Land of Sinners

Orangutan (Pongo)

Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: hominidi (Hominidae)
Podčeleď: orangutani (Ponginae)
Rod: orangutan (Pongo)

Popis: Je rod lidoopů, žijících v tropických deštných pralesech ostrovů Bornea a Sumatry. V současnosti se popisují dva druhy, ohrožený orangutan bornejský, který je typovým druhem rodu, a kriticky ohrožený orangutan sumaterský.
Orangutan je přibližně 1,1-1,5 metru vysoký a váží 30-90 kilogramů. Samec je dvakrát větší (130 – 150 cm), má nápadný hrdelní vak a pachové žlázy na hrudi. Rozpětí paží je až 3 metry, váha až 90 kg, u samic asi polovina. Jeho znakem jsou dlouhé ruce a hnědooranžová srst, která ho chrání před deštěm. Orangutan má ze všech lidoopů nejdelší přední končetiny a nejkratší zadní končetiny. Orangutani mají plošší profil lebky, než třeba gorily či šimpanzi, mají slabé nadočnicové oblouky, vysoké čelo a předsunutý čenich.

Způsob života: Většinu života tráví v korunách stromů. Ze stromů slézají jen výjimečně a neradi. Dělají tu naprosto všechno: hledají potravu, páří se a vychovávají mláďata a dokonce i spí, staví si zde hnízda na noc i na denní odpočinek, na každou noc nové ve výšce 10-12 metrů. Hnízdo má tvar jednoduché plošiny z listů a větví, která je zakrytá stříškou na ochranu proti dešti. Většinu dne tráví na jednom jediném stromě a opouštějí ho, jen když zde nemají dostatek potravy. Orangutani jsou denní živočichové. V korunách stromů se pohybují velmi obratně, šplhají, skáčou a zavěšuj se svými dlouhými pažemi a někdy i nohama. Někdy se chrání před deštěm velkými listy, avšak nebylo u nich pozorováno používání primitivních nástrojů, jako třeba u šimpanzů.

Výskyt: Vyskytuje se pouze v deštných pralesích na ostrovech Borneo a Sumatra. Dříve obývali v hojném počtu celou jižní Asii, ale poslední dobou jejich počet ve volné přírodě prudce klesá, z důvodu kácení deštných pralesů, protože orangutani nejsou schopni přežít v jiném prostředí než tyto deštné lesy.

Potrava: Orangutani si svou potravu shánějí na stromech. Živí se listy, hmyzem, ptačími vejci, výhonky, kůrou a plody stromů, které tvoří skoro 60% jejich potravy. Mezi jejich nejoblíbenější pochoutky patří fíky a mango. Občas si rádi vylepší jídelníček menšími obratlovci - například outloněm.

Společenský život: Orangutani jsou velmi klidná a mírumilovná zvířata. Žijí v rodinách, které jsou tvořeny samicemi a jejich mláďaty. Dospělí samci žijí samostatně a se samicemi přicházejí do kontaktu jen kvůli aktu páření. Své teritorium si označují hlasitým houkáním, při kterém nafukují svůj hrdelní vak, takto vydávaný zvuk je pak mnohem hlasitější. V případě narušení území dochází k potyčce, které se ale většinou obejdou bez vážnějších zranění, samci se nejradši koušou do kožnatých lícních laloků. Jsou to ale výjimečné případy, jinak k potyčkám skoro nedochází. Členové rodin k sobě mají velmi blízko, jejich pouta bývají velice silná. Často se objímají a odpočívají spolu. Dožívají se 30 až 40 let.

Rozmnožování: V důsledku nerovnoměrnosti ve velikostech a hmotnostech v případě samce a samice připomíná páření spíše znásilnění, které někdy může být pro samici i velmi nebezpečné. Březost trvá přibližně 235-265 dní a rodí se jedno mládě, výjimečně dvě. Orangutaní samice však bývají velice pečlivými matkami. Mláďata jsou po narození velmi křehká a bezmocná, matek se přidržují za srst na břiše. S matkou zůstává mládě nejméně tři roky, během kterých je pečlivě střeženo, drží se své matky, ať jde kamkoliv. Plně se osamostatní až v sedmi letech. Dokáže se udržet i během toho, co jeho matka přeskakuje z větve na větev. Další mládě může mít až po tom, co ji opustilo to předchozí. Tempo rozmnožování je z tohoto důvodu velice pomalé, což také přispívá ke zranitelnosti obou druhů.