Rebecca´s revolt

[Jade]

+obočí mu pobaveně vyjede o trochu výš, to je teda nálada jak prdel+ Tak to je docela na hovno. +připustí s úšklebkem, sám neví, co by bez toho občasnýho vypnutí v podobě flašky dělal. Asi daleko víc šukal. Nebo najel na něco psychotropnějšího. Pohledem neuhne, chytne do něj ten její, a jeho úšklebek se ještě prohloubí+ Velice konkrétní. +protáhne tím svým tónem plným příslibů; ví, že i ona si dávno ten potenciál uvědomuje, tak to nechá proběhnout nevyřčený, a jen si mlčky odklepne popel+ Cigáro? +nabídne jí ze svojí krabičky; je to určitá nevyslovená smlouva, jako kdyby tím souhlasila se vším, co může nabídnout, jako kdyby do sebe s hřebíčkovým kouřem měla natáhnout i víc než jen dávku dehtu a trochu toho nikotinu. Na první pohled zvenčí úplně běžná, nevinná otázka, ale výraz v jeho očích ji nenechá na pochybách, že na její odpovědi závisí směr, jakým se bude tenhle večer ubírat+

[Rebecca Altamirano]

Nemáš ani tušení...+povzdechne si procítěně; je to vážně peklo nemít možnost zbourat se do bezvědomí, jak má pak jeden řešit svoje problémy?!:D Opětuje jeho pohled s nepatrným úsměvem, velice dobře si uvědomujíc tu hranici, kterou se chystá překročit.+ Jo. Díky. +vezme si z krabičky cigaretu, vloží si ji mezi rty a předkloní se, aby jí mohl připálit, aniž by se mu přestala dívat do očí+

[Jade]

+sleduje tu cigaretu z krabičky až k jejím rtům, a v očích mu zahoří zájem, záblesk určitýho neukojitelnýho hladu. V klidu se natáhne přes roh stolu do jejího osobního prostoru, a zapálí jí svým benzíňákem, oči upřený do jejích. Nechá ji v klidu potáhnout; na tom vdechovat svoji vlastní vůni od ní je něco dekadentního. zvedne koutek ještě výš, a dopije svoji skleničku, vytáhne z kapsy pár bankovek, vyskládá je na stůl jako útratu+ půjdeme. +protáhne tiše, a není to otázka, co se jeho týče, on už žádný klást nebude+

[Rebecca Altamirano]

+potáhne si, dokud se konec rudě nerozzáří, přivře oči a vydechne obláček voňavého kouře do jeho tváře. Sleduje ho, jak dopije a vstane; během zlomku vteřiny jí hlavou jako film proběhne celý denšní den. Nikdy, ani ve snu by ji nenapadlo, že skončí právě takhle. Bude litovat? Nejspíš. Možná. V tuhle chvíli nechce přemýšlet; aspoň pár hodin se soutředit na jiný druh bolesti, než je ta v jejím nitru, v jejím srdci... Zvedne se a zamíří za ním; když prochází kolem baru, zastaví se a přistrčí barmanovi dost tlustý balíček bankovek.+ Ten černý challenger venku je můj. Ohlídej mi ho, prosím. Za pár hodin se pro něj vrátím. +na okamžik se mu zadívá do očí; pak sundá ruku z peněz a vyjde ven.+

[Jade]

+v tomhle pajzlu by nejspíš nikoho ani nepřekvapilo, kdyby zmizeli přímo od stolu, ale proč to pokoušet. Přehodí přes sebe bundu a počká na ni venku, akorát tak dokouří svoji cigaretu, zahodí vajgl, a když se Becca objeví ve dveřích, stojí opřenej o zeď kousek od vchodu. rty mu zvlní úšklebek, když vážně dojde až k němu. Chvilku si ji měří tím svým predátořím pohledem, pak po ní natáhne ruku, tak úplně přirozeně a samozřejmě, a za přezku od pásku si ji přitáhne k sobě. Plynule prohodí jejich pozice a najednou je na stěně ona; připíchne ji mezi svoje tělo, horký skrz tenkou látku trička, a chladnou tvrdou stěnu. Drsná omítka se jí zaryje do zad, který kryje jen nátělník; Jade se nad ní sklání s tím svým úšklebkem,jednou rukou pomalu putuje po křivce jejího boku výš, rty jen těsně nad těmi jejími. Ale dobře ví, že ani jeden tam nejsou pro tohle; prsty jí vyjede mezi ňadry na krk, palcem přejede tracheu, za bradu si ji zvedne k sobě, a vezme si její rty, tvrdě, autoritativně, a se vší potlačovanou vášní+

