+kuje železo dokud je žhavý
, kromě profesionálního zájmu by taky docela rád věděl, koho má vlastně pod střechou. chvilku počká, aby se uvolnila, a pak na ni začne pomalu mluvit. Hlas má hluboký a melodický, a před každou větou se na chviličku zastaví, aby jí dal čas si to představit, a také aby si připravil další slova dopředu než je vysloví a nerušil ji lámanou francouzštinou+Uvolni se. Neexistuje nic než můj hlas.+začne potichu+ Představ si krásnou, rozkvetlou zahradu. Je plná tvých oblíbených květin, cítíš jejich vůni, dotek okvětních plátků v prstech. +pokračuje tiše, monotónně+ Je to zahrada stvořená jen pro tebe, jsi tam v bezpečí. Je to oáza klidu. +vykládá+ Skrz zahradu vede cesta, mezi stromy a keře. Vydej se po té cestě, hlouběji do zahrady. +přikáže jí nevtíravě, a zaujatě pozoruje její výraz+ nic ti tam nehrozí, jsi v bezpečí. +zopakuje+ jdi po té cestě, pod nohama cítíš kamínky, a dojdi ke dveřím. vidíš je? jsou to vyřezávané dveře se zlatou klikou, a za nimi je krásná vzpomínka. Vejdi. +řekne tiše+ Co vidíš? +zeptá se po chvilce+