Bucuresti, Romania

[Jade]

+a až se Becca vrátí, bude na ni na klice čekat pověšená hřebíčkem provoněná podprsenka sotva se za nimi zacvaknou dveře, Jade slečně sebere šampus i jahody a poprvé si ji vezme jen tak, rychle, vestoje, přitisknutou ke dveřím, protože už mu sperma na mozek tlačí moc dlouho, a potřebuje se trochu uvolnit. Pak ji líně políbí na rty, několika metodickými pohyby se odzbrojí – až na jedinou zbraň, kterou si bere s sebou všude, včetně koupelny, stáhne si kalhoty a skopne boty, a jde do sprchy; když se k němu recepční pokusí připojit, zastoupí jí cestu ve dveřích+ počkej na mě v posteli. +koukne na ni jakože o tom není debata, sklouzne jí dlaní po ňadru a lehce ji plácne po zadku, čímž ji nasměruje k lůžku, a zavře jí dveře od koupelny před nosem. Ne, tuhle chvilku chce jenom pro sebe. Vleze si do sprchovýho koutu a pustí na sebe teplou vodu, chvíli tam jen tak stojí, a nechá ze sebe odplavovat krev a všechen bordel, cítí, jak se mu rozehřívají ztuhlý svaly, a myšlenky odplouvají do odtoku spolu se špínou Bukureště. Hlavou mu prolítne záblesk tý scény z výtahu, a mozek mu ochotně nabídne několik možnejch variant pokračování. Skoro cítí, jaký by to bylo, ponořit se hluboko do ní, do toho vlhkýho žáru, a taky velice reálně cítí, jak se jeho mužství znova probouzí. Vypne vodu, ledabyle se otře hotelovým ručníkem, a vrátí se do pokoje. Dívka na něj způsobně čeká v posteli, už je nahá; poněkud zčervená, když se vynoří z koupelny nahej a napůl vzrušenej, a upře na ni ten svůj pronikavej pohled. Rty se mu zkroutí do spokojenýho úšklebku, na stolku si vezme tu láhev whisky, co si přinesl odpoledne, aby jim vyšetřování líp utíkalo; teď mu to přijde jako nejmíň tejden. Nalije si na tři prsty, zakrouží zápěstím se skleničkou, a přitom se na ni dívá a v očích má něco nehorázně nemravnýho, jako by se pohledem už dotýkal její kůže. Pomalu dopije, a pak odloží sklenici a vleze si k ní do postele. Teď už nikam nespěchá,takže si ji může vychutnat, dokud nezaplní všechny její smysly, vdechuje ji a ochutnává, a když uslyší z chodby vzdalující se klapot podpatků, kousne ji do krku až vyjekne. Potom, když vedle něj usne, vyleze z postele, natáhne si boxerky, a sedne si do křesla, možná proto, aby líp viděl na knihy, nebo možná proto, že nechce ležet vedle ní v jedný posteli. Zapálí si, podá si tu whisky, a zavolá si do kuchyně o něco pořádnýho k jídlu, ale nespí, neusne, dokud nebude sám. Zaklepání pokojový služby dívku znova probudí, tak odloží jídlo na stůl, to mu koneckonců neuteče, sundá si kalhoty, a vrátí se k ní do postele, aby doobjevil citlivý místa, který mu snad předtím unikly, a tentokrát si ji užije se vším všudy, vpije do sebe každej její vzdech, jako upír emocí, upír rozkoše; a pak, když zůstane rozechvělá a rozcitlivělá jen tak ležet, ji uvolní z pout, a nechá ji ještě do rána něco naspat, sám má co dělat, je potřeba vyřídit pár věcí spojených s jeho rumunskou dovolenou, a taky se konečně pořádně najíst, na povzbuzovacích lektvarech se dá vydržet jen omezenou dobu. K ránu, když se tma za oknem změní v šero, ji probudí, protože je na čase, aby zmizela+

[Gabriel]

