Ložnice

[Byron]

No... +zamumlá+ Tak jak chceš. +skloní se a vezme tygře do náruče a pohladí ho a podrbe na břiše+ Nazdar tygřáku, stýskalo se ti po nás? +uculí se na něj+ No vsadil bych se že určitě jo. Všechno v pohodě, Jeefesi? +koukne na něj tázavě a on přikývne, jakože jo+

[Victoria]

Byrone... +koukne na něj tak nejistě, ale pak radši podrbe tygře za ušima, nechá si olíznout ruku, a umíní si, že už bude držet pusu, aby na ni nebyl naštvanej, nechá Jeefesovi jejich bágly a vydá se po schodech nahoru do ložnice, kočka chvilku kouká jestli ji tam někdo bude jako hladit, a když shledá že ne, vyleze po schodech za ní. stočí se tam spolu do postele do klubíčka, aby jim bylo teplo, číča se nechá hladit a trošku přede, a Vicky má těžkej záchvat trudnomyslnosti+

[Byron]

No? +koukne na ni a usměje se a pak se zas věnuje tygřeti a když ona nic neříká. Pak nainstruuje Jeefese a dá tygřeti nažrat a novou vodu a pomalu se vaplíží do ložnice nahoru, nakoukne do dveří a když tam Vici tak leží, tak se za ní připlíží a lehne si k ní do postele+

[Victoria]

+celá nafouklá v záchvatu hormonální sebelítosti hladí kocourovi kožich, a když tam k ní přijde, tak ho nechá přilehnout si, ale neotočí se k němu+ Co? +zabručí poněkud nerudně+ Se mnou dneska nebude moc sranda. +zamumlá potom+ Je mi blbě. +zaskuhrá trochu, a sbalí se do těsnějšího klubíčka, aby měla na břicho víc teplo+

[Byron]

To nevadí. +řekne jí potichu a hladí ji po boku, ale jen tak jemně, aby se jí ještě nepřitížilo a prostě tam s ní jenom je, přitisklej k ní a doufá, že to brzo bude lepší. Přikryje je dekou, co se tam někde válí, aby jí nebyla zima+

[Victoria]

+chvilku ještě hladí kočku, ale pak se k němu otočí na druhej bok, aby na něj viděl, a schoulí se vedle něj+ Promiň. +zamumlá mu do tričko potichu+ V nočním stolku jsou ledový kaštany. A taky nějaký prášky. +sdělí mu nenápadně, a fakt tam jsou, teda nejen kaštany, ale poněkud nečekaně veliká zásoba od tribitek až po snickersky, a taky flaštička léků, už skoro ze dvou třetin vybraná, pač to do sebe sype jak lentilky+

[Byron]

+usměje se, když se k ní otočí a přikývne+ Tak jo. +koukne do šuplíku a oči mu úplně zasvítí a vezme si ty kaštany, protože má na ně chuť a jí podá tu lahvičku léků. Koukne, kolik jich tam má a trochu ho to zarazí, ale pak si řekne, že kecat jí do toho nebude a podá jí je a taky vodu, aby to mohla zapít+

[Victoria]

To je čokoláda pro mě! +namítne poněkud chabě, a tváří se děsně na umření, a že ji potřebuje, rozdělá si lahvičku a vysype si na dlaň nejdřív dva, a pak nakonec pět prášku, plácne je do sebe a zapije to vodou+ Fuj. +zašklebí se, jak je to trochu hořký, a honem si na to uloupne kousek čokolády, stulí se zpátky k němu a čeká, až to zabere+ Povídej mi něco, já za chvilku odpadnu a můžeš si jít něco zahrát třeba. +usměje se na něj+

[Byron]

