Land of Sinners

Žirafa (Giraffa camelopardalis)

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: sudokopytníci (Artiodactyla)
Podřád: přežvýkaví (Ruminantia)
Čeleď: žirafovití (Giraffidae)
Rod: Giraffa

Popis: Žirafa je mohutný sudokopytník, nejvyšší ze všech suchozemských živočišných druhů. Samci dosahují velikosti od 4,8 až do 5,5 metru a váží až 900 kilogramů, samice jsou obecně trošku menší a lehčí. Dožívá se v průměru 30-35 let.

Způsob života: Přirozeným prostředím pro žirafy jsou suché savany a otevřené pláně. Spásá vegetaci ve vyšších polohách než všichni ostatní savci. Díky dlouhému jazyku, šikovné stavbě páteře a ohebným nohám může žirafa dosáhnout na velké množství potravy. Dlouhým jazykem (až 50 cm) přitáhne větev, obálí jí svými hustými slinami a poté z ní sejme listí svými hřebenovitými zuby. Konzumace potravy a pití zabere žirafě denně přibližně dvanáct hodin. Žirafy odpočívají ve stoje, jen výjimečně spí vsedě s hlavou opřenou o zadek. Spánku žirafa věnuje každý den asi šest hodin.

Anatomie: Mezi význačné znaky patří velké oči a uši, chůdovité nohy s velkými chodidly a tenký ocas s oháňkou. Na hlavě má žirafa dva až čtyři růžky (osikony), které jsou u samců větší než u samic. Tyto růžky jsou zpočátku chrupavčité, později zkostnatí. Žádné dvě žirafy nemají stejné kresby na srsti. Hojně rozšířený názor, že krční páteř žirafy je složena pouze ze sedmi obratlů, stejně jako u ostatních savců, je chybný. Žirafa má totiž jeden krční obratel navíc, ovšem jeden hrudní jí vymizel. Cévní systém umožňuje bránit průtoku krve, aby při sklonění hlavy nedošlo k poškození mozku hydrostatickým tlakem.

Rozmnožování: Samice se páří pouze s dominantním samcem v dané lokalitě. Samci o dominantu bojují přetlačováním se pomocí krků, někdy jsou schopni do sebe narážet i hlavami. K tomuto boji dochází často mezi mladými samci, popřípadě při příchodu nového samce do teritoria. Po vyhraném souboji vítěz poníží soka tím, že s ním předstírá páření. Březost u samic trvá 457 dní, po kterých se narodí jedno mládě, jen výjimečně se narodí dvojčata. Obvykle se mláďata rodí v období sucha, těsně po narození váží mládě přibližně 70 kg a měří okolo 2 metrů.

Nepřátelé: Přirozeným nepřítelem žiraf jsou lvi, levharti a hyeny. Nicméně žirafy proti nim nejsou úplně bezmocné, jedním mohutným kopem jsou schopny lva na místě zabít.

Druhy: Obecně je uznáváno 9 poddruhů žiraf, odlišují se především barvou, vzorem a místem původu.

Žirafa síťovaná – velké polygonální jaterní fleky, ohraničené sítí světlých bílých čar. Skvrny někdy vypadají temně rudě a pokrývají i nohy. Výskyt: severovýchodní Keňa, Etiopie, Somálsko.
Žirafa angolská – velké fleky a vroubky kolem hran, rozprostírající se po celé noze. Výskyt: Angola, Zambie.
Žirafa kordofanská – menší, méně pravidelné fleky, které pokrývají vnitřní čast nohy. Výskyt: západní a jihozápadní Súdán.
Žirafa masajská – zubaté hrany, fleky tvaru vinného listu, barva temně čokoládová s nažloutlým pozadím. Výskyt: střední a jižní Keňa, Tanzanie.
Žirafa nubijská – velké, čtyřstěnné fleky kaštanové barvy na našedlém pozadí, žádné fleky na vnitřní straně nohou. Výskyt: východní Súdán, severovýchodní Kongo.
Žirafa kapská – zaoblené a kaňkovité skvrny, některé hvězdicovitého tvaru na světlém pozadí. Výskyt: Jižní Afrika, Namibie, Botswana, Mozambik.
Žirafa zambijská – hvězdicovité nebo listnaté skvrny rozpínající se až k spodní části nohou. Výskyt: východní Zambie.
Žirafa západoafrická – mnoho vybledlých, nažloutlých červených skvrn. Výskyt: Čad.
Žirafa Rothschildova – tmavě hnědé kaňkovité nebo obdélníkové skvrny s krémovými linkami. Hlezno může být skvrnité. Výskyt: Uganda, severní až centrální Keňa.