To si piš, že myslím. +přikývne jen na tu rekonstrukci a dál to nerozvádí+ No jen si nemysli, já si totiž moc dobře vzpomínám, jak děsně roztahuješ po celý posteli. +zaryje do ní znovu a v očích mu pobaveně blýskne+ Hladovej? Možná. +zvedne koutek v náznaku úsměvu+ Vlk? Každopádně. +blýskne po ní zlatavýma očima. Když si konečně zaleze pod deku, nedělá nic, čeká až na její reakci a když se k němu otočí a začne zase s těma výčitkama, jemně jí sevře bradu a zvedne si její tvář k sobě, aby se mu musela dívat do očí+ Nic jsi nezpůsobila. Za všechno může Siana a ten kouzelník. Ten je ale mrtvý, takže platit bude ona. +hlas má tvrdý a prostý jakýchkoliv emocí, nebo spíš nějaké lítosti. Upřeně ji pozoruje a vidí, že chce začít o něčem, do čeho se jí vůbec nechce, ovšem to, co řekne ho v první chvíli připraví o řeč. Pak ale usoudí, že po tom, co viděla, že nechal svoji družku mučit, jí to nemůže vyčítat.+ Ne. Opustila jsi mě kvůli někomu jinému. +řekne jen, bez dalšího upřesněnní nebo vysvětlení, ani v hlese mu není poznat nějaká výčitka nebo obvinění+ Nikdy bych ti neublížil. Ale to neznamená, že neubližuju jiným. +povzdechne si a šťastně to nezní.+ Dobrou noc, čarodějko. +popřeje jí tiše a přitáhne si ji blíž do náruče, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě.+ Nikdo ti už neublíží...+zašeptá jí do vlasů, když cítí, jak se její dech prohloubil a zní to jako slib, možná spíš přísaha. Po chvíli se propadne do hlubokého spánku i on, obklopený její vůní+

[Rebecca Altamirano]

+Velcanův nový podnik se nachází na ne zrovna vyhlášené adrese, spíš je to už předměstí, špinavá, nebezpečná a opravdu syrová Bucurešť, kde vládnou ti nejsilnější a přežijí jen silní. Vše ostatní je jen maso, krev a tělo k použití. Becca zastaví před klubem, nad kterým svítí krvavě rudý neon, hlásající název podniku. Velvet Pain.+ To si kurva dělá prdel. +zavrčí Becca, když to uvidí a s očekáváním toho nejhoršího, vystoupí z auta. Automaticky se ujistí, že má zbraně tam, kde mají být a sebejistě zamíří ke dveřím, které hlídají dva naprosto typičtí, obrovštví vyhazovači. Holé lebky, předloktí jako menší kmeny dubů. Okrajově zaznamená, že to jsou taky upíři a přestože jim oběma sahá sotva po prsa, stačí jim jediný pohled na její jantarem zářící oči, aby se jí ani nepokusili zastavit.+

+uvnitř jí obklopí téměř dokonalá temnota, narušená jen důmyslně rozmístěnými tlumenými lampičkami. Pro její oči je tam ale světla dost. V krytých boxech vidí upíry s jejich kořistí, ženy, muži, dlaci. Žádní lugaru. Zahlédne podium, kde právě probíhá jakási show, přesně jak tušila, pouta, biče, křik, bolest, krev, rozkoš. Vypadá to tam jako nějaký zasraný kruh pekla, podle Velcana ovšem jeho vlastní, zvrácené pojetí nebe. Okamžitě vyšle ke svým bohům množství děkovných modliteb za to, že nedopustili, aby sem přišla s Jadem. Jak prochází podnikem, uvědomí si, že jí ustupují z cesty, nejen "společníci", ale i upíři. Zastaví se u baru a ze zvyku s poručí dvojitého Jacka. Opře se bokem o barpult, v prstech nepřítomně protáčí skleničku a přistihne se, jak upřeným pohledem skenuje ostatní, pozoruje je způsobem, kterým se normální lidé většinou dívají na propečený steak, nebo do výlohy v cukrárně.+

