od Payne » 29 kvě 2020 22:24
+sedí bez pohnutí v místnosti, zařízené jako obývací pokoj; pohodlná pohovka u zdi, dvě křesla, konferenční stolek. O kousek dál, blíž k oknům stojí stůl, který by mohl být jídelní, ale je si dost jistá, že k tomu účelu nikdy nesloužil. Právě u něj sedí, ruce volně položené na desce a trochu nepřítomně přejíždí prsty po obvazu na pravé ruce, který jí pokrývá celé předloktí. Na levé ruce má jen pár škrábnutí, i ta jí ale pečlivě ošetřili a přelepili. Což je dobře, aspoň nebude vidět, jak rychle se hojí. Vzhlédne od svých rukou a zadívá se před sebe, na stěnu obloženou světle hnědým dřevem, do které jsou zasazená tři zrcadla. Je si dost jistá, že jsou jednosměrná a zpoza nich ji pozorují detektivové. Pocit, jakby se to všechno dělo někomu jinému, už pominul a pomalu na ni dosedá únava. Ze všeho nejvíc touží jít domů, obejmout Deana a spát aspoň dva dny v kuse. Je jí ale jasné, že toho se ještě nějakou dobu nedočká. Ne, tohle jen tak neskončí; s tím ale počítala, když ty dva nechala žít. Spravedlnost, ne pomsta... Proud jejích myšlenek přeruší otevření dveří. Vzhlédne a zadívá se na ženu, která vešla, se dvěma kelímky kávy v rukách. Odhadnout její věk je docela těžké, ale padesátku už nejspíš oslavila, i když teprve nedávno. Stále je velmi pohledná, působí trochu exoticky, její rysy jsou nezvyklé; na ženu má poměrně výraznou bradu, ale nepůsobí to nežensky nebo hrubě. Pleť má slabě nazlátlý odstín, o trochu světlejší než ona sama. Ze všeho nejvíc ji ale upoutají její oči, mandlového tvaru, dokonale kočičí a tak tmavé, až si na chvíli myslí, že jsou opravdu černé. Nejdřív ji napadne, že jsou stejné jako Beccyiny oči, ale pak si vybaví jiné, ještě o odstín tmavší...Billyho. Násilím se přinutí změnit tenhle nevhodný směr myšlenek a zadívá se na kelímek v její ruce+
“Napadlo mě, že by sis možná dala trochu kávy.” +řekne žena s úsměvem a postaví jeden kelímek před ní. Sama si pak s druhým sedne naproti ní. Má příjemný hlas, tak uklidňující a konejšivý a Payne zčásti pochopí, proč je nejspíš tak dobrá v tom, co dělá.+
“Jo, díky. Kafe nikdy neodmítnu.” +pousměje se a přitáhne si ho blíž k sobě+
“Tak to už máme jednu věc společnou.” +opětuje její úsměv a nakloní lehce hlavu nastranu; pramen tmavě hnědých vlasů, sahajících po ramena jí sklouzne do očí a ona si ho hned zastrčí zpátky za ucho+ “Jsem kapitán Olivia Bensonová, z Útvaru pro zvláštní oběti. Vím, že to pro tebe nebude snadné, ale potřebuju vědět, co přesně se dnes v tom domě stalo, Payne.” +zadívá se jí pevně do očí a její hlas je náhle snad ještě sametovější než předtím. Payne se chvíli dívá do těch tmavých očí a pak svoje modrošedé sklopí a zadívá se na desku stolu. Na okamžik pocítí něco, co by možná mohly být výčitky svědomí, že téhle ženě bude muset tak trochu lhát a tahat celé její oddělní a následně i soud, za nos. Ale zvolila tuhle cestu, místo té snadné a tak je teď potřeba dotáhnout to až do konce. Obemkne prsty kolem kelímku trochu pevněji a zhluboka se nadechne, než znovu vzhlédne a zadívá se Olivii do očí+
"Pokusím se říct vám všechno, co si dokážu vybavit. Ale není toho moc. Já...+odmlčí se a trochu roztřeseně se nadechne. Je až překvapivě snadné hrát oběť. Možná proto, že jí nedávno sama byla. A nebo je prostě jen zatraceně dobrá herečka...Ovládne se a znovu k ní zvedne oči+ ...já tam byla jenom pár hodin.” +nakrčí zamyšleně čelo, jak se snaží vzpomenout si na časovou linku+ Když mě unesl, mohlo být tak šest, sedm hodin večer. Tou ulicí jsem chodila pravidelně. Asi mě sledoval...delší dobu. +kousne se do rtu a uhne pohledem,jakoby se za takovou neopatrnost styděla.+ “Kapitánko...” +začne, ale ta jen nepatrně zavrtí hlavou+
“Jen Olivie, prosím.” +usměje se a znovu se na ni zadívá, s opravdovým zájmem, účastí a pochopením v očích. Ne ale s lítostí. A to je něco, co Payne dokáže ocenit a čeho si váží. Jenom s drobným úsměvem přikývne a pustí se do vyprávění všeho, co se v Zahradě Motýlů za těch pár hodin stalo a nakonec to vedlo ke zničení celé zahrady i rozlehlého sídla, které k ní patřilo. A k prolomení tajemství o utrpení a hrůzách, trvajících celá desetiletí...+
I'm not a victim. I'm a survivor.