[Rebecca Altamirano]

+zůstane stád od něj na dosah ruky, opětuje ten predátoří pohled a po páteři jí pomalu a plíživě začíná stoupat vzrušení, spolu s tím příjemným mrazením. Až teď si možná poprvé naplno uvědomí, že mu opravdu věří; bude to přesně tak, jak jí slíbil u něj v kanceláři. Ublíží jí. Ale nezabije ji. A oba si to užijí. Zakáže si jakékoliv přemýšlení nad tím, co bude potom. Je jenom teď a nic víc ji nezajímá. Studená a drsná omítka, odírající jí záda v protikladu k jeho horkému tělu v ní zažehne jiskru, která se velmi rychle rozhořívá v ničivý požár. Vzhlédne k němu, rty mírně pootevřené a duhovky zářící zlatem. Oplácí mu polibky se stejnou agresí a vášní; rukama mu vyjede po bocích na záda, nehty sjede zpátky a přitáhne ho blíž k sobě.+

[Jade]

+sleduje to v jejích očích, jak se do nich vkrádá vzrušení; sám to cítí taky, jako zatrnutí ve slabinách, který rychle sílí. Jak se nad ní naklání, z výstřihu trička mu vyhlouzne tenkej řetízek a s ním stříbrnej přívěsek ve tvaru keltskýho kříže, ještě se jí nedotkne, jen se zaleskne ve světle pouliční lampy jako drobný memento. Líbá ji s bezohlednou naléhavostí, dravě plení její ústa, dokud nemají oba rty bolestivě nateklý. Spodní polovinou těla ji tiskne ke zdi, takže může na měkkosti svýho těla cítit jak rychle tvrdne. Podle jeho názoru čekal už dostatečně dlouho, chce ji hned a na všechny způsoby. Okousne hranu čelisti, možná o něco bolestivějc, než kdyby jednal s náhodnou známostí. Jeho ruce se jí rozběhnou po těle, po křivkách, který už má ohmataný, přes obliny ňader, který potěžká v dlaních, dokud neucítí přes látku vystupovat bradavky. Vychutnává si, co se mu nabízí, laská rty citlivý místa na jejím krku, který už poznal dřív, a sem tam přeruší šňůru slasti ostrým kousnutím, po kterým zůstane drobnej otisk slibující modřinu. Prsty zamíří bez meškání do klína, knoflík jejích kalhot je pro něj jen půlvteřinová překážka, která mu rozhodně nezabrání ponořit se do horka jejích kalhotek. Těsný kalhoty mu neposkytujou moc manévrovacího prostoru, ale přesto vklouzne mezi závojíčky jejího klína a přitiskne bříško prostředníku přímo na klitoris. Druhou rukou jí sjede nehty po paži, pevně sevře zápěstí a přirazí ho na stěnu vedle její hlavy až drobný kůstky zaprotestujou; je to jenom gesto, ale zato zřejmý. Tvrdost jeho klína se jí tiskne ke stehnu, zatímco nemilosrdně útočí na její nejcitlivější místo, metodicky a neúprosně, způsobem, kterej ji žene k hranici sebeovládání; aby vzápětí přestal a přesunul se jen o kousek níž. Její vzrušení mu bez potíží dovolí vklouznout na dva články prstů do jejího těla, bože, tak vlhká,až mu v klíně zacuká a z hrdla uteče tlumený zasténání. Hranou dlaně se přitiskne na klitoris, prsty pořád v ní, citlivou kůži jejího krku mezi zuby, prsty jí svírá zápěstí jako by se tím dotekem ukotvoval v realitě, tak pevně, že kdyby byla člověk, měla by zítra modřiny. Zhluboka se nadechne, bez ohledu na to, jak sladký by bylo udělat jí to prstama hned u hospody, takhle to nechce. Zvedne koutek v úšklebku, tak aby to cítila na kůži, a tak jak jsou je přemístí pryč+

