Ložnice

[Victoria]

jenže to není pravda. všichni mi hodně pomáhají, a ty nejvíc. nedělám skoro nic. někdy je pro mě těžký jenom ráno vstát. +zamumlá a trochu se přitulí k jeho dlani tváří+ nezasloužím si tě. +pousměje se a studenýma prstama ho chytne za ruku+

[Byron]

No právě o tom, mluvím. Ty to máš těšký v sobě, anemůžeš za to. +vstane a vytáhne si ji do náruče a obejme ji+ Pojď, proplížíme se do ložnice.

[Victoria]

+usměje se na něj a potichu s ním vyšplhá po schodech a do ložnice a trochu vydechne, když se za nima zavřou dveře a vleze si na postel+ jseš na mě strašně hodnej, víš? +kouká na něj+

[Byron]

+jenom skodí boty a kalhoty a vsákne se za ní na postel a zachumlá je tam spolu+ Jistě, že jsem. +uculí se na ni+ Páč tě miluju.

[Victoria]

+pokusí se vysoukat z kalhot, ale zamotá se, tak si je nechá, a zachumlá se u něj, opře se mu čelem o hrudník a schová se mu tam a vdechuje jeho vůni+ já vím, že není lehký mě milovat. a že to nemůžeš přiznat, ale vím, že to tak je. +obejme ho pevně+ ale fakt moc si vážím toho, že to nevzdáš.

[Byron]

+vysouká ji z kalhot a pak na ni koukne a překvapeně zamrká+ Já jsem se do tebe zabouch dost rychle. +prozradí jí+ A od tý doby tě miluju čím dál tím víc a jde mi to dost snadno.

[Victoria]

no, tos ještě nevěděl, že sem cvok. +pousměje se, a pomalu se přestává třást, když je u něj+ nevadí... když budu trochu brečet? +zajíkne se trošku+ jenom chviličku. +zadrhne se jí dech+

[Byron]

To ale vůbec neznamená, že nejsi nejúžasnější ze všech, co jsem kdy poznal. +pousměje se+ A možná malinko cvok. +dá jí pusu na čelo+ Klidně plake, já mám nachystaný kapesníky. +svěří se jí+

[Victoria]

+zavře oči, když jí dá pusu na čelo, pač jí to přijde tak něžný, že by se asi rozbrečela i kdyby jí to nedovolil, poněkud mu zmáčí triko a vzlyká až se oba trochu třesou, ale asi tak za milion let to pomalu, pozvolna utichne+

[Byron]

+drží ji u sebe a lehce ji hladí po zádech a brouká do vlasů a nechá ji se vyplakat+ Je to lepší? +zašeptá+