Únos Styx

[Vanessa]

+po pár dnech se dostane z nejhoršího, její tělo se popralo s otravou, rána po kousnutí vlkodlakem je už částečně zacelená a Vanessa konečně vyleze z kanálů na denní světlo. Slunce ji bolestivě řízne do očí, jak byla zvyklá delší dobu jenom na šero, ale po chvíli si přivykne a když dočasná slepota pomine, vydá se do asasínských ubikací+

[Vanessa]

+ve své kobce si sbalí svůj majetek, který si za ta léta u asasínů nashromáždila, je to jen pár bezvýznamných drobností, které se jí vejdou do uzlíčku. Zatímco čeká na noc, zkontroluje své zbraně a pak se pod rouškou tmy vykrade chodbami ven a přímo za zády noční stráže nepozorovaně přeleze vysokou polorozpadlou zeď za nádvořím, kudy tajně utíkala už nejmíň tisíckrát a v dostatečné vzdálenosti od pevnosti se pak přemístí+

[Vanessa]

+objeví se u malého zapadlého hostince daleko od vesnice, kam zabloudí maximálně dva tři hosté do roka. Nejdřív si prohlédne okolí, nikde ani noha, ticho a klid, jen přímo za domem šumí hustý les. Vejde dovnitř a zamíří k pultu, za kterým si starší žena čte nějaký časopis+ Bonjour, madame. Excusez-moi, avez-vous une chambre à louer, s'il vous plaît?

[Vanessa]

+recepční, nejspíš majitelka motelu odloží časopis a usměje se na Vanessu+ Oui mademoiselle +zapíše si ji do hotelové knihy+ Premier étage, numéro de dix +žena jí podá mosazný klíč a Vanessa vyjde do prvního patra a ubytuje se v pokoji s výhledem do lesa+

[Vanessa]

+chvíli hledí z okna směrem k lesu, jakoby zkoumala, jestli je ten les dost hluboký, hustý a opuštěný. Pak si skočí dolů na večeři a když se vrátí, je už tma. Dá si sprchu, vymění si obvaz na paži a zaleze si do postele, kde únavou po chvíli usne tvrdým spánkem+

[Vanessa]

+ráno se probudí docela brzy, skočí si dolů na snídaní a na zpáteční cestě se zastaví v recepci+ Excusez-moi, vous avez une carte de cette région, madame? +požádá s úsměvem+
Bien sûr, mademoiselle +recepční jí ochotně podá mapu+ Puis-je vous aider?
Non, merci, je peux gérer +Vanessa zdvořile odmítne, pak vyběhne do svého pokoje, rozloží si mapu na postel a začne ji podrobně studovat+

[Vanessa]

+oblékne si motorkářskou kombinézu, sbalí mapu sebou do kapsy a vydá se prozkoumat okolí. Venku nasedne na svůj motocykl a jede za město, pak odbočí na lesní cestu a jede ještě poměrně dlouho, dokud cesta neskončí v hustém porostu. Vypne motor a dál jde pěšky, sledujíc mapu a polohu slunce na hlavou+

[Vanessa]

+po dlouhé chůzi, která ji ovšem vůbec neunaví, jakoby se v lese cítila jako doma, dorazí k cíli, polorozbořenému opuštěnému domu uprostřed hlubokého lesa, jako vystřiženému z hororu. Proleze si ho, zvenku i zevnitř a když spokojeně uzná, že se jí perfektně hodí k jejím záměrům, začne si jej přizpůsobovat svým potřebám. Trvá jí to déle, než by chtěla, protože levou ruku nemá ještě zcela v pořádku, ale čas ji netlačí. Když se začne v lese lehce stmívat, má už téměř hotovo. Ukryje stavení matoucím kouzlem mezi stromy a pak se vydá zpátky, jde najisto, orientace jí nedělá vůbec žádný problém, přestože je už skoro tma+

[Vanessa]

+najednou se prudce zastaví a trochu zmateně začne těkat očima ve tmě, jakoby něco zaslechla a snažila se najít zdroj toho zvuku, ale je to spíš naléhavý pocit. V hlavě cítí chaos a přestože přesně ví, kde nechala zaparkovanou motorku, nečekaně se otočí o devadesát stupňů doprava a vydá se jiným směrem, tam, kam ji táhne nějaká neznámá síla, i když to sama ještě nechápe+

(dál v tématu Lov na vlčici)