[Rebecca Altamirano]

+ucítí pach stříbra jen okamžik před tím, než se zaleskne na světle a tělem jí proběhne krátké zachvění, jakoby se jí už dotklo, vpálilo se jí do kůže v té ostré a tak intenzivní bolesti, která zabraňuje myslet na cokoliv jiného. Přijímá a oplácí jeho polibky, občas si neodpustí lehké kousnutí do jeho rtů a jak se k ní tiskne, cítí jak moc ji chce a je to jako ozvěna jejího vlastního chtíče a touhy, které jí proudí žilami jako žhavý, tekutý oheň. Už tolikrát s ním vyšla po téhle cestě, ale dnes ví, že dojde až na konec a je to tak zvláštně osvobozující pocit; je to volba, jenom její. A jeho. Tlumeně zasténá a vzepne tělo proti jeho ruce v jejím klíně, chvěje se jako v zimnici, přestože žádný chlad necítí. Tělo jí začíná brnět a frustrované zavrčení, poté co ji přestane dráždit na tom pulzujícím místečku v jejím klínu, se přelije do dalšího zasténání, když do ní vklouzne prsty. Kousne se do rtu a zakloní hlavu, aby mu usnadnila přístup ke svému krku a zvedne boky proti němu, v němé výzvě, žádosti, prosbě... Uvědomuje si stisk jeho prstů na svém zápěstí, přitisknutém ke zdi, drsnou omítku rozdírající jí kůži na zádech a to všechno na ni působí jako opojný koktejl, jako mlha zastírající všechno ostatní, kromě jeho těla tisknoucímu se k jejímu a divoké, ničím neředěné touhy a chtíče. Když je přemístí pryč, jen trochu překvapeně zamrká, ale k tomu, aby jí to z té bouře vytrhlo, to ani náhodou nestačí+

[Jade]

