Land of Sinners

*pozdě v noci se sem přemístí skupina kouzelníků. Mezi sebou napůl nesou, napůl strkají ještě někoho, s pytlem přes hlavu. Obezřetně se rozhlédnou a vejdou dovnitř do barabizny...*

*zatímco část se přemístí se vzkazem, dojde zbývající člen od Beastu, šéfovi chvíli něco šeptá, ten pak kývne. Pak se začnou věnovat Remusovi, sice psali do vzkazu v jednom kuse, ale už ne, v jakém stavu. Otázky se točí kolem toho, jak je možné, že mu ministerstvo vyšlo vstříc, snaha o "domluvu", že takoví jako on si mají hledět svých a nekoukat po kouzlenících z dobrých rodin...Remus zarytě mlčí a tváří se, že tam vůbec není, zatímco vymýšlí, jak se odtamtud dostat, jen když se začnou zajímat o Styx, musí ho několika dobře mířenými ranami srovnat zpátky do latě.*

(snad to nejsou kolegové smrtijedi? )

(To by později asi dosmrtijedovali... )

(lach, jo, to mě taky při psaní napadalo, že to tak skoro vypadá...)

*a až se Styx chopí přenášedla, přenese jí to do starého sálu, kde v průvanu poletuje prach a šustí otrhané igelity*

+přitažlivá síla přenášedla ji vyplivne v jakémsi dávno dosloužilém divadle. Rozhlédne se obezřetně kolem sebe, zalétne pohledem skrz potrhané igelity na balkon, podvědomě si přitom všímá únikových cest. Opatrně se vydá uličkou a ostražitě těká očima po opuštěných řadách zaprášených sedadel, jakoby vyhlížela publikum tohoto zvráceného představení jednoho herce+

*a celý prostor se zdá prázdný....ale přece není, celou dobu, co se pohybuje dopředu, ji sleduje několik párů očí... když je zhruba v polovině, potemnělý sál, prořízne sloup ostrého světla reflektoru, aspoň se to zdá jako reflektor, ale elektřina v tomhle bohem zapomenutém místě určitě nejde...a zasvítí přímo na Styx, takže může před sebou vidět jen vířící zrnka prachu a kdesi zatím v temnotě se objeví tři postavy...dvě stojí rovně, třetí je poněkud nakřivo a je podpírána.*

Dodržela jste svou část úmluvy? *ozve se neznámý hlas, nevýrazný, bez přízvuku*

+ty pohledy ji mrazí na zátylku, ví o nich, i když nikoho v tom šeru nevidí, ale s tímhle počítala, že si ji nejdřív proklepnou. Jak se najednou ocitne přímo uprostřed kuželu světla, prudce se zastaví a instinktivně stiskne víčka k sobě před tím ostrým jasem, který ji na okamžik oslepí. Sakra! zakleje v duchu zlostně, jak si na ni svítí jako u výslechu. Za pár okamžiků, když si oči trochu přivyknou na světlo, přimhouří je a snaží se proniknout zrakem za tu světelnou clonu. Zahlédne před sebou pohyb a po chvilce rozezná obrysy tří postav, podle jejich postoje se jí zdá, že ten uprostřed je vězeň. Úplně se jí sevře srdce a už chce vykřiknout Remusovo jméno, aby se přesvědčila, jestli je to on, když se odnikud ozve čísi neznámý hlas. Trochu sebou cukne, ale snaží se zachovat klid a rozvahu+ Ano... dodržela +odpoví nahlas a na důkaz hodí na zem ke svým nohám pytel zlaťáků, až to cinkne+ A vy? +zadívá se do tmy a snaží se zaměřit, odkud přichází ten hlas a identifikovat ho, jestli ho už někdy neslyšela+

(hm bude se tu přemistovat Amon, nebo dorazí jako deus ex machina později?:))

*nejen před ní, ale i za ní se něco mihne a než se Styx naděje, je v obklíčení... i když ostatní v hábitech zatím udržují odstup* doufám, že jste o naší malé párty nikomu nic nevykládala...nerad bych tady našemu příteli* dloubne do postavy vedle sebe, která se trochu zakymácí* ublížil víc, než je nutné...*pak se zamyslí* no vlastně...jak se to vezme.*s tím sundá pytel z hlavy z vězni* ukaž se snoubence, vlku...*prohlásí na půl úst a jeho hlas už není tak nezúčastněný jako prve. Trochu taky vězně pošoupne dopředu, do světla, takže za chvíli se Remusovi odráží ve vlasech studené bodové světlo* Styx...*vydechne a snaží se na ni zaostřit přes to prudké světlo*

(Spíš jako Zeus ale jo, až podle situace, kdyžtak i klidně s křížkem po funuse, ať se vám nesomruje do děje )