Land of Sinners

+Sestřička nechá rodiče chvilku miminko pochovat a pak si ho zase vypůjčí, aby ho omyla a zabalila. Markus zatím doošetřuje Styx, všechno řádně zkontroluje a kývne na sestřičky a asistujícího doktora, že to je v pořádku. Jedna ze sester Styx pomůže do koupelny a druhá to tam zatím dá trochu do pořádku. Když se pak Styx už opět převlečená do čistého vrátí, hned dostane k chování obě miminka. Markus se přitom dívá do dokumentů a něco tam vypisuje.+ Tak už máte vymyšlená jména? Starší drobek má 2750 gramů a měří 49 cm a ten mladší váží 3250 gramů a měří 50 cm. Všechno je v pořádku...později uděláme ještě další testy...

+podruhé si přestřihne šňůru, a zatímco je Styx v koupelně, nachomýtne se k vážení prcků a udělá si i pár fotek, teď už je v klidu. Pak se vrátí k posteli, pomůže Styx přikrýt, a posadí se k nim na kraj postele, aby na všechny tři viděl, a s úlevou si vyslechne, že jsou v pořádku+ Jména? +otočí se na Marcuse, a pak se usměje na Styx+ Jména máme. +přikývne+

+nadiktuje jim jména dětí do záznamů a když ze sebe v koupelně smyje všechny ty útrapy, vrátí se zpátky do postele a položí si obě děti vedle sebe a Remusovi uvolní místo, aby se k nim posadil+ Jak se cítíš, lásko? +usmívá se, nedokáže ten šťastný úsměv smazat z tváře+ Já jsem ještě nikdy nebyla tak šťastná jako teď. Tenhle pocit už nemůže nikdy nic překonat +pohladí Remuse po ruce a pak se zadívá do těch spokojeně spících tvářiček+ To jsou naše děti… +řekne téměř nevěřícně a oči se jí zatřpytí dojetím+

+Když tam pak vše dořeší, tak ty dva nechají s miminkama a sestřičky bedlivě kontrolují, jestli všechno probíhá jak má.+

Já? +musí se zasmát+ jak se cítíš ty? máš za sebou neskutečný výkon. +usměje se a tak napůl si k nim přilehne, a střídavě pohladí obě děti+ Jsem rád, že jsi šťastná. +usměje se, a políbí ji na čelo, a je trochu naměkko+ Jsme rodina. +přikývne s úsměvem a vychutnává si ty první nenahraditelné chvilky+

Myslím, jak se cítíš jako otec +usměje se+ Ale ty jsi přece podal taky úžasný výkon. Zvládnul jsi to přímo profesionálně, máš můj neskonalý obdiv +pochválí ho+ Já unaveně. Ještě nikdy jsem nebyla tak unavená jako teď +přesto se pořád usmívá+ A ty jsi šťastný? +ještě to totiž neřekl + Ano, jsme velká rodina. Ty, já, Isabelle Rose a Nicolas John +usměje se+

Ještě jsem si asi nezvykl. +zasměje se+ a asi jsem se ani nevzpamatoval. +pousměje se+ Ale ty sis vedla úžasně. +vtiskne jí pusu+ Nikdy jsem nebyl tak šťastný jako teď. +přikývne, a je mu to vidět na očích+ Jsou to perfektní jména. +pousměje se+ Myslím, že je i poznám od sebe, aniž bych musel otvírat plenky. +uculí se+

Děkuju... za to, jak jsi mě podporoval +opětuje mu pusu+ Na koho se podobají? +zkoumá tvářičky dětí+ Holčička má jméno po mé mamince a tvé babičce a chlapeček po mém otci a po tobě +usměje se na něj a pak se rozesměje na ty plenky a vůbec, jak to všechno z ní opadne+ No, myslím, že i když jsou to dvojčata, určitě je od sebe rozeznáme, aniž by musely mít na krku cedulky +uculí se a chytne Remuse za ruku, zavře oči a jak je unavená, tiše usne, dokud ji děti nechají spát+

Zatím asi ještě na nikoho. +uculí se+ Ale přijde mi, že má tvoje oči... +pošimrá holčičku na nose, aby ho nakrčila+ Přinejhorším jim dáme odlišné svetry. +zasměje se, a tiše tam s nimi sedí, jak všichni tři spí, obě děti uloží zpátky do postýlek, aby mohla Styx po tom výkonu v klidu spát, a konečně vytáhne telefon, a zavolá Vanesse a rozešle smsky s oznámením narození, a převezme za ně poštu +