Cizí země

[Tony Dolohov]

Wenai: Rozhodne tady zustaneme. Jsem zvedav, jak bude ta dama reagovat, az se po sto letech probudi. Je to neuveritelny objev! Tito mnisi znaji recept na dlouhovekost, ne-li nesmrtelnost /hovorizapalene a oci mu planou vzrusenim/ Za to nam ta cesta stala, ne? /pohledne na ni/

/kneze napisu vecer/

[Wenai Lafayette]

+zvedne obočí+ a k čemu ti to je, když tu jen tak ležíš jako mrtvola? +zeptáse ho+ Ale jsem zvědavá, co mi řekne, je tu pár věcí co nejsou úplně... ideální. +podotkne+

[Styx Lupin]

Tony: Ne, ta žena nás teď nevnímá, nachází se v hlubokém spánku +odpoví kněz Tonymu+ Neřekl bych, že nesmrtelný. I když jsou životní funkce takřka na rozhraní života a smrti, přesto člověk i v tomto stavu stárne. I když mnohonásobně pomaleji, než při plném vědomí. Takže může žít několik staletí. Ale ne navěky.

Wenai: Tento stav se nenavodí hned, trvá několik dní, než člověk upadne do hibernace. Podobně je to i s probouzením. Musí se oživovat plynule a pomalu, tento proces trvá spoustu dní +vysvětlí jí postup+ Přijměte mé pozvání strávit čekání v našem klášteře do doby, než vaše příbuzná bude schopna vnímat okolí. Pošlu vám sem někoho, kdo vám ukáže vaše cely.

[Styx Lupin]

Wenai: K čemu? Třeba k tomu, abych zjistil, jaký bude svět za sto let. Přesně, jak to udělala tvoje prateta. Tebe by to nelákalo vidět, jak bude svět vypadat v budoucnosti? +pohlédne zvědavě k ní+ Jaké věci máš na mysli?

[Wenai Lafayette]

Mnich: Jakjinak. +přikývne+ Dobře, počkáme tedy. Snad bych si mohla ukrátit čas ve vaší knihovně nebo na výletě po okolí.

Tony: Ani ne. Mě zajímá spíš minulost. Tam se ale tímhle systémem nedostanu. +skousne si ret a zadívá se na tetu+ Chtěla aby ji vzbuduli až se objevím, podle mě to s tím souvisí. Všechno... souvisí se vším. Já, ona, rodina. +koukne an něj+ To až budeme samy.

[Tony Dolohov]

Wenai: Na cestování do minulosti můžeš použít obraceč času +podotkne a pak se zamyslí nad jejími slovy+ Hm... možná má pro vaši rodinu nějaký důležitý vzkaz, který ti chtěla předat osobně. Kdoví...

+mistr jim laskavým hlasem odpoví+ Naše knihovna a vlastně celý náš klášter je vám plně k dispozici. Přeji vám příjemný pobyt a doufám, že u nás dojdete k sebepoznání +kněz se ukloní Wenai, pak Tonymu a v modlitbách odkráčí pryč. Před svatyní už na ně čeká řadový mnich, který je dovede do jejich cel. Později několik mnichů odnese tělo ženy do meditační místnosti kdesi v útrobách kláštera, kam se nikdo kromě zasvěcených nedostane+

(a kněze ti zase hezky předávám;))

[Wenai Lafayette]

Tony: A dokážeš si předtsavit, jak by ses musel naobracet, aby ses dostal třeba do roku 1350? +ukloní se mistrovi taky a jde za tím druhým mnichem+ Všechno to do sebe zapadá, úplně všechno. +začne, když mnich odejde a nechá je osamotě+ Ještě nemám úplně všechny detaily, ale myslím, že už tomu začínám přicházet na kloub. Myslela jsem, že zemřela. Protože tak to chodí. Zemře jedna, narodí se druhá. Ale já jsem ... jak bych to řekla... no jsem prostě podvržená. Babička mě vyměnila za původně narozené dítě. Takže nemám krev, ale rodina mě přijala, dali mi jméno... Takže do ní patřím.

[Tony Dolohov]

+chvíli ji překvapeně poslouchá+ To nechápu... proč to udělali? A co se stalo s tím prvním dítětem, víš to? A víš, kdo jsou tví praví rodiče?

[Wenai Lafayette]

Protože... mě potřebovali schovat. +řekne nakonec+ Setkala jsem se s nimi, s těmi, co to naplánovali, a vím, kdo jsou mí rodiče, ale nemám nejmenší důvod je hledat. Jsou to cizinci. Co se týče toho provního dítěte, tak je velmi pravděpodobné, že ho eliminovali. Babička nebyla z těch, co by vymýšleli složitá řešení, když se naskytne jednoduché. Myslela jsem, že to mám po ní. +pousměje se+ Je to pořád ještě dost zamotané.

[Tony Dolohov]

Jsi nějaká důležitá, že tě museli ukrýt? +pozvedne se zájmem obočí+ V tom případě... nehrozí ti nebezpečí, pokud se někdo nepovolaný dozví, že žiješ? +zeptá se s obavou, asi mu Wenai trochu přirostla k srdci, nebo co:D+ Ale proč zrovna k Lafayettům...

(heh, jsem z toho trochu jelen....)