od Styx Lupin » 28 zář 2013 21:57
+tiskne víčka k sobě, až má pocit, že z toho oslepne, ale oči neotevře. Slyší každý jeho vzdech, každé zasténání, praskání kostí. Jeho křik, ochraptělý bolestí jí vyrvává zaživa srdce z hrudi a ona jen bezmocně trpí s ním. V tuto chvíli nepřemýšlí nad tím, co bude, až se přeměna obou vlkodlaků dokoná, myslí jen na to, aby to měl Remus rychle za sebou. Když jeho křik najednou utichne a místností se proplíží jeho tiché vrčení, pocítí obrovskou úlevu, že to skončilo. Pomalu se odváží otevřít oči a pohlédne na něj skrz přivřená víčka zrovna ve chvíli, když vlkodlak zvedne hlavu k nočnímu nebi a zavytím oznámí, že je volný. V žaludku ucítí svíravý pocit z toho, jak je nebezpečný, hrůzu nahánějící, přitom tak fascinující, že Vanessy přeměnu vnímá jenom jako kulisu+ Remusi +zašeptá a ze rtů jí vyjde slabounký hlas. Překvapí ji to tak, jakoby se učila teprve mluvit. Stočí zrak k ruce, položené na podlaze vedle ní a zkusí pokrčit prst. Prostředníček se jí pohne. Nepatrně, ale pohne+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)