Africká výprava Remuse a Styx

[Styx Lupin]

A proč by nebylo? Jsi v těch nejlepších letech +mrkne na něj šibalsky a nejspíš by se s ním tam houpala až do večera, kdyby si na něco nevzpomněla+ Počkej... já mám vlastně pro tebe dáreček +vymaní se neochotně z jeho náruče a sáhne do svého batohu. Vytáhne primitivní loveckou sadu a dřevěnou sošku (obrázky v Remusově poště), loveckou sadu mu podá do ruky+ Můžeš si to pověsit ve srubu jako suvenýr z Afriky... anebo taky použít tady při lovu. Domorodci z kmene Bembe, odkud tohle pochází, s tím prý zabijí i buvola. Ale úplně postačí, když tím skolíš nějakého hlodavce k večeři +uculí se a pak mu o tom řekne, co ví+ Toulec je vydlabán z kořene stromu Mogonono a svázán zvířecími svalovými vlákny. Luk je vyroben z větví toho stromu a tětiva je spletená ze zvířecích šlach. Ještě máš k tomu šípy s kovovými hroty a třecí dřívka na rozdělávání ohně v suché trávě. Ani kouzla nepotřebujeme +zasměje se pobaveně+ A tohle máš pro štěstí +podá mu sošku+ Je to bůh plodnosti a pochází z kmene Zande. Majiteli udržuje sexuální výkonnost a zároveň ho ochraňuje před nebezpečnými silami a odpuzuje zlé duchy. To se nám hodí +mrkne na něj s úsměvem+ Ještě máš jeden dárek doma v poště, ale na ten si budeš muset počkat, až se vrátíme domů +usměje se vesele+

[Remus Lupin]

Dáreček?*kouká čím dál víc a zvědavě ji sleduje, co že to je* no to je...krása...*rozplývá se nad domorodou prací* tak buvola? No to bych upřímně chtěl vidět...*zkusmo natáhne tětivu* ale je to jejich prostředí, jistě ví, jak na to...hlodavec bude vrcholný úspěch*zasměje se a prohlíží si sošku* to je chytré, Styx...velmi chytré...*pousměje se a natáhne se k ní a vášnivě ji políbí, tiskne ji k sobě* děkuji ti, udělala si mi velkou radost...*vydechne mezi polibky* a na to, co čeká doma, jsem zvědavý...*hehe, to bude čučet *

[Styx Lupin]

+usmívá se a má ohromnou radost, že se dárky Remusovi líbí+ No, takhle mi to bylo řečeno +o tom buvolovi+ Ale nejspíš se asi jen trochu chlubili +uculí se a chvíli si užívá jeho objetí a polibky, toho nemá nikdy dost+ Je mi takhle s tebou moc krásně +tulí se k němu+ ale měli bychom pomalu vyrazit. Abychom taky uviděli i nějaká ta africká zvířata +zasměje se a jemně se vymaní z jeho náruče+ Á, naše lví rodinka zmizela. Koukej, co po nich zbylo z ubohého buvola +ukáže dolů na hromadu vybělených kostí a začne se pomalu hrabat ven z hnízda+ Kam máme dnes namířeno?

[Remus Lupin]

Hm...máš pravdu...*přikývne a sbalí vnitřek hnízda, počká až sleze dolů, pak sbalí i závěsné lůžka s moskytiérou, odváže žebřík, shodí ho dolu a pak sjede jen po laně, to dole strhne z větve a sbalí* Budeme pokračovat k těm kopcům, po cestě máme jezero, tam bych se dneska rád dostal...kousek od něj je pak stanice, kde na nás čeká přírůstek do zoo, tedy doufám...*usměje se, dají si rychlou snídani a pak vyrazí, slunce už je docela vysoko a začíná pěkně připíkat, zamíří hlouběji mezi stromy a křoví, kde je přece jen víc stínu, pokračují v chůzi...nakonec se Remus zastaví u jednoho z keřů a cvíli zkoumá zlámané větvičky, pak zem okolo* myslím, že se k někomu blížíme...opatrně, nechceme je naštvat nebo vyděsit...zdejší kusy jsou docela agresivní...*opatrně pokračuje dál, až mezi křovinami zahlédnou, kdo že to před nima dělá ten rachot*