V: Vypadáš, že bys potřebovala spíš jednu nulku negativní, než bourbon. +ozve se vedle ní hluboký, trochu zastřený hlas s podtónem hrozby, ale i příslibů. Temných, bolestivých, ale i vzrušujících a vyvolávajících přesně takové vzpomínky. Pootočí se a podívá se na vysokého muže, který jakoby se zhmotnil přímo z okolní temnoty. Ostře řezaná tvář, která by se ani se zavřenýma očima a přelepenýma ušima nedala nikdy pokládat za tvář "hodného" hocha.+
R: Zdá se, žes konečně vypustil své představy na světlo. +odtuší, ignorujíc jeho poznámku a podívá se mu do očí, dokonale černých, obvykle chladných a bezcitných. Teď ale zrcadlí zájem, zaujetí, fascinaci, možná i radost. Ani sama nedokáže a nikdy nedokázala rozluštit, co se za těma neprostupnýma očima odehrává a nejspíš to ani vědět nechtěla.+
V: Jo, dá se to tak říc. +rty mu zvlní pobavený úsměv, lehce se nakloní blíž a zhluboka se nadechne+ Cítím z tebe člověka. Muže. A sex. +znovu zkřiví rty a pohlédne jí do očí+ Ale jsi napjatá, nedokončili jste to. Jaká neodpustitelná nedůslednost. +pohoršeně mlaskne+ Přišla jsi zavzpomínat na staré časy? A trochu je oživit? +netuší, kdy k tomu došlo, ale náhle je přitisknutá jeho svalnatým tělem k baru. Ruku jí vplete do vlasů a prsty sklouzne po hladké kůži, až k okraji korzetu+ Jsou už úplně pryč. Je to opravdu dávno. +zapřede jí kousek od rtů, upřeně se jí dívá do očí z té několikacentimetrové vzdálenosti+
R: +uvědomuje si, že za jiných okolností, jiné situace, by už měl nůž v srdci, bez ohledu na to, že je to šéf většiny rumunských upírů a nejméně dvou třetin bucurešťského podsvětí. A ví, že si to uvědomuje i on. Ale oba vědí i to, že kdyby něco nechtěla, nikdy tam nepřijde.+ Možná. +protáhne, ale váhavě to nezní+ Po starých časech se občas zasteskne každýmu. +zvedne nepatrně koutek a nepřestává ho fixovat pohledem, oči hořící jantarem+
V: Zvláštní, jak se někdy za pár desítek let změníme. +konstatuje tiše, pak se od ní odtáhne a jen jí naznačí, aby šla za ním. Ví, že nutit ji, nebo něco přikazovat nemá cenu+

+společně projdou do zadní části podniku, po cestě potkávají páry i skupinky, v sado-maso kostýmech, i běžném oblečení. Míjí dveře, za kterými se odehrávají mnohem dekadentnější hrátky, vyžadující soukromí a diskrétnost. Po chvíli dojdou na konec chodby která končí podle všeho jeho osobním bytem. Otevře a nechá ji projít. Byt je zařízený moderně, ač čekala spíš starožitné, těžké kusy nábytku, samet a brokátové závěsy. Becca stojí uprostřed obýváku a rozhlíží se se zájmem kolem, když přistoupí těsně k ní, ovinne jí paže kolem těla, takže jí přitiskne ruce bokům, svalnatá předloktí opřená těsně pod ňadry. Skloní k ní tvář a horký dech jí pohladí na kůži, sklouzne přes linii hrdla a rty zlehka přejede přes kůži za uchem.+

