Ani ne, nechtěla... v dnešní době už takovéhle hrobky nejsou v módě +zasměje se+ To máš pravdu, je sice působivá, ale už jsme viděli i velkolepější stavby +souhlasí s ním a když se pokochají Imhotepovým dílem, navštíví ještě veřejnosti přístupnou mastabu faraona, už si nepamatuji kterého. Remus se musí hodně přikrčit, aby si neurazil hlavu o nízký strop, Styx projde chodbou bez problémů
a prohlédnou si temnou podzemní hrobku, ale kromě kamenného sarkofágu tam není nic, ani výzdoba zdí. Když se zase ocitnou venku, vrhne se na ně houf malých dětí kolem pěti šesti let, každé jim nutí svůj ručně dělaný náhrdelník nebo náramek z kamínků, korálku a ze dřeva a řvou jeden přes druhého, až to trhá uši+ Říkají, že to vyráběli sami a když všechno neprodají, budou doma biti +vysvětlí Remusovi a snaží se jim uniknout, ale děcka se na ně pověsila jako roj včel a nemůžou se jich zbavit. Styx nakonec z lítosti od nich koupí všechny ty cetky a dotěrní malí smradi jim konečně dají pokoj+ Jsem zvědavá, co s tím budu dělat +zasměje se Styx, celá ověšená korálky a jeden pověsí na krk i Remusovi+ Pro štěstí.
Vidím, že jste si nakoupila suvenýry +pousměje se Ziyad, když dojdou k němu a Styx se trochu kysele usměje+ Dávejte si pozor u pyramid, tam narazíte na místní prodejce na každém kroku a jsou velice neodbytní +varuje je a všichni se vrátí zpátky na loď. Po krátké plavbě loď zakotví u levého břehu Nilu+ Teď nás čeká poslední zastávka naší cesty, Gíza. Až si vše prohlédnete, můžete si pak tady vyzvednout vaše zavazadla, Chálib vám je zatím připraví.
+Styx ani neskrývá netrpělivost a nadšení z toho, co je čeká, převlékne se do něčeho lehkého a na hlavu si dá slaměný klobouk, aby v té poušti nedostala úpal+ Já se nemohu dočkat, až uvidím jeden z divů světa +uculí se a vyrazí za Ziyadem na břeh+