[Styx Lupin]

+u napajedla se rychle vykoupe, než Remus složí jejich provizorní příbytek, doplní vodu a pak se v plné polní vydá buší v jeho stopách. Málem do něj vrazí, jak Remus prudce zastaví a natahuje krk na to, co zaujalo jeho pozornost+ Sloni? +zašeptá, když zahlédne nedaleko od nich kus chobotu, jak se natahuje po větvičkách, víc přes husté křoví pro svoji výšku nevidí:)+ Kolik jich je? +opatrně našlapuje za Remusem na výhodnější místo a pak je konečně uvidí před sebou+ Ach, ti jsou krásní +pro ni je nejspíš krásné každé zvíře včetně rypoše lysého:)+ Myslíš, že jsou v dobré náladě? Nedá se to na nich poznat, jak nemají žádnou mimiku +uculí se a fascinovaně sleduje stádo+

[Remus Lupin]

*opatrně špízuje*myslím, že tak tři, čtyři...*odpoví tiše* to doufám, nerad bych zvýšil statistiku ušlapaných lidí...*cukne koutkem* ale dokud si nás nevšimnou, jsme v bezpečí...*opatrně je obcházejí, tak aby je viděli, ale oni nezmerčili je...stejně v jednu chvíli mohutný samec přestane chobotem trhat větvičky a otočí se dookola, takže se dívá přímo jejich směrem. Remus ztuhne na místě, s rukou na Styxině rameni a ani nedutá*

[Styx Lupin]

+plíží se vysokou trávou, s hlavou otočenou ke slonům, takhle blízko u nich ještě nikdy nebyla. Šlápne přitom na větvičku, je to jen tiché prásknutí, ale vůdce stáda to zachytí svým citlivým sluchem a otočí se k nim. Přestože oba znehybní, slon nejspíš pozná, že tam nezapadají:) a varovně krátce zatroubí, pak zatočí chobot k zemi a zlostně jím zvíří prach a hodí jej na ně. Styx ucítí šimrání v nose a hrozně se jí chce kýchnout. Zadržuje to, jak jen může, ale v té nejnevhodnější chvíli, jaká jen může být najednou prudce kýchne. Sloní samec zvedne chobot nahoru a opět zatroubí, až jim zaléhají uši a Styx už se loučí se životem, když se slon najednou otočí k nim zadkem a pomalu, nikam nepospíchaje, se vydá opačným směrem. Zbytek ho následuje a teprve když kolosy zmizí ve stromech se Styx konečně hne a chvíli vydýchává šok+ Asi jsme se podruhé narodili... +vydechne+

[Remus Lupin]

*už už se napíná, že se dají na prudký ústup, když nakonec se stádo otočí a jde pryč* uhh...tfuj...*setře si prach z obličeje* to bylo blízko...raději pojďme...aby si to nerozmysleli. Máme fakt štěstí...na to všechno...*vydechne, když se dostanou dál od stáda*

[Styx Lupin]

Měli jsme štěstí, protože mám tebe přece. Sám jsi to říkal +mrkne vesele na něj a mizí radši na opačnou stranu od slonů+ Myslíš, že jsme už z nebezpečí venku? +poznamená, když se z houští před nimi začnou ozývat podivné zvuky a praskání větviček a listí keřů se v bezvětří co chvíli zachvěje+

[Remus Lupin]

Už chce říct, že ano, když se roztřese keř....*zastaví se, pak přejde k jednomu z kmenů stromů, Styx vezme za ruku s sebou* Tohle taky vypadá na něco velkého...snad to není nosorožec. To by bylo z louže pod okap...*špitne jí*