V: Jsi tak napjatá. Cítím jak se celá chvěješ tou děsivou sebekontrolou, kterou jsi spoutala tu holku, kterou jsem před stoletím poznal. +zašeptá jí do ucha a lehce ji kousne do lalůčku, jemně za něj zatáhne a když ho pustí, záměrně ji škrábne špičákem. Ucítí jak sebeou Becca v jeho náručí trhne a když špičkou jazyka slízne krev z té drobné ranky, ze rtů jí unikne tiché zasténání.+ Uvolni se, teď všechno kontroluju já. +v hlase mu zazní autorita, přestože stále šeptá. Stáhne ji na pohovku, položí ji na břicho a odhrne stranou její dlouhé, černé vlasy. Všimne si cucfleku, který jí Jade vyrobil a přejede po něm prsty.+ Označil si tě. Kdo by to byl řekl, že se necháš označit od člověka. +podiví se a ten údiv v jeho hlase je upřímný+
R: Neptal se na svolení. +odsekne Becca svým typickým tónem, ale přesto se jí hlas nepatrně chvěje, částečně vzrušením, částečně strachem z bolesti, která přijde, ale kterou očekává, jako starou známou, kterou ale dlouho domů odmítala pozvat.+
V: Zajímavé. +rty mu zvlní uznalý úsměv, který ale ihned pohasne+ Zajímavé, ale nepřijatelné. +skloní se k ní a označkované místo políbí, krátce po něm kmitne jazykem a vzápětí ji jemnou kůži prokousne, přesně v místě, kde ji Jade označil.+
R: +trhne sebou a zasténá rozkoší, tak dávno nesdílela svou krev s jiným upírem, téměř zapoměla jak úžasný a s ničím nesrovnatelný pocit to je. Zároveň ucítí Velcanovy ruce na zádech, jak obratně rozepíná háčky korzetu. Trhaně se nadechne v tom očekávání toho, co přijde+
V: Kolik procent? +vydechne jí na kůži a jazykem sjede po páteři do půlky zad a zase zpět+
R: jenom dvacet. +odpoví sevřeným hlasem, s tělem napjatým, očekávajícím tu známou bolest, vzrušení, potřebu. Jenom tuší, představuje si, jak se Velcan natáhne pro dýku z dvacetiprocentní slitiny stříbra. Jak jí pak zlehka tupou stranou přejede po páteři, kopírujíc vlhkou cestičkou jeho jazyku. Stříbro ji slabě zaštípe na kůži, jako drobné jehličky, pálící a bodající. Trhne sebou a tiše zakňučí, není to zvuk bolesti, ale rozkoše.
V: +pozoruje zarudlou kůži po spálenině, která ale pomalu zmizí, pomaleji než by měla, ale přesto rychleji, než si pamatoval. Přitiskne jí dlaň na záda a lehounce jí promne ztuhlé svaly, až se mu pod prsty uvolní. A pak otočí dýku a šikmo dolů vede asi deset centimetrů dlouhý řez až do úrovně lopatky a od páteře druhý, stejně dlouhý šikmo vzhůru. Z rány se vylije tmavá krev a v tenkých pramíních sklouzne dolů po zádech, kde ji ale zastaví jazykem a ani jediné kapce nedovolí stéct na pohovku nebo se vsáknout do okraje korzetu. Za okamžik rána přestane krvácet, ale nezatáhne se zcela a na jejích ještě před okamžikem dokonale hladkých zádech se vyříznuté "V" vyjímá naprosto nepřehlédnutelně+
R: +Když se jí ostří dýky zakousne do zad a po desítkách let znovu pocítí tu známou a přesto zapomenutou bolest, tlumeně vykřikne bolestí, která je ale kratší, než by se mohlo zdát a nahradí ji vzrušení, ještě umocněné horkými doteky Velcanova jazyka. Když ta bouře pocití odezní, pomalu se posadí a zadívá se mu do očí, lesknoucích se jako sopečné sklo.+ Teď já. +rty jí zvlní slabý úsměv, přitáhne si ho k sobě a na okamžik se zastaví rty těsně nad těmi jeho. Pak ale sklouzne stranou, jazykem přejede přes hranu čelisti na krk a pak už konečně zaboří své špičáky do oblouku mezi krkem a ramenem a konečně uhasí tu spalující žízeň, která jí už téměř pohlcovala smysly. Teď už ví, že by jí obyčejná lidská krev nestačila, nestačila by ani dlačí, ani žádná jiná. Pouze krev jiného upíra, mocného upíra, mohla doplnit energii vydanou při boji s démonem a při použití slov moci.+
V: +jen se křivě pousměje, když vznese svůj nárok na jeho krev, ale to právo jí náleží. On prolil její krev a ona teď může prolít tu jeho. Tlumeně zavrčí, když ho kousne a užívá si to úplně stejně jako ona.+

+když se od něj odtáhne, oči jí stále září jantarem, ale už se z nich vytratil ten divoký, trochu nepříčetný pohled, ten syrový hlad, který už dlouho nezažila. Opře se pohodlně do polštářů na pohovce a ví, že mu je krví nezasviní, protože už rána na zádech nekrvácí. Cítí se dokonale uvolněná, přestože žádný sex neproběhl, někdo by to nejspíš nenazval ani předehrou, přesto si připadá, jakoby prodělala nejmíň tři orgasmy za sebou+
V: vypadáš, jako kočka, co zrovna sežrala kanárka. +zasměje se tomu jejímu výrazu+
R: Díky. Ani jsem netušila, jak moc jsem to potřebovala. +ušklíbne se a pomalu se narovná a vstane. Protáhne se, odhrne si vlasy a podívá se v zrcadle na novou ozdobu na zádech. Zahojila se tak, že vypadala spíš jako den stará a do čtyřiadvaceti hodin nejspíš vybledne do obvyklé staré jizvy po stříbře. Ale protože to byla slitina s nízkým obsahem stříbra, nejpozději za čtyři dny zmizí úplně.+ Ještě si dám na baru panáka a pak vypadnu. Ať ti tu taky udělám nějakou tržbu. +cukne koutky a otočí se k němu, aby jí korzet zapnul. Mohla by to udělat kouzlem, ale prostě chce, aby to dokončil se vším všudy.+
V: Kdykoliv budeš ve městě, zastav se. Opravdu rád tě uvidím. A klidně doveď i toho známýho. +kývne významně k jejímu krku, kde Jadeovu značku, překrylo Velcanovo kousnutí+
R: No to určitě, jedině v případě, že by ses rozhodl podnik zrušit. +odmítne prudce+ Myslím úplně zrušit, nejspíš by tady zůstal jen kráter dvacet krát třicet metrů. Nejmíň. +ušklíbne se, ale je si jistá tím, že pokud tomu bude moct zabránit, sem s Jadem rozhodně nepůjde. A nějakou dobu nejspší ani bez něj...+
V: +zasměje se a nezní to nijak znepokojeně+ No to je jedno, pozvání platí. Rád jsem tě zase viděl. +vstane a zadívá se jí ze své výšky do očí. Pak se jen usměje a potřese hlavou+ Největší změna, jakou jsem za těch třináct století zažil. +pustí ji a kousek ustoupí+
R: To jsem já. Samý překvápko. +zazubí se pobaveně. Občas i sama pro sebe, dodá v duchu. Pak se otočí a zamíří zpátky do baru+ Měj se, Velcane. +rozloučí se jako se starým přítelem, kterým ostatně je.+
+Ví, že už za ní na bar nepřijde, popíjí Jacka a připadá si dokonale živá, plná energie, přestože vůbec nespala a ví, že ani spát nepůjde. Zdvořile, ale důrazně odmítne několik "závisláků" nabízejících své krky a nejen ty a když vycítí, že se blíží svítání, zaplatí, vyjde ven a nastoupí do auta. Véčko na jejích zádech, přesně v místě nad korzetem, vybledlo ještě o trochu víc, přesto je stále vidět. Nastartuje a rozjede se k hotelu, kam dorazí ve chvíli, kdy se první sluneční paprsky nesměle snaží prodrat těžkými šedivými mraky. Vejde do haly a zamíří k výtahu. Vzpomínka na to okamžiky před pár hodinami ji jen lehce bodne v podbřišku, ale je to prostě jen celkem příjemná vzpomínka, nic, čím by si hodlala zatěžovat hlavu. Vyjede do jejich patra a zamíří ke svému pokoji+