+objeví se v pokoji, paradoxně zařízeným docela normálně, nikde žádnej satanistickej oltář, průchod do dimenze démonů nebo mučící nástroje. Jen pár osobních detailů prozrazuje, že to je nejspíš Jadeova ložnice, ale obecně to vypadá, že on snad ani žádný osobní předměty nemá, anebo je nenechává povalovat na očích. Místnosti dominuje postel, i když to je možná slabý slovo, pro to letiště, který se rozkládá podél skoro celý stěny. Jade z ní pomalu vytáhne prsty, aby si vychutnal každej záchvěv, kterej to v ní způsobuje, a o krok od ní odstoupí. Luskne prsty a rozsvítí světla, jenom tlumeně, a nejdřív se odzbrojí; jednu po druhý svoje zbraně vyloží na stůl, kde na ně Becca uvidí, jako gesto, který má potvrdit to, co jí řekl tam v tý kanceláři, postupně je odloží, všechny až na nůž s příměsí stříbra, kterej si nechá v pouzdru. Pak na ni upře oči hořící touhou+ Svlíkni se. +řekne, tiše a skoro chladně, v naprostým kontrastu s tím žárem, co z něj sálá. Jeho "rozkazovací" hlas je klidnej, níž položenej a kontrolovanej, ale přesto každý slovo ostrý a jasný jak prásknutí biče. Dívá se na ni s výzvou v očích, dokud neposlechne; sleduje, jak pomalu odhaluje svoji kůži, a jeho pohledu nic neujde, každej centimetr, každej záhyb, kterej mu ukáže, zhoupnutí jejích ňader. V pokoji není nijak zima, přesto jí závan vzduchu na rozpálený kůži musí připadat chladnej. Ještě pár vteřin ji beze slova s úšklebkem pozoruje, vychutnává si ten pocit vítězství, a už ví, že nejdřív si ji musí vzít prostě jen tak. Přistoupí k ní, překvapivě pomalu, v kontrastu s touhou, která mu burácí v žilách, konečky prstů jí přejede přes klíční kost, dolů na ňadro, a mezi prsty štípne chladem a touhou ztuhlou bradavku, pomalu ji obejde a nakloní se k jejímu uchu zezadu+ Na postel. +protáhne tiše, a plácnutím po zadku ji lehce pobídne. Úplně přesně vidí to vnitřní zafunění vzteky, který to v ní musí vyvolat, ale to je součást hry. Zatím si stáhne triko, ale kalhoty si nechá, jednak jako výraz nerovnováhy mezi nima, jednak proto, že mu napjatá látka poklopce trochu pomáhá udržet svoje vzrušení na uzdě. Když Becca přejde k posteli, dívá se jí na zadek, a o zlomek vteřiny později jí následuje. Ví, že potřebuje trochu otupit hranu toho šílenýho vzrušení, uvolnit něco z toho tlaku ve slabinách; oba jsou z tý věčně odkládaný rozkoše na hraně vzrušení, a on se chce soustředit, až si s ní pak bude pořádně hrát. Když si rozepíná poklopec, oči má upřený do jejích, a dotek vlastní ruky na napjatý erekci mu pošle do těla elektrickej blesk vzrušení. klekne si k ní, chytne ji za stehna a přitáhne si ji k sobě; jde to snadno, bez všech těch kovovejch hraček váží Becca dvacet kilo i s postelí, a chladivý saténový povlečení hezky klouže. Tohle je čistě účelovej sex, krátký uvolnění napětí, a navíc se oba div netřesou, takže se moc nezdržuje, nakloní se nad ní a na jeden příraz do ní vstoupí, až na dno. Skrz sevřený zuby se mu prodere zasténání, tak horká, tak vlhká, tak roztoužená,a rovnou pokračuje v rychlým, tvrdým tempu. Rukou jí vklouzne za temeno hlavy, sevře jí vlasy, a aniž by z ní vyklouznul, přesune je tak, aby se na něj zčásti mohla narážet sama, rukou vpletenou v jejích vlasech kontroluje tempo a přisaje se zpátky k těm opuštěnejm místům na jejím krku. Trvá to jen chvíli, oba mají dost, a nedrží se zpátky; jeho dech jí horce klouže po krku, prsty jí tiskne do boku, a čeká jen do chvíle, než ucítí stahy jejího vyvrcholení. Pak popustí uzdu tomu svýmu, dlouhý zasténání se jí rozpustí na kůži, a on se udělá, pohřbenej hluboko v ní. Při jejím orgasmu se jí dívá do očí; chce, aby ho viděla, aby ani na moment nezapomněla kde a s kým je. To přijde pozdějc, ztráta sebe sama v bolesti a slasti, teď ji chce vidět ve vteřině nejvyšší rozkoše. Dovolí si asi tak tří vteřinovej oddech, konečky jeho prstů jí letmo, roztržitě sjedou po výstupcích páteře v něčem, co skoro připomíná pohlazení, ale než se stihne z mlhy orgasmu probrat do reality Jade natáhne ruku a do dlaně mu vklouznou pouta; dva tlustý kožený náramky spojený řetězem. Prsty druhý ruky má pořád v jejích vlasech, a právě za ty ji teď od sebe trochu odtáhne+ Lehni si. +poručí; nedávnej orgasmus mu vrátil vnitřní sebekontrolu, ale na spalující touze v jeho očích nezměnil vůbec nic. Počká, dokud neposlechne, a teprve pak se natáhne a obě její zápěstí upoutá do těch koženejch pout; ona to ještě neví, ale kdyby za ně začala škubat, z kůže vyjedou stříbrný ostny, který by jí ten úmysl měly rychle rozmluvit. Řetěz zahákne za sloupek u postele a částečně ji tak znehybní; jak je přivázaná za hlavou, musí navíc ležet trochu prohnutá, takže mu přímo nabízí výhled na její ňadra. Udělá si mentální fotku, a jeho úšklebek se ještě prohloubí, jak se mu pod kůží probudí to známý brnění, intenzivnější a hlubší, než normální rozkoš+

[Rebecca Altamirano]

