Vlkodlačí duel

[Vanessa]

+prochází zaprášenými uličkami kolem zašlých náhrobků a dotýká se jmen svých předků, vytesaných do kamene, mapuje písmena bříšky prstů jako když slepec čte Braillovo písmo, pohladí kamenné sochy, původně strážící klid zemřelých. Když ve svitu měsíce prozkoumá všechny náhrobní kameny, přesune se pod okno s mříží a zadumaně pozoruje na noční obloze téměř plný měsíc+ Už zítra... +zašeptá a mimoděk se zachvěje. Zachumlá se do bundy a před rozbřeskem se jí konečně povede na chvíli usnout+

[Vanessa]

+když se dopoledne probudí, u mříží má připravený hrnek s horkým kakaem a křupavou francouzskou bagetku. Nedotkne se toho, jen si prohlédne nápisy na náhrobcích za denního světla, které dovnitř dopadá malým oknem ve stropě a pak se schoulí u jednoho z nich na zemi, obejme si kolena a nervózně se začne pohupovat dopředu a dozadu, pořád dokola. Napětí v ní každou blížící se hodinou stoupá a stoupá+

[Vanessa]

+v podvečer už má po obvodu místnosti prošlapanou cestičku v prachu, jak chodí napjatě pořád dokolečka jako lev v kleci a se svírajícím pocitem kolem žaludku pozoruje prodlužující se stíny na kamenné podlaze+

[Vanessa]

+najednou její citlivý sluch zaslechne nějaký zvuk nahoře přede dveřmi. Otočí hlavu tím směrem a sleduje černý stín, plazící se jako had po schodech dolů. S napětím čeká, až tmavá postava sestoupí dolů po schodech+ Styx...? +zvolá překvapeně, když ji pozná+ Neměla jsi sem chodit. Ne v tuto dobu.

[Styx Lupin]

+zastaví se před vchodem do hrobky, pohladí Kirina a něco mu pošeptá a ten se vznese na křídla a odletí. Odemkne kovanou bránu, ještě se ohlédne k západu, kolik jí zbývá času a pak pomalu sestoupí po schodech dolů. Nezamyká za sebou, protože se tady míní zdržet jen nezbytně nutnou dobu+ Neříkej, že ti najednou záleží na tom, abys mi náhodou neublížila +odfrkne si posměšně, na tenhle tón jí tedy opravdu neskočí+ Ale nemusíš mít obavy, zdržím se jen chvíli, než to... začne +neodpustí si jí to připomenout+ nejsem sebevrah +udělá k ní pár kroků, ale pořád se drží u schodů, natáhne ruku a v dlani se jí objeví malá lahvička+ Vypij to... bude to pak snesitelnější.

[Vanessa]

+ušklíbne se+ To ne... ale chci být při plném vědomí, až si to s tebou budu rozdávat. Což za pár okamžiků už nebude možné +pozoruje ji nečitelným pohledem přes celou místnost+ Přišla ses pobavit tím divadlem, co tady za chvíli budou hrát? +procedí mezi zuby a pak sklouzne pohledem k lahvičce+ Tu si nech pro toho svého vlkodlaka +odfrkne si s pohrdáním+

[Styx Lupin]

+přes Vanessin nepřátelský tón drží ruku s vlkodlačím lektvarem pořád nataženou+ Nepřišla jsem se bavit +odpoví klidně, i když ji sestra svou odmítavostí pěkně štve+ Chci ti pomoct. A pokud to ode mne odmítáš přijmout, nutit tě nebudu +otočí se a vydá se zpátky ke schodům, flakónek položí na desku jednoho z náhrobků, které míjí cestou+

[Vanessa]

+sleduje její vzdalující se záda a v okamžiku se rozhodne+ Počkej... +zavolá na ni neochotně a když se Styx k ní otočí, zvedne se a pomalým krokem se vydá k ní+ Proč... proč mi chceš pomáhat? +zeptá se jí podezíravě+ Nic mi nedlužíš... naopak... měla bys mně nenávidět.

[Styx Lupin]

+když se Vanessa začne k ní přibližovat, ruka jí mimoděk sjede k rukojeti hůlky, zachovává však klid, i když je ve střehu+ Protože nestojím o to, aby se okolím rozléhalo tvé nekontrolovatelné vytí, když vyjde měsíc +zakamufluje pravý důvod... výčitky, že za to, čím si už brzy Vanessa projde, může ona+ Ale já tě nenávidím. Vtrhla jsi mi do života a udělalas mi z něj peklo. Zradila jsi rodinu, spolčila ses s vrahy našich rodičů a pokusila zabít vlastní sestru. Posledního žijícího potomka našeho rodu. Protože ty už do něj dávno nepatříš, sama sis to vybrala. O to ti jde? Vyhladit naši rodinu? +mluví z ní zlost+

[Vanessa]

+neunikne jí její pohyb ruky a musí se ušklíbnout+ To nebude nutné... nemíním tě napadnout. Ne teď +pomalu otočí hlavu k oknu, za kterým se začíná stmívat+ Lžeš! +štěkne po ní jako pes a sama se toho zvuku málem lekne, jak jí sluch za posledních pár hodin několikanásobně zcitlivěl+ Tak tohle si o mně myslíš? +odfrkne si skoro až pobaveně+ Napadlo tě třeba někdy, jak kruté můžou být zákony asasínů? Že ten, kdo nesplní úkol, si nad sebou vynáší jistý rozsudek smrti? Pokud tenhle úkol nedokončím... pokud tě nezabiju a nezaujmu tvoje místo... zemřu. Vlastně jsi už dávno měla být mrtvá +začíná ji přemáhat podivný neklid a pojednou cítí strach+ Měla bys už jít +pobídne ji nervózně+