Ložnice

[Byron]

No to ti můžu říct, pak se postaráme o to, abysme spolu pořád byli, že jo. +objasní jí to a neochotně teda vstane a pomůže vstát i jí+ Hvězdy můžeme sledovat i z terasy.

[Victoria]

jo. +usměje se+ já sem ráda, že jseš takovej jakej jseš. +přizná se mu+ že chápeš, že se na věcech mezi náma musí pracovat, a že nejseš děsivej pán upírů nebo ostřelovač nebo voják nebo něco tak děsnýho. +pousměje se+

[Byron]

Já jsem náhodou mohl bejt ten největší a nejstřelenější a nejpunkovnější upír, co bys kdy znala. +zazubí se na ni trochu cvokle+ Ale jsem rád, že nejsem. Myslím, že i když jsem obyčejnej, takto stačí.

[Victoria]

+chytne ho za obě ruce, aby se zastavil+ jenže ty vůbec nejseš obyčejnej. +koukne na něj vážně+ ty seš skvělej. nejlepší kluk jakýho znám. seš děsně vzácnej a já to vlastně vůbec nechápu, jaktože chceš bejt můj. +pousměje se+

[Byron]

No protože ty jsi přece úžasná a v očích ti svítí takový světýlko. +usměje se na ni a chytne ji za ruce a kouká jí do očí+ A jsi nádherná a směješ se nejhezčejc, co znám.

[Victoria]

no, ale to svítí až od tý doby, co znám tebe. +uculí se, natáhne se na špičky a dá mu pusu+ mám pocit, že můj život pořádně začal až s tebou. +přizná se+ jseš to nejlepší, co se mi kdy stalo, smiř se s tím. +vyplázne na něj jazyk vesele+ a vzal sis mě, takžeee mě teď musíš donýst domů. +uchichtne se a hupsne mu na záda+

[Byron]

Ahá! tak takhle to je. +směje se a chytne si ji pod nohama, aby se mu líp nesla+ No když musím, tak jo, ale já to udělám i tak moc rád. +směje se a vydá se s ní domů+

[Victoria]

chytne se ho, ale tak aby ho neuškrtila, a trochu se mu hihňá do ucha a komanduje, kudy má jít, nese se jak princezna a občas mu dá pusu na krku nebo na rameno+

[Byron]

+nese ji taky jako princeznu a směje se, jak ho komenduje+ A myslíš, že s takovouhle spanilou jízdou dorazíme někdy domů? +směje se+

[Victoria]

no, čím dřív budem doma, tim dřív budem nahatý. +zazubí se mu do kůže nevinně+ ukaž, já to dojdu pěšky, ať se nestrhneš. +zazubí se a seskočí+