+opírá se ležérně o jeden z pozlacených sloupů, na rtech svůj typický arogantní úšklebek+ Musím přiznat, že na tom tvým chladnokrevným vraždění vlastního druhu, je něco až neskutečně fascinujícího. Musíš sama sebe opravdu moc nenávidět. +počastuje ji něčím, co považuje za soucitný úsměv, ale je to jen pokud o napodobení pocitu, kterého nebyl schopen ani jako člověk. A na tu dobu si už dávno nevzpomíná.+
„Jo věřím, že tebe něco takovýho fascinuje. Ale užila bych si to daleko víc, kdyby to bylo tvoje srdce, který bych seznámila s touhle kráskou. Za kterou jsem ti vlastně ještě nepoděkovala. Takže dík, jsi fakt poklad.“ +vysekne mu posměšnou poklonu. Jeho zářivě modré oči, podrážděně zajiskří, nenávidí když se mu někdo posmívá a pokud je to ještě navíc někdo, koho stále považuje za svůj majetek, je to pro něj jakoby mávala býkovi rudým suknem před očima. Pohne se tak rychle, že to spíš vypadá, jako by z jednoho místa zmizel a objevil se přímo před ní, přesto Becca stihne zareagovat. Prudce uskočí stranou a zároveň švihne mečem zespodu nahoru a Sethovi se na boku objeví dlouhá a poměrně hluboká rána, která začne sice pomalu, ale za to docela hodně krvácet. Seth šokovaně vzhlédne a instinktivně přitiskne ruku na ránu, aby krev zastavil.+
Jak jsi to sakra provedla? +potřese nevěřícně hlavou+
„Kouzla, zlato. Vím, žes jim nikdy nepřišel na chuť. +ušklíbne se Becca a dál si od něj drží stejnou vzdálenost a rychlým pohledem přejede přes místnost. Nečekala, že by ji tu ještě mohla najít, proto ji pohled na Leylu skrčenou v tmavém koutě, nepřítomně zírající do prázdna a mírně se pohupujíc dopředu a dozadu zastihne naprosto nepřipravenou. Naštěstí už jí to nerozhodí tak, jako poprvé, donutí se pohlédnout zpátky na Setha a pevněji sevře katanu.+
„I kdybych tomu měla zasvětit celý zbytek svýho života, přisahám, že svou sestru pomstím.“ +prohlásí tónem prodchnutým nenávistí. Začne se nenápadně a pomalu přesouvat tak, aby se dostala blíž k Leyle, choulící se u stěny, přestože se tím dostává dál od východu. Seth se plynule přesune tak, že nakonec stojí přesně mezi ní a východem. Když se zvenku ozve další výbuch, mnohem blíž, než ten první, zvlní mu rty studený úsměv+
Možná ten konec přijde dřív, než si myslíš, honey. +zapřede a jeho moc se náhle rozlije kolem v mrazivých vlnách, bodá do kůže tak intenzivně, až Becca musí potlačit výkřik. Leyla za ní tiše zakňučí a schoulí se ještě víc do klubíčka, jako zvíře zahnané do kouta a očekávající kopanec. Rychlým pohledem se zadívá k místnosti, kde zmizel Jade a doufá, že s čarodějem nebude mít takové problémy, jaké se tady valí na ni. Zhluboka se nadechne a přinutí se soustředit a hned na to popustí uzdu své moci i ona. Dvě naprosto rozdílné a přesto stejné energie, ledová a živená strachem, bolestí a smrtí proti horké, sametové a jaksi živější, s vůní lesa, mechu a vlčí srsti se rozlijí do celého okolí, ale zatím se jedna druhé nedotknou, jakoby váhali stejně, jako jejich původci. A pak náhle, v jediné vteřině vrazí jedna do druhé. V místě přesně mezi Sethem a Beccou, kde se obě magické vlny střetly vyskočí mohutný výboj podobný elektrickému. Mrazivá Sethova energie na okamžik ustoupí, ale pak začne pomalu zatlačovat tu Rebečinu zpátky k ní. Becca se jí snaží vzdorovat, ale cítí, že dlouho to nevydrží. Veškerou svou vůli, sílu i magii, jak upíří tak kouzelnickou, soustředí do toho, aby od sebe Sethovu smrtící mrazivou moc udržela co nejdál a tak dlouho, dokud si nebude jistá, že odtud Jade s ostatními bude moct vypadnout. Zalétne pohledem k Leyle krčící se na zemi, jakoby ji jenom pohled na ni, pomáhal vydržet. Zaslechne další výbuch, ještě bližší než ten před tím, a ví, že další na řadě je právě tahle budova…+
(jsem to teď psala za Beccu i Setha zároveň, ať se trochu pohnem:) ale jako uff, takový povídky
)