Bucuresti, Romania

[Gabriel]

+tohle byl ale zasraně dlouhej den. Nenáviděl právníky a všechny ty kličky, co dokázali vymsylet, víc než většinu ostatních věcí. Připadal si vyčerpaný, ale psychicky, potřeboval vypnout a potřeboval svou družku. A to tak, že hned. Vešel do domu a už jen to, že cestou nepotkal žádného člena smečky a to ani žádné vlče, dávalo tušit, jak se asi tváří. Ale nehodlal s tím nic dělat. Momentálně mu to naprosto vyhovovalo. Nechtěl mluvit s nikým, jenom se Syr. A ta se ho nebojí. Nikdy nebála a ani nikdy nebude a to je jen jedna z mnoha věcí, které na ní miluje. Otevřel dveře jejich pokojů a první co uviděl, byla hříva mokrých, rudých vlasů a drobné tělo zabalené do osušky. Lepší pohled po návratu by si asi ani nevymyslel.+ Ahoj, družko. +pozdravil ji, i když věděl, že ho nejspíš slyšela a jeho hlas zněl poněkud vrčivě i jemu samotnému. Ani se nemusel dívat do velkého zrcadla vedle dveří, aby věděl, že oči mu planou bledou žlutí jeho vlka+

[Syriana Spinnel]

+Celá ponořená do myšlenek a příprav, co a jak, co mu poví, jak to podá, to všechno ji tak zaměstnalo, že zcela přestala vnímat okolí, a když konečně Gabriel přijde domů a pozdraví ji, srdce jí vyletí skoro až do krku. Bohové a ten tón, on už to natuty ví. Trochu poskočila, no jo dobře, lekla se no. A jak vstala tak se jí osuška svezla k zemi. Jeden jediný pohled na vlka stačí. Do hajzlu.+ Ahoj +dívá se na něj a má pocit že po ní každou chvilku skočí, chloupky na rukou se jí naježí. To dělá ten jeho pohled. Ale nikdy před ním neuhne, ona se ho nebojí.+ nech mě hádat, zasraně dlouhej den? +pozvedne vyzývavě koutek a v tom jediném drobném gestu je vše. Dává mu najevo že může, nemusí se držet zpátky, může to ze sebe všechno dostat a ona mu s tím ráda pomůže. Žádné cavyky kolem, je tady pro něj, protože ho miluje.+

[Gabriel]

Promiň, nechtěl jsem, aby ses lekla...+zamručí, protože mu samozřejmě neušlo, jak sebou škubla. Už jen proto, že jí spadla ta osuška. Sklouzne jí pohledem po těle a zvedne koutek v křivém úsměvu. Pomalu k ní dojde, sklouzne jí rukama po těle a vdechne její opojnou vůni+ Nemáš ani tušení...+vydechne a přitiskne ji k sobě. Skloní se a políbí ji, hluboce, pomalu, užívá si každý dotek, zkoumá, laská, občas lehce zkousne; pak ji zvedne za zadeček, jakoby nic nevážila a tak může přímo v klíně cítit, jak moc rád ji vidí+ Miluu tě, moje ohnivá vlčice...+zašeptá jí do kůže na krku a jemně, ale znatelně tu jemnou kůži zkousne+

[Syriana Spinnel]

+Zavrtí hlavou+ to nevadí +usměje se.+ jen jsem se zamyslela. +Zachvěje se pod Gabrielovým dotekem a ňadra jí ztěžknou v očekávání.+ věř mi, že mám +odpoví s kapkou hořkosti v hlase. O to víc se oddá polibku, ponoří se do něj. Obejme ho, jak rukama, tak nohama, a vůbec ji jeho vzrušení nepřekvapuje. Chce ho uplně stejně tak moc jako on.+ Miluju tě +zarvní a pak chraplavě zasténá. Jo, zase si ji označkoval, ale vůbec to nevadí. Vždyť mu patří uplně celá. Vezme do dlaní jeho obličej, dlouze a lačně ho políbí a pak mu broukne do rtů, dívaje se do jeho očí.+ Opíchej mě vlku +a zubama stiskne spodní ret.+

[Gabriel]

+nehodlá se zdržovat cestou až do ložnice, jen ji přitiskne zády na zeď a aniž by ji přestal líbat, jednou rukou si rozepne kalhoty a vysvobodí se z té nepříjemné ztísněnosti. Vklouzne rukou mezi jejich těla a pohladí ji v klíně, několikrát pohladí ten pulzující korálek rozkoše a z toho, jak už je vlhká, jí hluboce zavrčí do rtů a vzápětí je v ní až po kořen; bere si ji prudce, skoro až hrubě, ale ví, že to tak chce, vidí jí to v očích, slyší to v jejím sténání a pozná to z divoké odezvy jejího těla. Znovu spoutá její rty v polibku a plení její ústa stejně majetnicky a divoce, jako její klín.+

