Obývací pokoj s barem

[Byron]

+vylí na ni oči, že mu málem vypadnou, pak kývá honem hlavou a ukazuje na Sophii, co tam obírá stromek+ To ona! Hráli jsme si a ona mi opak sáhla na ruku a udělala světýlko!

[Victoria]

protože to viděla předtím. +usměje se, a tak něžně na to světýlko kouká, jako by ho chtěla zaklít do skla a navždycky schovat, a pak se maličko pousměje, pomalu ho pustí zpátky na stromek a otočí se+ já musím... +vyhrkne, protože se jí z toho trochu hrnou do očí slzy a nechce aby to viděla malá, a honem odběhne do kuchyně+

[Byron]

Kočko? Co je kočko! Je ti špatně? +vyběhne za ní, aby ji zachránil, objal nabo jí podržel vlasy, kdyby běžela zvracet+

[Victoria]

to nic, já jsem jenom... tak děsně ráda. +vzlykne trochu, otře si oči a usměje se na něj+ ona je... ona... +popotáhne a zasměje se přes slzy+ já sem se tak bála. +zamumlá+ jsi rád? +koukne na něj opatrně+

[Byron]

Lásko moje. +usměje se a obejme ji a pak jki políbí, jenom trošku a na tvář, aby ji nepolekal+ Jasně, že jsem rád. Vždyť je to krásný! Jste moje malý čarodějky. +usměje se+

[Victoria]

já sem taky ráda, tak ráda. +usměje se trochu, obejme ho, a chvilku ho jen tak drží, a pak se zhluboka nadechne, aby zahnala slzy, chytne ho za ruku a vrátí se do obýváku+ je to hrozně zvláštní, protože z toho světýlka cítím magii, ale není moje, ale je... trošku jako moje, víš? +uculí se+ Sophi? +zabolá malou+ ty jsi dala tátovi světýlko, jo? +usměje se+

[Byron]

No, Sophie je taky jako ty, způlky. +usměje se na ni a oči mu svítí a je rád a vůbec a Sophie koukne na Vicky, jako by byla děsně moc nechápavá+ Malý. +řekne, že to je jasný a dál si plácá něco na zemi+

[Victoria]

tak jo, to jsi hodná holka. +usměje se na ni, a je z toho celá naměkko+ je to hrozně zvláštní, víš? já... můžu ti to ukázat, +zaklepe mu tázavě na spánek, jestli může k němu do hlavy+

[Byron]

+Sophie se na ni zazubí, jenom mírně šíleně a dál si hraje a byron přikývne+ Ano, prosím. Já bych to rád věděl, jak to je. +přikyvuje a chytne ji za druhou ruku+

[Victoria]

+musí se usmát, pač se culí jak byron + tak jo. +usměje se, lehce se dotkne jeho spánku a zavře oči+ Zavři oči. +poprosí ho, a opatrně k němu vklouzne, do hlavy, dá si pozor, aby se vyhnula myšlenkám, a pak se mu tam zhmotní, aby byla vidět a nebylo to pro něj tak divný+ Tohle jsem já... +zašeptá mu v hlavě, a nechá ho pocítit magii, jaký to je mít ji v sobě, ten pocit, a pak přivolá tu svou vzpomínku na to, jak držela to světlo v ruce, a jak vyzařuje magii, ještě slabounkou, a trošku jinou, ale je podobná, taková hřejivá a neohrabaná, jako když dítě kreslí a ještě to úplně neumí+