od Victoria » 10 bře 2016 14:10
ty seš na mě tak hodnej. +uculí se mu rozespale do trika, položí si hlavu na jeho hrudník a poněkud tam odpadne, opře si o něj dítě a pochrupuje až skoro do poledne, teda s výjimkou těch čtyř čůracích intermezz. Čas plyne jako písek v přesýpacích hodinách našich životů, a jak se blíží termín porodu, Vicky je tak jako pořád nervóznější, už nikam moc nechodí, když nemusí, a pořád skuhrá, kde ji co bolí. Sem tam ji vezme křeč do podbříšku, ale jsou to jen poslíčky, a ani podle Marcuse se pořád nic nechystá. Na kontroly už chodí co tejden, a zrovna se vrací z jedný takový a má děsně dobrou náladu+
This is who I am.
Escapist. Paradise Seeker.