Land of Sinners

+když je Styx konečně trochu líp, vydají se s Remusem na místo, kde byli oddáni, aby si spolu připomněli druhé výročí své svatby. Přemístí se před Stonehenge a z dálky pozorují tu monumentální stavbu, rýsující se proti obloze plné hvězd+ Od naší svatby jsem tady ještě nebyla +poznamená s úsměvem+ Půjdeme se podívat dovnitř kruhu? +usměje se a chytne Remuse za ruku+

Ani já ne. +pousměje se a dívá se na tmavé kameny+ V noci to tu vypadá úplně jinak, než když se to tu hemží turisty... +podotkne a přikývne, kouzlem zneškodní alarm a pomůže jí přes lano oddělující návštěvnické prostory od zakázaných. Přirozená magie místa se trochu tetelí ve vzduchu, pro ty, kteří ji umí vidět, a noc je stejně krásná a příjemně teplá jako před dvěma lety+

+s námahou překročí zábranu, břicho jí trochu překáží, ale zvládne to a ocitnou se uprostřed kruhu+ Přijde mi, jako by to bylo teprve nedávno, co nás tady Amon oddával +přimhouří oči a vybaví si ty okamžiky+ Víš, že bych si to docela ráda někdy zopakovala? +uculí se a přitulí se k němu+ Škoda jen, že si naše děti dávají tak načas... na naše výročí to už nestihly +zasměje se tiše a vnímá tu magii kolem+

Čas letí čím dál rychleji. +usměje se souhlasně+ chceš se znovu vdávat? +překvapí ho to+ doufám, že neplánuješ měnit ženicha... +popíchne ji trochu+ alespoň se nám to nebude plést... a užijeme si dvě oslavy. S oslavou narozenin dvojčat bychom určitě na výroční večeře chodit nemohli. +uculí se+ A do tvých narozenin to určitě stihnou. +pousměje se a obejme ji+

Myslíš, že by si mě někdo vzal se dvěma dětmi? +zasměje se pobaveně+ Já už mám svého ženicha, až do smrti smrťoucí. Mně se jen tak nezbavíš +uculí se a obejme ho kolem pasu, ale moc jí to přes to velké břicho nejde+ Myslela jsem, že by to bylo hezké znovu si obnovit manželský slib. Třeba až budeme slavit zlatou svatbu +navrhne s úsměvem+ Hm, nějak se jim nechce. Zítra asi dojdu za Marcusem. Už bych to chtěla mít za sebou +povzdechne si toužebně+ Jdeme se projít? +vezme ho za ruku a pomalu zamíří k menhirům, když je tak krásná noc+

Myslím, že by olízli všech deset. +uculí se, a obejme ji tak trochu z boku, aby si ji k sobě mohl přitulit i přes břicho+ Myslíš? +usměje se+ To by bylo hezké. Jestli ještě budu chodit. +zasměje se, vezme ji za ruku a prochází se s ní mezi kameny+ Už to jistě přijde. +stiskne jí ruku+ Zatím si můžeme vychutnat poslední chvíle ve dvou. +mrkne na ni+ Rád bych ti nějak pomohl, ale bohužel nemám moc jak. +pousměje se+ Chceš, abych šel s tebou?

Vážně? +rozesměje se, jak jí polichotí+ Prosím tě, s tou tvoji skvělou kondičkou mě o zlaté svatbě k tomu oltáři určitě poneseš +směje se dál+ Byla bych ráda, kdybys šel se mnou. Marcus si mě tam už nejspíš nechá +postaví se na nějaký kámen, aby byla v úrovni jeho očí a obejme ho kolem krku+ No jo, máš pravdu... tohle je jedna z posledních chvilek jenom ve dvou... to bychom měli ještě využít +mrkne na něj lišácky a něžně ho začne líbat a hladit po zádech. Najednou mu zasténá do polibku, ale není to slastný vzdech, spíš bolestivě heknutí. Odtrhne se od jeho rtů a s rozšířenýma očima mu strnule hledí do tváře, ozářené svitem měsíce. Pak se jí z hrdla vydere další bolestivý vzdech+ Remusi... lásko... myslím, že naše děti už chtějí ven...

Uvidíme, rád si na to počkám. +uculí se+ Dobře. +přikývne+ KOneckonců, máme všechno připravené, tašku máš sbalenou... +pousměje se+ Ano? +blýskne mu v očích pobaveně, políbí ji, a nenápadně vyhlíží nějaký placatý kámen, když v tom tak zvláštně vzdychne, moc se mu to nezdá. Nadechne se, aby se zeptal, jestli je v pořádku, ale ona je rychlejší+ Teď hned? +vykulí oči trochu, na moment překvapeně strne, ale pak začne jednat+ Dobře... opři se tady. +pomůže jí k nejbližšímu kameni a podívá se na hodinky a zapamatuje si čas kontrakce, aby zjistil, jak daleko jsou od sebe a jestli se zvládnou přemístit. V tu chvíli ani nemyslí na to, že brzo bude otcem, spíš jen na ni a na to, že ji musí dostat k lékaři+ Zvládneš se asistovaně přemístit? +přidřepne si k ní a vezme ji za ruku, ale nejdřív vyšle rychlého patrona Markusovi, že se tam co nevidět objeví+

Jo, to si nevybraly zrovna vhodnou chvíli +pousměje se trochu nakřivo a snaží se být v klidu a nepanikařit+ To bude v pohodě, ještě máme spoustu času +uklidňuje ho, ale pak jí tvář zkřiví další bolestivá křeč a přinutí ji posadit se na kámen+ Hm, tak ne +zkroutí se do klubíčka a pár okamžiků rozdýchává tu bolest a snaží si přitom vzpomenout, jak ji to učili v kurzu. Když bolest po chvíli odezní, s úlevou se narovná, ale zůstane sedět+ Snad to zvládnu přemístit se. Počkej ale ještě chvilku +pár minut se pokouší pravidelně a klidně dýchat a nemyslet na to, co ji čeká. Už se začne pomalu zvedat, když ji další kontrakce přiková zpátky do klubíčka. Lapne Remuse za ruku, jako tonoucí stébla a pevně mu ji zmáčkne, aby si trochu ulevila od bolesti a snaží se dýchat rychle jako pes+ Uf... nečekala jsem, že to bude až takové +zakňourá, když to konečně pomine+