Terárium
Napsal: 18 led 2013 20:46Pískomil mongolský (Meriones unguiculatus)
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Podřád: myšovci (Myomorpha)
Čeleď: myšovití (Muridae)
Podčeleď: pískomilové (Gerbillinae)
Rod: pískomil (Meriones)
Popis: Pískomilové patří do čeledi myšovitých a řádu hlodavců. Jsou to čilá zvířata, tvarem podobní myši a jsou příbuzná křečkům a tarbíkům. Měří asi 10 centimetrů, samec váží 80-110 gramů, samice 70-100 gramů. Mají velké černé oči, malé přední a dlouhé zadní tlapky a silné zadní nohy, které jim umožňují skákat velmi vysoko. Mohou mít barvu od bílé a světle šedé, přes pískovou, zlatou, hnědou až černou. Typický pro ně je hedvábný dlouhý ocas, který je zakončen chomáčkem chlupů.
Výskyt: Ve volné přírodě se původně vyskytovali v severní Číně a v Mongolsku.
Způsob života: Pískomilové pochází z pouště a jsou tedy přizpůsobení velmi horkému a suchému podnebí. Před žárem se chrání v norách se složitým systémem chodbiček, které si vyhrabávají. Tyto nory opouští až večer. Proto jsou pískomilové nejaktivnější v noci. Potřebují pohyb a vyžití, nejraději hrabou, skáčou a hlodají. V přírodě žijí v koloniích s komplexní sociální strukturou a přísným hierarchickým uspořádáním.
Rozmnožování: Pískomilové se začínají pářit již ve 6 týdnech života (definitivně dospělí jsou však až v 8 týdnech). Samice bývá březí 25-29 dnů a v jednom vrhu (bývají 2-3 ročně) mívá obvykle 2-8 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá. Ve věku 2 týdnů mívají kožíšek a v 2 a půl týdnech otvírají oči. Samec pomáhá samici s péčí o mláďata, proto se při jejich chovu nemá stěhovat do jiné klece nebo akvária, protože samice už by ho zpátky nepřijala a útočila by na něj jako na cizího.
Potrava: Obvykle se krmí semeny (pšenice, ječmen, oves, slunečnice, kukuřice, atp.), zeleninou, ovocem, nebo i zelení. Umí velice dobře hospodařit s vodou.
Zajímavost: Pískomil může skákat až 50 cm nad zem. Žije mírumilovně v rodiných svazcích, musí-li bránit své teritoritum dokáží neúprosně bojovat.
Kmen: strunatci (Chordata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: hlodavci (Rodentia)
Podřád: myšovci (Myomorpha)
Čeleď: myšovití (Muridae)
Podčeleď: pískomilové (Gerbillinae)
Rod: pískomil (Meriones)
Popis: Pískomilové patří do čeledi myšovitých a řádu hlodavců. Jsou to čilá zvířata, tvarem podobní myši a jsou příbuzná křečkům a tarbíkům. Měří asi 10 centimetrů, samec váží 80-110 gramů, samice 70-100 gramů. Mají velké černé oči, malé přední a dlouhé zadní tlapky a silné zadní nohy, které jim umožňují skákat velmi vysoko. Mohou mít barvu od bílé a světle šedé, přes pískovou, zlatou, hnědou až černou. Typický pro ně je hedvábný dlouhý ocas, který je zakončen chomáčkem chlupů.
Výskyt: Ve volné přírodě se původně vyskytovali v severní Číně a v Mongolsku.
Způsob života: Pískomilové pochází z pouště a jsou tedy přizpůsobení velmi horkému a suchému podnebí. Před žárem se chrání v norách se složitým systémem chodbiček, které si vyhrabávají. Tyto nory opouští až večer. Proto jsou pískomilové nejaktivnější v noci. Potřebují pohyb a vyžití, nejraději hrabou, skáčou a hlodají. V přírodě žijí v koloniích s komplexní sociální strukturou a přísným hierarchickým uspořádáním.
Rozmnožování: Pískomilové se začínají pářit již ve 6 týdnech života (definitivně dospělí jsou však až v 8 týdnech). Samice bývá březí 25-29 dnů a v jednom vrhu (bývají 2-3 ročně) mívá obvykle 2-8 mláďat. Mláďata se rodí holá a slepá. Ve věku 2 týdnů mívají kožíšek a v 2 a půl týdnech otvírají oči. Samec pomáhá samici s péčí o mláďata, proto se při jejich chovu nemá stěhovat do jiné klece nebo akvária, protože samice už by ho zpátky nepřijala a útočila by na něj jako na cizího.
Potrava: Obvykle se krmí semeny (pšenice, ječmen, oves, slunečnice, kukuřice, atp.), zeleninou, ovocem, nebo i zelení. Umí velice dobře hospodařit s vodou.
Zajímavost: Pískomil může skákat až 50 cm nad zem. Žije mírumilovně v rodiných svazcích, musí-li bránit své teritoritum dokáží neúprosně bojovat.
