No asi proto, že mám vysokou nejradši. +usměje se na ni zubatě+ Na Disneyovky? Ani ne, ale klidně můžeme začít. +cuknou mu koutky a teď už je jasný, že ji zlobí schválně:D+ Já to vím velmi dobře, neboj. +zamručí tlumeně a v očích mu zahoří ďábelské plamínky+ Já ti to v půlce tohodle šílenýho krpálu připomenu. +blýskne po ní úsměvem a vzápětí málem spadne na hubu, protože na ni zůstal zírat a přehlédl kořen stromu, zákeřně rostoucí kus nad zemí. Povede se mu to vyrovnat, ale musí se zastavit a přestat se dusit smíchy+ Kam na ty otázky chodíš, prosím tě? +kroutí hlavou a přistoupí k ní+ A ne, nebo minimálně na nás ne a počítám, že ani na tebe nepůjdou. Jednak kvůli magii a jednak kvůli samotné podstatě vlkodlaků. Podle mě mají pro tyhle potvory nestravitelnou chuť. +uklidní ji a pak se k ní skloní a hluboce ji políbí+ Miluju tě za to, že mě dokážeš rozesmát a nechápu, jak jsem bez tebe mohl žít. +usměje se na ni a znovu jí vtiskne na rty lehký polibek+ Tak jdeme, ty moje malá vlčice.
+postupují lesem svižně a v podstatě úplně tiše, jejich kroky tlumí lesní půda a je to jakoby sám les poznal, že nejsou obyčejní lidé, větvičky jim nepraskají pod nohama, žádné větvě je nešvihají neočekávaně do obličeje. Les je zná jako své, ty kteří do něj patří. Po necelé hodině les trochu prořídne a po chvíli se před nimi objeví mýtina, přes kterou protéká potůček+ Tak jsme tady, naše první tábořiště. +mávne k paloučku gestem prodejce luxusních aut a zazubí se na ni+