od Remus Lupin » 14 zář 2013 12:00
*oddechne si, když se Styx vzpamatuje, ale zůstane na místě mezi ní a upírem, i když se ona stáhne...tak se na něj soustředí a paradoxně on nejmíň cítí, co se děje, jak byl chráněný už od začátku před JC-ho voláním. Chvíli upíra propaluje pohledem, ale nakonec se přece jen stáhne, skloní hůlku a v té vteřině, kdy to udělá, Styx vykřikne bolestí jeho jméno. Bleskově se otočí a rozeběhne se k ní, v první chvíli ho napadne, že je někdo přepadl ze zálohy a Styx zranil, když si všimne krve, kterou plive...jinak ale nevidí žádné zranění, které by ji působilo takovou bolest, jakou vnímá* Styx...*opatrně k ní přiklekne a v tom ho to praští mezi oči, pozná neomylně ten způsob, jakým se Styx choulí, to, jak je nahrbená, ruce zaťaté do trávy* to přece není...*pak je skoro vidět, jak mu dílky skládačky zapadají v hlavě na místo, odkud vítr vane a kdo nutí jednu a tím i druhou sestru prožívat to nejhorší, co kdy zažil* Karkulko, to se ti neděje...tobě ne, je to jen spojení s Vanessou...*naléhavě mluví ke Styx, se snahou, že když si to uvědomí, pak bude třeba schopná se od toho odstřihnout, ale nezdá se, že by ho přes tu bolest vnímala, vidí ji na očích, že si přeje jediné, konec*zabiju ho...vlastníma rukama, zubatce...*zavrčí a zvedne se, odhodlaný utnout ten proud bolesti u samého zdroje, i kdyby to mělo znamenat, že tím Vanessa unikne*
Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.
-Theodore Roosevelt-