[Jade]

+sedí v křesle a zamyšleně pokuřuje, sleduje recepční jak se oblíká, a klouže jí přitom očima po křivkách+ Jmenuju se Maria. +poruší holka ticho, a dozapíná si knoflíčky na blůzce+ Gratuluju. +odtuší Jade lakonicky a vyfoukne trochu dýmu, počká, dokud se slečna neodí úplně a neposbírá si věci; pak zvedne jeden koutek a pobaveně se ušklíbne, vstane, sehne se, a zpod postele vyloví kalhotky, podrží je na prstě před ní, a trochu nakloní hlavu na stranu+ nesbírám trofeje. +poznamená s úšklebkem, a pobaveně se pase na jejích rozpacích a červenejch tvářích+ někdo tě už určitě hledá. +dodá, ještě si naposledy pořádně prohlídne všechny stopy po jeho péči, co na ní zůstaly - teda ty co jsou vidět i když je oblečená, otlaky po poutech, stopy na krku a tak vůbec+ to bylo rozhodně velice příjemný. +pousměje se tím svým dravčím způsobem, přejede jí prsty po páteři na bedra, dokud se nezachvěje, a pak ji za ty bedra jemně ale důrazně postrčí ke dveřím, dokonce je pro ni i otevře, a když ji dostane ven, opře se o futra, aby náhodou nevlezla zpátky dovnitř; když se v ohybu chodby od výtahu objeví Becca+ tak běž, ty bukurešťská růže, hrozí ti akutní chudokrevnost. +zašklebí se, trochu pichlavě, ale po jídle, pití a orgasmu je v dost dobrým rozmaru; přimhouří oči a prohlíží si ji, tak pronikavě, jak on to dovede+ vysoce praktické. +poznamená, a sklouzne po ní tím svým pohledem, co se umí skoro dotýkat, od hlavy až k patě, a oči mu blýsknou+ kohopak jsi sežrala, hm? +natočí hlavu na stranu, poněkud kousavě, pohledem sklouzne na její krk, na to místo, kde si ji předtím onačil, a kde teď jsou blednoucí otisky po kousnutí, rty se mu roztáhnou do ještě širšího úšklebku; nemůže popřít, že se mu líbí, jak hrozně moc se musí snažit, aby stopy po něm zakryla+ nebo to je snad quid pro quo? +pozvedne obočí s úšklebkem+ pijavice na sobě parazitujou navzájem? +uchechtne se skoro nad tou představou, a má ještě pár velice duchaplnejch poznámek na to téma, jenže pak se mu nějak natočí , takže si všimne ztrácející se jizvy na jejích zádech. je mu jasný, že jestli jí tohle někdo udělal proti její vůli, nejenže by už nechodil po vlastních, ale taky by byla mnohem hůř naladěná, ne, tohle si musela nechat udělat dobrovolně. na půl vteřiny je možná i překvapenej, tak nějak tušil, že asi nebude zrovna vanilkovej typ na růžový plátky ve vaně, ale tohle mu otevírá možnosti, celý vesmíry možností a kreativity, s kterýma předtím nekalkuloval, a krátce se mu to odrazí v očích+

