Kuchyň s jídelnou

[Victoria]

jo. +usměje se+ já vím, že jo. nesmím se bát a musím ho nechat, aby si je očuchal a poznal si je. +pousměje se+ já vím, že někdy vyvádím kvůli kravinám, ale není to pro mě úplně snadný. +uculí se+ vím, že jim nechce ublížit.

[Byron]

vyvábíš, protože máš strach, seš máma, to mámy dělaj. +koukne na ni, že je to jasný+ Jinak by to asi nešlo, ty je musíš chránit.

[Victoria]

jo? já vlastně nevím, co mámy dělaj, pamatuju si to jenom trochu. +usměje se rozpačitě+ pořád mám pocit, že něco kazím, že to dělám blbě. +pohladí ho zamyšleně po žebrech+ někdy bych děsně chtěla, aby tu máma byla. +pousměje se+

[Byron]

Nesmíš se hlavně koukat na ty ostatní mámy, ty to dělaj blbě. +pousměje se+ Jo, kočko. +přikývne a přitulí ji k sobě+ Chtěl bych tvou mámu poznat, musela být super.

[Victoria]

když já mám pocit, že děsně tápu. +pousměje se+ jo, byla skvělá. +usměje se+ nebo si to aspoň tak pamatuju. děti si asi pamatujou hlavně to dobrý. +pokrčí rameny+ chtěl bys vidět nějaký moje vzpomínky? +koukne na něj a usměje se+

[Byron]

Já si jsem jistej, že na ni žádný špatný vzpomínky nemáš. +usměje se na ni a oči se mu rozšíří+ To by šlo? Ukázala bys mi, jaká byla? To bych moc rád. +přikývne+

[Victoria]

asi ne, nebo si to nepamatuju. +usměje se+ jo, jenom pár, nemůžu bejt v tvojí hlavě moc dlouho, dostal bys migrénu. +přkývne, dotkne se ho na spánku a vklouzne do jeho mysli. počká vteřinku, aby si zvyknul, a pak mu ukáže pár vzpomínek, a ve všech je vysoká černovlasá paní s krásným úsměvem a smutnýma očima, nejdřív chová malou vicky v náručí a zpívá jí tu francouzskou ukolébavku, pak honí malýho chrise po zahradě a minivicky se za nima batolí v trávě, pak dřepí před malou vicky a domlouvá jí, že nesmí miminko alex zastýlat do postele, pak zase sedí před toaletním stolekm v krásný róbě a labutěnkou se pudruje a malá vicky to sleduje, a ve všech vzpomínkách je moc krásná a taková měkce osvětlená, protože jsou to vzpomínky ovlivněný dětským zbožňováním+

[Byron]

Dobře. +přikývne a soustředí se a usmívá se, jak se mu ty vzpomínky vynořují před očima a moc se mu to líbí a přijde mu to vůbec celý takový pěkný, ale nechce ji rušit, teď ne+

[Victoria]

+v opravdovým světě mu vklouzne rukou do dlaně a trochu ji stiskne, trochu se usmívá, a tak nostalgicky si povzdychne, a pustí mu ještě nějaký jak jsou trochu větší a máma je volá domů, když lítají s Chrisem po zahradě, a jak učí Chrise tancovat valčík v hale, a jak chová malou vicky v náručí, když je nemocná, a pak mu pomalu vyklouzne z hlavy, aby nedostal migrénu+

[Byron]

+proplete s ní prsty a pohladí ji palcem po ruce a sleduje ty další vzpomínky a usmívá se a pak se mu to všechno rozplyne a koukne na ni, obejme ji a dá jí pusu na vlasy+ To bylo moc krásný, kočko.