Tak jo. Já ti teda budu něco vyprávět. +přikývne a pak se děsně namáhavě zamyslí a žižlá u toho tu čokoládu+ Takže... +začne+ Bojovník zařval a vrazil meč až po jílec do hrudi zmutované příšery. Ta jen zabublala a po prohraném boji se sesunula k jeho nohám. Bojovník se spokojeným úšklebkem vytáhl meč z bezvládného těla. Krev, či spíš zelený sliz pokrývající ostří se jakoby vsákl do meče. Bojovník se pro sebe spokojeně usmál.
,,Skvěle, tak co máme dál?“ zeptal se prostě, aniž by otázka byla směřována na kohokoliv konkrétního.
,,Bylo tam, že jí máš vydloubnout oko. Teda fuj, už jen ta krev byla nechutná, nechci ani pomyslet jaký bude její oko. Ne abys ho dloubal mnou. Vem si na to dýku nebo něco,“ ozval se okamžitě meč. Byl to totiž magický meč a tenhle uměl jako bonus i mluvit.
,,Jen se neboj,“ odbyl ho bojovník. Mimochodem jmenoval se Byron. Byron Veliký. Vlastně ne Byron Neohrožený! Vytáhl dýku, vydloubl příšeře oko a zadíval se do něj přes zornici.
,,Fůůůůj,“ neopoměl to komentovat meč, ale okamžitě se zájmem pokračoval. ,,Tak co tam vidíš? Byl to kec? Já jsem hned říkal, že to bude nějaký podivný schovávat mapu do oka.“
,,No… něco tam vidím. Je tam vážně mapa. Máme přejít přes kaňon Zoufalství až do lesa Zničení, kde jsou staré ruiny Hradu Temnot a tam by mělo být žezlo schované.“
,,To by mě teda zajímalo,“ přisadil si meč. ,,Kdo vymýšlel ty strašné geogafounické názvy. Tady je to samá pustina nekonečného hladu, kaňon Zoufalství, les Zničení, o hradu Temnot nemluvě. To byl určitě ten pošahanej mág, kterýmu sme vzali ten pergamen, co na něm bylo o Žezlu strašlivě hrozného zničení, což je mimochodem taky pěkně trhlej název.“
,,Ty máš taky ke všemu výhrady,“ oponoval mu Byron. ,,Prostě tam půjdem a hotovo.“
A jak řekl tak také udělali.
Cesta byla klidná, jen v kaňonu Zoufalství se je pokusil zabít ještěr se sedmi hlavami, ale oni se mu chytře vyhnuli a jeho nadávkám a slibům o princezně a pokladu nevěnovali žádnou pozornost. Jejich cíl byl koneckonců už na dosah a jakékoliv zdržení by mohlo ohrozit jeho hladký průběh.
Před hradbami hradu temnot se ale zastavili, neboť uviděli mezi dvěma pilíři po hradní bráně stát mohutnou kamennou bytost. Při každém pohybu zavrzala, což znělo, jako když se po sobě šoupou dvě kamenné desky a z kloubů se mu sypal prach.
,,To je kamenný golem,“ poznamenal celkem zbytečně meč. ,,To ho nezvládneš tak lehce, jako tu fůrii z hor. A to jsem zvědav, jakou zbraní ho zdoláš, protože já se odmítám na tomhle účastnit. Nechci si ani představit, kdybych si udělal zub! A navíc z té poslední příšery mám žaludek jako na vodě. Teda čistě hypotechnicky, že jo. Já jakožto meč, totiž žádnej žaludek nemám… počkej! co to děláš! Né! Mě né! Vem si nějakou jinou zbraň!“
,,A jakou asi,“ skřípal zuby Byron, cestou ke golemovi. ,,Já žádnou jinou nemám. Jsi, konec konců, nejlepší.“
Pak už ale nebylo na slova čas. Hladká čepel meče se zasekla do tvrdého kamenného těla golema a kus jej uštípla. Souboj to byl krutý a neuvěřitelně dlouhý, protože, když se Byron opřel o hlavici meče a setřel si z čela pot, už se v lese smrákalo, a to je co říct, protože na golema vyrazil krátce po obědě.
,,Já jsem ti to říkal,“ fňukal meč. ,,Teď mám zub! Nemůžu se ve společnosti ani ukázat! Slib mi, že hned jak přijdem do civilizace, tak mě necháš řádně vyklepat u nějakého šikovného kováře.“

[Victoria]

+stulí se mu vedle boku, čelo a nos si mu schová do kůže a potichu poslouchá, občas se zahihňá, a líbí se jí to, ale pak začnou prášky zabírat a během půl minuty úplně totálně odpadne do poněkud komatózního stavu, ani si nepochrupuje+