[Syriana Spinnel]

Jasně, jasně. Jsem nevinná jako lilie a nic z toho co se stalo, není moje chyba. Ha ha ha. A teď zkus tu o červené Karkulce. Jen protočím oči, ale nic neříkám. Jen se začínám mračit, čím dál tím víc mračit. Až se uplně šklebím a děsně se zastydím a cítím se trapně. No sakra. Já se vykašlala na tohohle... samce. Zajímavé. Mám o čem přemýšlet. Každá práce má svoje odvětím věcně
a ta tvoje víc než jiná Zamumlám ještě do kůže jeho krku a zemitá, živočišná vůně chlapa vedle sebe mi naplní chřípí a uklidní mě. Zklidní se mi dech, zklidní se mi tep a těžká víčka se konečně zavřou, a okmitnou tak hebkou kůži Gabrielova krku. A hluboký spánek mě kolebá ve svém náručí několik hodin. Živočišné teplo těla mě hřeje. Hřeje mě až moc. Mám pocit jako by mi hořela kůže. Nepohodlně se ošiju, ale stále ještě spím. Nacházím se v tom zvláštním okamžiku, kdy se sny stávají živými. Kdy například snící psi začnou kmitat nohama, jako že běží. Vidím to. Vidím to zas a znovu. Roztrhaná malá tělíčka, drobné ručky, vyhaslé hvězdy v očičkách. Drobné kostičky čnící k černotě, obnažené a bílé, kontrastující se vše obklopující rudou. A ty očka se na mě najednou upřou, hrůzou a strachem stažené malé rtíky se začnou hýbat, snaží se mi něco říct. Nechci to slyšet. Ne, ne, ne, ne... Nemůžu se odvrátit, nemůžu je neslyšet. Šepot osmi hlásků "Je to tvá vina..."
Z prudka se posadím na posteli, tričko mám na sobě přilepené, jak je promáčené potem. Zrychleně dýchám a srdce mi buší, to se mě ještě pořád drží panika. Pachuť snu mám na patře, jako nepříjemnou připomínku, které se nemůžu zbavit. Najednou mě rozklepe zimnice, to je tím, že jsem se osobnímu radiátoru dostala z područí. I když ne na moc dlouho, protože za malou chviličku, ani nestihnu zahnat ty zlé sny, se Gabriel vzbudí. Stačí mu jeden jediný pohled, aby věděl. Znovu si mě přitáhne do náručí. S povděkem se do něj zabořím. Nechtěla jsem tě vzbudit, spi dál zamrmlám mu do kůže, malinko se odtáhnu a usměju se na něj Já mám na nějakých pár měsíců naspáno ušklíbnu se a noční můra se pomalu začíná vytrácet, s příslibem, že příště zas, až nakonec uplně zmizí. Vlastně myslím, že mám zase hlad Přejedu si dlaněmi přes vlasy, jak se je snažím zkrotit a vstanu z postele, ale otočím se k němu. Spi ještě, nikam neuteču nakloním se a líbnu ho na čelo a až se vzbudíš, budeš mít nachystanou skvělou snídani hm? Nějak se zaměstnat musím a tohle mě ani nezabije, ani neutluče, ani z toho nezcvoknu.

[Rebecca Altamirano]

