od Victoria » 08 črc 2013 21:17
No asi né úplně normální, prostě takovej ten... každodenní, víš? +vyjádří se trochu líp+ Nejseš můj první kluk, nebo tak něco, ale jseš první kluk, se kterým vážně žiju, víš? Teda kromě... +pokrčí rameny neochotně, čímž myslí Jadea+ ale to bylo o dost jiný. Já prostě nevím, jestli to dovedu. Musím se to naučit. A je mi jasný, že jsem tě tady sem přivedla k hotovýmu, na prostor kterej není tvůj, a je mi jasný, že seš tulák, a tohle není život, jakej si asi přeješ žít. +pohladí ho po pažích, co má kolem pasu+ Já si to uvědomuju, že tenhle dům u moře a bazén s tobogánem, velká kuchyň, točitý schody, knihovna a pokoj s klavírem, a zahrada, kde nikdo není, to je moje představa, ne tvoje. Ty máš rád město a lidi, a žiješ z tašky s věcma, a já tě moc měním, ale jestli... jestli to chceš a budeš tak víc šťastnej, tak já to dovedu opustit a bejt spokojená jinde. Můžem to tady nechat Chrisovi a koupit si byt v Londýně. Udělám, co budeš chtít, když tak budeš šťastnej. +pokrčí rameny+ Ne, to nejde. +zavrtí hlavou+ Musíme s tím něco udělat, Angie má pravdu, časem by nás to dohnalo. +zavrtí hlavou+ je to jak návštěva u zubaře, nechce se ti tam, ale měl bys, dokud to bolí jen trochu, protože pak to bude děsný. +uculí se+ Jen... prostě je to pět let mýho života, tak se s tím potřebuju trochu srovnat. Nečekej, že z toho budu na větvi a budu nadšeně plánovat. +pokrčí rameny+
This is who I am.
Escapist. Paradise Seeker.