Všude kolem

[Hannibal Lecter]

Hodně jste s bratrem jako malá cestovala? +usměje se a cestou chodbami jí ukazuje svoje oblíbené obrazy a nenápadně ji pozoruje z profilu+ v lóži pět. Mám ji zamluvenou permanentně. Kdybyste někdy chtěla jít na operu sama, klidně ji můžete použit. +nabídne jí, a jak prochází chodbami, dostanou se tak hluboko do útrob budovy, že přeslechnou zvonek, upozorňující na představení+ Máme nejvyšší čas. +uvědomí si Hannibal, když se podívá na hodinky+ Rychle. +usměje se, chytne ji za ruku a spěchá k lóžím+

[Wenai Lafayette]

Docela dost jsme cestovali. +pousměje se na něj a napije se+ Vážně bych mohla? Nebudete to považovat za nespolečenské? já ráda chodím na operu sama, ale většině lidí se to zdá divné. Víc si to pak užiju, když se nemusím tvářit kultivovaně. +pousměje se+ Bože! +vydechne, ale usměje se a spěchá s ním do lóže, až za ní šaty vlajou+

[Hannibal Lecter]

Jistěže byste mohla. +usměje se, že je to samozřejmé+ dám vaše jméno do seznamu mých hostů a můžete tam kdykoliv, sama i s doprovodem. +pousměje se+ Vážně? +usměje se překvapeně, se zájmem+ Také chodím na operu sám. Na tom není nic divného. +zavrtí rozhodně hlavou+ Omlouvám se, zapomněl jsem na čas. +zasměje se tiše, a spěchá chodbami, ale ohleduplně, aby se přes ty šaty nenatáhla. Když se dostanou až k lóži pět, otevře dveře a pustí ji dovnitř, a rychle za nimi zavře. Protože jdou pozdě, uvnitř v sále už je zhasnuto a je slyšet, jak se orchestr rozehrává a ladí+ Stihli jsme to. +vydechne Hannibal, ve tmě je slyšet jeho trochu zrychlený dech a jeho tělo, ty vrstvy smokingu, se zničehonic lehce otře o její, jeho dlaň po jejím boku, a pak ucítí na ohbí krku a ramene jeho prsty, v letmém pohlazení+ Dnes večer jsi nádherná. +ozve se jeho šepot u jejího ucha, špičkou nosu ji pohladí po krku až na čelist a vteřinu předtím, než ji políbí, ucítí jeho dech na rtech; a pak se k nim přitisknou ty jeho+

[Wenai Lafayette]

Stihli. +pousměje se trochu udýchaně+ zachvíli půjde nahoru opona. +zašeptá, když ucítí jeho tělo, jeho prsty, jak to nečekala, málem ztratí rovnováhu+ Hanibale. +zašeptá, je to jenom výdech, než ucítí jeho rty na svých. Pootevře rty, přijme jeho polibky a zcela okouzlená mu je oplácí+

[Hannibal Lecter]

+jeho ruka se jí omotá kolem pasu a pomůže jí rovnováhu udržet, a pak už je jen jejich polibek, jejich rty proti sobě, jeho dlaň na jejím hrdle, když si ji v tom polibku podrží, a líbá ji, hluboce a s vášní, dokud opona nevyjede nahoru+

[Wenai Lafayette]

+oplácí mu polibky a cítí jenom jeho, jeho doteky a kdž opona vyjede nahoru a on přestane, tak ona je poněkud mimo, že na něj zůstane koukat, rty má pořád pootevřené+

[Hannibal Lecter]

+trochu se odtáhne a pousměje se, lehce se dotkne jejích pootevřených rtů, zrovna když začnou hrát první tóny hudby+ předehra. +usměje se na ni a podrží jí židli, aby se mohla posadit a vychutnat si hudbu+

[Wenai Lafayette]

Ano. +pousměje se a sedne si, zaměří se na orchestr a na jeviště, i když jí srdce bije jako splašené, nkonec se nějak sebere a věnuje pozornost hudbě+

[Hannibal Lecter]

+po straně se na ni usměje, a pak se orchestr rozehraje a oba je pohltí hudba, árie a sbory a korejka je úplně fenomenální, takže než přijde přestávka, hannibal je skoro v tranzu a někdo by ho možná mohl obvinit, že je pohnutej+

[Wenai Lafayette]

+přijde jí to naprosto úžasný, podle toho se taky tváří, je pohnutá dost, otře si slzy a když se zatáhne opona, koukne na něj a pousměje se. Je na ní vidět, jak se jí to líbilo, takže ví, že není potřeba mu to říkat+