+jen co vejde do chodby, vedoucí k pokoji, uvidí slečnu recepční, jak vychází, nebo spíš je vystrčena z Jadeova pokoje. Krátce si ji prohlédne, otlaky od pout na rukou a další známky něžné péče jí neujdou. Zvedne mírně pobaveně koutek a ten poloviční úsměv se rozšíří, když má najednou recepční nějak naspěch. Becca se nenuceně opře o dveře svého pokoje, stáhne z kliky svoji podprsenku a rty jí zvlní zhýralý úsměv, jak jí hlavou ta vzpomínka bleskla.+ Ale ne, vůbec to není praktický. +zavrtí záporně hlavou a konečky prstů si zlehka přejede po odhalené kůži mezi dolním okrajem korzetu a kalhot. Vypadá to jako bezděčné gesto, ale podle všeho nejspíš nebylo.+ Ale myslím, že účel splnilo. Lidé milují filmy o upírech. +protáhne tónem tak spokojeným sama se sebou a pousměje se+ Kupodivu nikoho. Ale Velcan projevil lítost nad tím, že jsme ho nepřišli navštívit. Dá se říct, žes ho docela...zaujal. +dotkne se krátce kousnutí, překrývajícího jeho značku+ Ale nemyslíš si, že se ti tu se svým nočním dobrodružstvím budu svěřovat, že ne? +jeho neustálé urážky už se jí snad ani nedotýkají, ví, že nemá šanci jeho názor změnit, tak co by si zbytenčně třepila jazyk:D Podívá se na něj, nadmíru tou představou svěřování pobavená a trochu se pootočí, takže jí vlasy sklouznou na jednu stranu a odhalí bledě růžovou jizvu, přímo uprostřed jejích zad. Ten okamžik, kdy se mu ty možnosti odrazí v očích, jí neunikne. Zadívá se mu přímo do očí, nepatrně nakloní hlavu na stranu a na rtech jí vykvete téměř stejně povedený povýšený úsměv, který dokáže vyprodukovat on sám+ Nech si zdát...+protáhne medovým hlasem, lehece zastřeným, ochraptělým, skoro jakoby prokřičela půl noci a rozhodně ne jen rozkoší.+ Tohle funguje jinak, než jsi zvyklý. Krev, za krev. Bolest, za bolest. +jednou rukou za zády si otevře dveře do pokoje a už je napůl uvnitř, když ho probodne upřeným pohledem+ Byl bys toho schopen? Zkus se nad tím zamyslet a upřímně si odpověz. +okamžik studuje jeho tvář, nijak vyzývavě, provokativě nebo rýpavě, spíš jakoby odpověď už znala a přemýšlela, jestli se trefila+ Když mě teď omluvíš, půjdu ze sebe sundat tu parádu. Podpatky jsou skutečný zlo. +zazubí se, až na vteřinu problesknou špičáky a hned na to zmizí za dveřmi a ozve se cvaknutí zámku. Ne že by nevěděla, že by se přes něj bez problémů dostal, ale prostě ví, že se k ní určitě dobývat násilím nebude:D Říkejte tomu třeba předtucha:D+

[Jade]

+nad tou představou se taky pobaveně ušklíbne, oni dva v upířím SM klubu, jak vystřižený z hororový historky+ Myslím že docela určitě nechce, abych se stavil na návštěvu. +zvedne koutek lehce pohrdavě+ to protože netuší, jaká je skutečnost. +odtuší na ty filmy o upírech, a z jeho výrazu je patrný, že podle jeho názoru skutečnost není nijak růžová+ to, že jsme si párkrát navzájem zachránili krk, neznamená že mě znáš. +poznamená, a jeho hlas poněkud ztratí ten provokativně pobavenej podtón, naopak v něm zazní jasně varovný podbarvení+ Nejsem charita, abych dával všem stejně. +zavrčí podrážděně, všechny vážně přivazovat nemusí, a hry na bolest nehraje s každým, kdo mu projde postelí; ale oči mu nesvítí vztekem, spíš se tak neproniknutelně uzavřou, a najednou vypadá nepřístupněji a chladnějc+nemusíš mi vysvětlovat jak tohle funguje. +pozvedne trochu obočí, a oči mu blýsknou, na znamení, že on+ narozdíl od tebe se nestydím za to co chci, a nemám problém si to přiznat, nepopírám, že vyrýt ti svý jméno stříbrem do podbříšku je poměrně lákavá představa, stejně jako vyšukat z tebe duši. +nakloní hlavu na stranu, a zadívá se na ni tím svým provokaivním způsobem, jako by hodnotil, jestli nějakou duši má+ A nemůžeš popřít, že to chceš taky. +roztáhne rty do pobavenýho úšklebku, ta scéna ve výtahu mezi nima visí ve vzduchu jako obrovskej růžovej slon + ale nemám mozek v kalhotách. jestli se ze mě napiješ bez dovolení… +protáhne varovně a přimhouří oči, jakože oba vědí, jaký čoromoro by asi nastalo+ pravidla jsou takový, jaký si je nastavíš. někdo hledá způsoby, a někdo výmluvy. +ušklíbne se, a tentokrát mu blýsknou i oči+a nikdo neříká, že deset z deseti zásunů se neobejde bez krvavý lázně. +dodá mírně sarkasticky+ ta naše malá dohoda prozatím docela funguje… +pokrčí rameny, a má na mysli ono pravidlo „ty nebudeš kousat a já nebudu střílet“ , otočí se, a bez dalšího slova zapadne do vlastního pokoje. Zámek na jejích dveřích dobře slyší, ale skutečně se na ni násilím dobývat nehodlá +

[Rebecca Altamirano]

