Land of Sinners

+začne se pomalu probírat k vědomí a první, co ucítí, je tupá bolest v zátylku. Sáhne si rukou na hlavu a na bříškách prstů jí ulpí čerstvá krev. Snaží se vybavit si, jak se sem dostala. Rozhlédne se kolem sebe a to, co vidí, se jí vůbec nelíbí. Studená prostorná cela, kamenné zdi bez oken, místo dveří ocelová mříž, vysoko ve stropě zamřížovaný otvor ke svobodě, hrozivě vypadající mučící nástroje. Chlad, čišící z kamenné dlažby ji přiměje zvednout se ze země. Prozkoumá své vězení podrobněji, ale jediné, co ji zaujme je zaschlá krev všude kolem a nápisy a symboly, vyryté do zdi neznámým odsouzencem. Zakryje si nos dlaní před čpícím pachem zatuchlosti, krve a smrti, který v ní vyvolává nutkání na zvracení. Stojí uprostřed cely a otáčí se pomalu dokola, zcela bezradná, kde se to ocitla+

+Remus! napadne ji najednou, když se jí vybaví, co předcházelo únosu. Strach, který ji opanuje, jí sevře hrdlo jako smrtící ruka. Musí se ujistit, že je v pořádku, že ten, co ji unesl přímo před Remusovými dveřmi, mu předtím neublížil. Zalomcuje bytelnou mříží, i když nepředpokládá, že by cesta ven vedla zrovna tudy. Zvedne hlavu nahoru k otvoru, ale to by musela být sovou, aby se ji povedlo dostat se přes mříže. Pomalu se uklidní a začne racionálně uvažovat. Pokusí se z kobky přemístit, ale zděšeně zjistí, že její tělo na přemístění nereaguje+

+kdesi v chodbě vrznou dveře a je slyšet kroky. Styx rychle hmátne po hůlce, schová ji za zády a couvne až ke zdi. Napjatě hledí k mřížím a připravuje se pohlédnout do tváře svému únosci. V jejím zorném poli se objeví postava v asasínském stejnokroji, bez kabátu a všeho toho arzenálu zbraní, které teď nepotřebuje, obličej má záměrně ukrytý pod kápí+
+asasín přistoupí blíž k mříži a dlouze si Styx prohlíží. Když konečně promluví, hlas má na věznitele nečekaně milý, příjemný, skoro až sympatický+ Velice mě těší, že tě konečně poznávám, Styx +promluví čistou francouzštinou, pak si sundá kápi, potřese hlavou a na ramena jí dopadne záplava dlouhých blonďatých vlasů. Hledí navzájem na sebe a jenom to rozdílné oblečení kazí dojem dokonalého odrazu v zrcadle+

+přeměřuje si asasína pohledem ostrým jako břitva a ostražitě vyčkává. Pozná, že to není ten, se kterým už kdysi měla tu čest. Tenhle je podstatně menší a navíc umí kouzlit, což ji lehce zmate. Zpozorní, když její únosce promluví ženským hlasem, navíc v jejím rodném jazyce a když jí odhalí svoji identitu, nedokáže skrýt překvapení. Přimhouří oči a zkoumavě pozoruje tu dívku, která je jí tak neuvěřitelně podobná, že se ani nediví, že zmátla i Jacoba+ Vanessa... nemýlím se? +osloví ji a přistoupí o pár kroků blíž, aby si ji pořádně prohlédla+ Co ode mně chceš? +zeptá se ne moc přátelsky+

+poskytne Styx dostatek času, aby si přivykla na to, že má dvojnici k nerozeznání a vychutnává si ten její překvapený výraz+ Tak tvůj přítel se odhodlal přiznat se ti, jak mi naletěl? +rozesměje se zvonivým smíchem a tím jí potvrdí, že je to skutečně ona+ Co chci? +přistoupí pomalu k mříži, pořád se potměšile usmívá a kočičí oči nespustí ze Styx+ Tvůj život +odpoví dramaticky, přestane se usmívat a pohled má najednou tvrdší než diamant+

+ušklíbne se+ To nebyl můj přítel. Máš poněkud nepřesné informace +bděle ji pozoruje, i když jí přijde velice zvláštní dívat se na svoji dokonalou kopii+ Můj život? +vysměje se jí+ To bude asi trochu problém. Umírat se mi totiž ještě vůbec nechce +nečekaným pohybem ruky namíří na ni hůlku, skrytou za zády a vyšle proti ní omračovací kouzlo. Hůlka však ani neškrtne a ani po opakovaných pokusech se jí v rukou ani jen nezachvěje. Styx znejistí, z nějakého neznámého důvodu ji její vlastní hůlka neposlouchá+

Ano, vím +připustí+ Podruhé už se nespletu +vrátí jí ten sarkasmus a pak se musí opět rozesmát+ Nechci tě zabít, Styx. Naopak, potřebuji tě živou, abys mi mohla vyprávět o svém životě. Chci o něm vědět úplně všechno +pronese tajemně a pak si založí ruce na prsou a chvíli ji pobaveně sleduje, jak tam máchá hůlkou, jakoby se učila nějaké nové kouzlo+ Zbytečně se namáháš. Tady žádná kouzla ani magie nefungují +poznamená s ledovým klidem+

Podruhé už nedostaneš šanci +zúží oči+ Sejmu tě bez varování, kdyby ses k mému příteli jen přiblížila +varuje ji a její odhodlaný výraz svědčí o tom, že si legraci opravdu nedělá+ Zajímalo by mne, jak mě chceš přinutit, abych ti o sobě něco vyprávěla +odfrkne si pohrdavě a pomalu skloní hůlku, když s nechutí zjistí, že jí tady není nic platná+ Co ode mně vůbec chceš? +propaluje ji pohledem+ Kdo vlastně jsi, Vanesso?

+musí se pousmát té její bojovnosti+ To ti na tom člověku tak záleží? +uloží si do paměti tuto informaci, mohla by se jí někdy hodit+ Myslím, že mi budeš o sobě ještě moc ráda vyprávět +pousměje se záhadně+ Chceš vědět, kdo jsem? +zkoumavě se na ni zadívá+ Dobře... řeknu ti jeden dojemný příběh +začne se pomalu procházet před mříží sem a tam+ Je to pětadvacet let, co se v rodině jednoho vysoce postaveného člena templářského řádu narodila dvojčátka, holčičky. Rok spolu všichni žili šťastným životem, dokud se nestala ta osudná událost +mluví tichým a vyrovnaným hlasem, jakoby vyprávěla děj z nějaké knihy+ Jednu z holčiček unesli asasíni a jako výkupné požadovali od rodičů prozrazení tajemství jejich řádu. Jenže milující rodiče se rozhodli, že svůj řád nezradí a své dítě bez výčitek svědomí obětovali. Asasíni však dítě po neúspěšném únosu nezabili a ukryli ho v jejich pevnosti. Od dětství v dívence vypěstovávali nenávist k templářům a její vlastní rodině, která ji zradila. Za ta léta ji v tvrdých podmínkách naučili dokonale zacházet se zbraněmi, bojovat, zabíjet, vycvičili z ní oddanou asasínku, aby se, až přijde její čas, stala nástrojem jejich i své pomsty +zastaví se přímo před Styx a pohlédne jí skrz mříže zblízka do očí+ A ten čas pomsty právě nastal... sestřičko.