to je? Jsi si jistý, že je to něco nadpřirozenýho? Lidi taky umí být nesmírně kreativní, co se týče vraždění lidí. To víš sám dobře. Takže, cos mi neřekl?"
"Cítil jsem na místech činu magii. A to jak vypadají oběti..." +vytušila, že potřásl hlavou a povzdechl si+ "Přijeď prosím." +Byla to ta poslední dvě slova, která jí přesvědčila.+
"Dobře. Nejpozději do tří dnů tam budu. Hlídej si do tý doby zadek, Gabrieli." +pousměje se a zavěsí+

Takže Bucurešť. Bezva. +ušklíbne se a vyrazí do Guns, sbalit si nějaký hračky na tuhle párty.+