Všude kolem

[Wenai Lafayette]

+když tam přijde Hannibal, tak se usměje a sleduje ho, všimne si, že si jí všimne, tak se na něj taky usměje, ale hnedka skloní hlavu k bloku a otočí na novou stránku, připravená si zapisovat+

[Hannibal Lecter]

+vezme si ovladač a začne vykládat, tiše a klidně, jak mluví pořád, ale ani nemusí zvyšovat hlad, protože ho lidi napjatě poslouchají. Na plátno přitom promítá obrázky a občas se u některého zastaví a okomentuje ho, mluví o trojjedinosti Boha v sakrálních malbách, a na střídačku navazuje oční kontakt s publikem, ale o ni zavadí očima vždycky o chvilku dýl+

[Wenai Lafayette]

+snaží si dělat poznámky, ale když se na ni on dycky koukne, tak nachvíli zapomene, co tu vlastně dělá. I když se pak zase vzpamatuje, a začne psát. Takže poznámky má poněkud chaotický, ale většinu stihne+

[Shadow]

+Hannibala vnímá jen tak napůl, nedokáže ho vypustit úplně, aniž by věděl proč, instinktivně si ho hlídá v periferním vidění. Většinu svojí pozornosti směřuje na ni, na křivku jejího krku, když se ohýbá k papíru, jak jí vlasy sklouznou přes rameno do zápisníku, kmitání její ruky na řádcích, a úplně nenápadně si bezděčně špičkou jazyka sklouzne přes rty+

[Wenai Lafayette]

+nějak se jí to nezdá a má pocit, že na ni někdo kouká. Tak se otočí a hledá tam mezi lidma, kdo to asi může bejt+

[Hannibal Lecter]

+když se otočí, upoutá to jeho pozornost, nedá na sobě nic najevo, a odmlčí se, na oko aby přehodil obrázek. Když začne zase mluvit, tváří se normálně, ale očima pátrá v davu kam že se to ona dívá, ale nikoho neobvyklého si nevšimne. Pokračuje v přednášce, nadechne se, a hledá; na chvilku má dojem, že mezi vůněmi desítek lidí cítí něco naví, něco neobvyklého, obsesi, spodní špinavé tóny touhy... ale pak je to pryč, je to příliš mnoho lidí+

[Wenai Lafayette]

+když si tam nikoho nevšimne, teda nikoho, kdo by na ni koukal, zase se obrátí ke svým poznámkám a sleduje ty obrazy a sem tam koukne na Hannibala a musí se pro sebe pousmát, když si vzpomene, že ho ve čtvrtek zase uvidí+

[Shadow]

+jakmile se otočí, sklopí oči k desce stolu a pečlivě se na ni nedívá, dokud se zase nevrátí očima zpátky k Hannibalovi, a ten její drobnej úsměv mu neujde, ani na koho je směřovanej, trochu přimhouří oči, a když Hannibal dokončí myšlenku a odpovídá na otázky, už ji zase sleduje+

[Wenai Lafayette]

+když jsou otázky, tak ji taky něco napadne, tak se přihlásí a když se jí zeptá, tak se začne ptát, ale uprostřed jí to přijde jako blbej dotaz, tak se zakoktá a lidi kolem se jí začnou smát, tak jenom zamumlá, že se omlouvá a že to nic a skloní se zpátky k bloku+

[Hannibal Lecter]

+usměje se, když vidí její ruku ve vzduchu a vyvolá ji+ Myslíte u Goyi? +zeptá se, pořád stejně tichým hlasem, takže všichni musí zmlknout, aby ho slyšeli+ To je velice dobrá otázka. +přikývne a začne stručně a věcně odpovídat, a moc dobře si pamatuje, kdo se směje a v pohledu, kterým si je prohlíží, je cosi nebezpečně varovnýho+