Noční klub, Praha

[Rebecca Altamirano]

Celkem dovedu, mohla by z toho být náramně vtipná situace. +culí se, jak si to hned představuje+ Obzvlášť na rentgenu. +uchechtne se+ Na čísla se vykašli. Čísla jsou jen čísla. +mávne přezíravě rukou a vesele na něj zamrkrá+

[Tobiáš]

Už vidím, jak si chystá kleště...a pilníky...a větší kleště...*oklepe se* fuj...a vůbec, tady už se mi fakt přestalo líbit...pane Ho! Myslím, že už to dokapalo...*a na půl úst dodá* a já z toho asi zkapu, za chvíli...*za chvíli se skutečně objeví malý Číňan, lehce kývne Beccy a pak se přesune k Tobiášovi a jeho hadičce...chvíli koume, jestli vše vykapalo, jak mělo a pak kývne a vyndá mu kanylu. Rána po ní se zahojí, sice pomaleji, ale přece jen se to dá, oproti tomu, jaké to bylo* No, zdá se, že hned tak nezkapete. *poznamená škrobeně pan Ho a jde se podívat na Postracha*

[Rebecca Altamirano]

+kývne panu Ho a sleduje, jak kontroluje kapačku. Ale když se chopí kanyly, zbaběle se zadívá jinam. Když je ta ohavná věc venku, zadívá se mu na ruku a pozoruje, jak se ranka hojí.+ No jo, zdá se. +uculí se nad tou jeho poznámkou. Pak se ale předkloní na židli a upřeně se zadívá Tobiášovi do očí.+ Tohle...mi už nikdy nedělej. +hlesne tiše, ale i tak je poznat, že má hlas trochu sevřený.+ Bály jsme se o vás. +zašeptá a políbí ho, přítomností pana Ho ani Postracha se nenechá rušit.+