On možná chce, ale já docela určitě ne. +ušklíbne se, čímž se asi otázka výletu za Velcanem uzavírá:D+ Ne, to neznamená. +přikývne souhlasně a zadívá se mu do očí+ A funguje to oboustranně, takže bych taky celkem ocenila, kdybys mi neustále nepředhazoval všechny poklesky celýho upířího pokolení. +dodá a zní podobně varovně jako on+ Nesnažím se ti nic vysvětlovat. +povzdechne si a zní to trochu unaveně a nechá tohle téma na pokoji. Na chvíli odvrátí pohled a zadívá se trochu nepřítomně do chodby. Je jí jasný, že mu nikdy nedokáže vysvětlit, o co mezi ní a Velcanem šlo. Co znamená sdílení krve mezi upíry, zvlášť tak mocnými, jako je Velcan. Nebo i ona. A nejspíš by to nedokázala vysvětlit vůbec nikomu. Pak se na něj znovu zadívá, jeden koutek mírně zvedne v náznaku úsměvu a hlavu trochu nakloní na stranu, jakoby přemýšlela, která z těch dvou představ je pro něj lákavější:D+ Nepopírám. Což možná bylo docela jasný před pár hodinama. +i ona tu scénu zase vidí a nejspíš jí z hlavy jen tak nedostane+ Bezva. A já zas nemám mozek v žaludku. +odsekne a zní to celkem naštvaně+ Nepotřebuju si brát násilím něco, co můžu dostat dobrovolně. Myslím, že to je ti taky docela blízký. +probodne ho pohledem a na krvavý lázně jen lehce zvedne obočí a ušklíbne se, nic víc ale už neřekne+ Jo, funguje. A doufám, že to tak nějakou dobu ještě vydrží. +povzdechne si a najednou jakoby na ni znovu dopadla veškerá únava posledních hodin. Cestou k posteli ze sebe stáhne zbraně, oblečení, zkopne boty a nahá zaleze do postele. Pochvu s Five-seveN pověsí na sloupek postele, ještě mávne rukou a zatáhne závěsy, pro případ, že by sluníčko bylo tak drzé a vylezlo zpoza šedivých mraků a téměř okamžitě se propadne do hlubokého spánku, beze snů, spíš podobnému bezvědomí.+

[Jade]

To by náhodou mohla bejt docela zábava. +zašklebí se pobaveně+ nevidím důvod, proč by nemělo. +pokrčí rameny, zapadne k sobě, a jde rovnou do postele, nespal už pár dní, a všechno to vypětí a adrenalin mu taky dvakrát nepřidalo. Spí dlouho, a ve snech se mu hlavou mihne pár zmatenejch scén, co moc nejdou dohromady, a probudí ho až plnej močák a a kručící žaludek. Za okny už se zase smráká a pochybný bytosti Bukureště začínají pomalu vylejzat z děr , zajde si do koupelny, a rychlou sprchou se probere. Pak zavolá dolů pro něco k jídlu; naštěstí se na recepci v telefonu ozve mužskej hlas, a ne slečna Maria, a v záchvatu velkorysosti nechá poslat flašku jacka taky do pokoje naproti. Vyřídí si pár telefonátů, a pak si sedne do křesla s tlustou knihou o lugaru, aby si už dopředu našel nějakej extrémně nepříjemnej způsob popravy pro Sianu. od otevřenýho okna dovnitř proniká příjemně chladivej vzduch, kterej přímo vybízí k tomu vyrazit někam ven a trochu se pobavit, ostatně má volno, což je příjemnej a ne moc častej jev+

[Gabriel]

+vidí, jak se tváří, ale nekomentuje to, i on si dobře pamatuje, že byla celkem paličitá:D+ No jo, to má. +povzdechne si a přitáhne si ji k sobě. Když sebou v průběhu noci občas trhne, vždycky jen tiše, hluboce zamručí a přitáhne si ji blíž. Pak ale najednou prudce vyletí a ve stejné chvíli se vzbudí i on. Přitáhne si ji nekompromisně zpátky do náruče a políbí ji do vlasů+ To je jedno. Snad si nemyslíš, že jsem s něčím podobným nepočítal...ty snad ne? +natočí se tak, aby jí viděl do očí a pozorně sleduje, jak z nich pomalu ustupuje panika a hrůza. Když vstane a rozhodne se jít vařit, zvedne obočí+ Je půl čtvrtý v noci. Většinou nevyspávám dlouho, ale tohle je extrém i na mě. +cukne pobaveně koutky+ Ale jak chceš, můžeš toho klidně udělat víc. Nejspíš ráno přijde na snídani pár členů smečky. A k náklonnosti lugaru se nejrychleji dostaneš přes kus žvance. +zasměje se+ Ale jdu s tebou. +zadívá se na ni neústupně+ Nebo snad víš, kde je kuchyň? +zvedne koutek ve škádlivém úsměvu, zatímco si natáhne pohodlné domácí kalhoty+