+po přemístění se jen krátce rozhlédne kolem, ale ten pokoj je tak anonymní, že by ji ani nepřekvapilo, kdyby byli v hotelu. Nicméně postel jí napoví, že je to nejspíš opravdu osobnější místo. Slabě se zachvěje, když z ní vyklouznou jeho prsty a znovu soustředí veškerou pozornost na něj. V tlumeném světle sleduje, jak se odzbrojuje a pro ni je rozhodně i taková „obyčejná“ činnost sexy a vzrušující. Neujde jí, že si nechal nůž a její představivost jí ochotně nabídne několik scén, kde by ho mohl použít. Znovu se zachvěje a zvedne oči od nože, k jeho očím. Ta dvě slova nastartují její vzdor stejně rychle a spolehlivě, jako hořící zápalka hozená do nádrže s kerosinem způsobí detonaci. Zaplane jí v očích a svaly se jí napnou; to že si chce hrát, ještě neznamená, že bude poslouchat na slovo. Počká několik vteřin, po které se mu dívá upřeně do očí a až pak zvedne ruce a začne se pomalu svlékat. Nejdřív na stůl položí svůj glock spolu s náhradním zásobníkem a skutečnost, že je to jediná zbraň, kterou má dnes u sebe, mu možná může trochu napovědět, jak moc není dnes ve své kůži. Po celou dobu se mu dívá do očí, neuhne, na rtech slabý úsměv; zůstane bez hnutí stát, ruce volně spuštěné podél těla, chladnější vzduch ji donutí slabě se zachvět. Nepohne se ani když k ní vykročí, s tím predátořím leskem v očích a tak známým úšklebkem na rtech. Trhne sebou, když ji štípne do bradavky, je ale stále potichu; k tomu, aby z ní vynutil výkřiky, musí udělat mnohem víc. Další příkaz jí šlehne v mysli jako prásknutí biče a znovu si dá načas, než ho vyplní. Klesne na chladivý satén a z toho pocitu na holé kůži se zachvěje. Opře se rukama za sebou, trochu se zakloní a mírně roztáhne nohy, tělo vyklenuté v oblouku; světlo a stíny jí tančí na kůži a vypadá jako nějaká starověká bohyně hříchu, když ho z té pozice sleduje očima planoucíma tím zlatým ohněm; nespouští z něj pohled, jak se k ní blíží, klouže očima po jeho těle dokud není u ní a nepřitáhne si ji blíž. Její zasténání se promísí s tím jeho, když do ní vstoupí, obtočí mu nohy kolem boků a prohne se proti němu a přizpůsobí se jeho tempu; vychází mu vstříc s nepředstíranou vášní a divokostí, rty pootevřené a stále nateklé od jeho polibků, občas může zahlédnout krátký záblesk jejích drobných, ale ostrých špičáků. Zvedne ruce a vyjede mu po bocích na záda, pak zase dolů a přitiskne ho k sobě pevněji a vyvrcholení jí smete naprosto nečekaně, ale s o to větší silou. Chraplavě zasténá, nehty zarytými do jeho ramen mu sjede po zádech dolů, až po nich zůstane osm dlouhých a na několika místech slabě krvácejících škrábanců, probíhajících od ramen a končících téměř na kříži. Po celou dobu opětuje jeho pohled, vnímá ten žár, kterému se jen nepatrně otupily ty nejostřejší hrany. Pouta v jeho rukou neuniknou jej pozornosti a trochu ztěžka polkne; uvědomuje si, že skutečná hra začíná až teď. Když zahákne pouta za její hlavou, tělem jí proběhne krátká křeč, jak v ní bojují dva naprosto odlišné pocity; vzrušení trochu jiného druhu, okořeněné špetkou strachu a její silná potřeba mít stále všechno a hlavně sebe pod kontrolou. Zavře oči, zhluboka se nadechne a pomalu vydechne. Pak si ale naplno uvědomí, že je to tak; byla to jen její volba. A navíc to potřebuje; ve fyzické bolesti rozpustit tu psychickou, která bolí nesrovnatelně víc, než cokoliv jiného. Otevře oči a napětí, které jí doteď napínalo tělo zmizí; uvolní se a prohne tělo do mírného oblouku. Vzhlédne k němu a zadívá se mu do očí v jasné výzvě…+