[Syriana Spinnel]

+Má ráda, když se vykašle na jemnosti, ano, někdy je to moc fajn, ale teď v tuhle chvíli, potřebuje přesně tohle. Miluje jak si bere vše co může, podmaňuje si ji celou celičkou až do toho nejhlubšího koutku jejího těla. Ví, že to bude rychlovka, spíš atomovka. Sténá a je jí uplně jedno že ji slyší nejspíš celý dům. Naposledy se chrpalavě nadechne a dalším tvrdým přírazem přepadne přes tu pomyslnou hranu. Stahuje se kolem něj v té nejsladší křeči. Drží se ho, jako své skály a nepřestává ho líbat až má rty celé opuchlé a rozbolavělé.+

[Gabriel]

+když se její tělo napne v té křeči a uvězní ho v sobě, už to nedokáže ovládnout a s temným zavrčením se udělá taky. Skloní hlavu a opře si čelo o její rameno, zlehka ji políbí na klíční kost a vdechne její vůni; tiskne ji k sobě a pak ji přenese na pohovku a klesne s ní do polštářů. Stulí si ji u sebe a zlehka ji políbí na rty+ To bylo ale moc pěkný přivítání, družko. +zamručí jí do kůže a lehce zkousne lalůček+

[Syriana Spinnel]

+Tulí se mu v náručí, naprosto uspokojená, ale uvolnění netrvá dlouho, a ví že času už moc nemá. Musí to na něj vybalit prostě hned, protože čím později, tím hůř.+ Jo, to opravdu bylo. +líbne ho do koutku rtů.+ Gabrieli +odkašle si+. já ti musím něco říct. +trochu se odtáhne.+ a už teď vím, že se ti to nebude líbit. +Podívá se mu do očí, a prostě se rozhodla, že mu nehodlá lhát, jde jí to naprosto proti srsti. Vymaní se mu z objetí a přejde ke svému nočnímu stolku, ve kterém schovala ten dopis. Beze slov mu jej podá a sedne si vedle něj. Obleče si jedno z těch šedých smečkových trik. A bedlivě sleduje jeho obličej, který se z uvolněného začíná postupně měnit.+ V dopise stojí:

Drahá Syriano, družko Gabriela Lupei, alfo klanu lugaru,

pokud má kontrakt na Panaceu dopadnout ve prospěch obou stran, vyžaduji na oplátku laskavost z tvé strany.
Z vážných důvodů potřebuji tvou pomoc, slyšel jsem, že jsi žena neobyčejného nadání. Budu stručný. Chci tvou krev, výměnou za 100 kg Panacei. Budu tě čakat na hranicích města 25. dubna v 23.30.

Dimitrij Ozera

[Gabriel]

Ano? Copak? +pustí ji a sleduje, co dělá a už jen jak se na něj dívá ho přesvědčí, že se mu to určitě nebude líbit, i kdyby ho dopředu nevarovala. Vezme si dopis a jak čte, cítí, jak mu tuhnou rysy. Vzhlédne k ní, oči opět planoucí bledou žlutí. Zmuchlá dopis a hodí ho na stůl.+ Ne. +zavrčí temně a vstane. Dojd k oknu a pak zase zpátky, přechází tam jako tygr v kleci, ale vztek v něm roste s každým krokem a každým slovem toho dopisu, které jakoby měl vypálené na sítnici+ Nechápu, kde ten zmetek bere tu drzost, vůbec chtít takovou věc. +vrčí vztekle. Pak se zastaví a podívá se na ni.+ Už jsi mu odpověděla? +zeptá se, hlas tichý a kontrolovaný, ale ten vztek jakoby bublal těsně pod povrchem+

[Syriana Spinnel]

+Sleduje ho a srdce jí klesá pomalu až do žaludku, tohle bude opravdu moc moc zlý. Ne. Jinou odpověď ani nečekala. Zavře oči a dlouze se nadechne, otevře je a střetne se s těmi jeho světlomety.+ Gabrieli... +povzdechne si. Jo, taky byla vzteklá, ale panaceu prostě potřebují.+ Ne, neodpověděla +ona s kontrolou tak dobrá kámoška není a tak se její intonace poněkud změní. Zatím nepatrně.+ Potřebujeme Panaceu. +Stojí u něj a dívá se mu z příma do očí.+ Jestli dál nechceš zabíjet naše děti, tak ji potřebujeme a ty to víš. +Prohrábne si vlasy, nechce se s ním hádat, opravdu je to to poslední, co v tuhle chvíli chce.+ Rozhodla jsem se +podotkne a asi dala ten pomyslnej poslední hřebíček před výbuchem.+