Kuchyně

[Neferet]

Ježiš jako až tak? +rozesměje se vesele+ Jo to je problém asi všech knih se složitýma zápletkama. Člověk se v nich rychle ztratí a když dočte tak neví čí je. Je jen málo knih, který jsou v tomhle ohledu fakt dobrý. +pokyvuje souhlasně hlavou a jak jí, tak jí taky pozorně poslouchá a pomalu v ní jídlo s chutí mizí+ Jo musí být super, když jim pomáháš rozvíjet jejich schopnosti. +usměje se na ní+ Nenapadlo tě samotnou něco napsat? +zajímá se dál+

[Cairo]

Jo, až tak, *směje se* To je pravda, *souhlasí,* Jen málo knih je opravdu dobrých. *I na jejím talíři jídlo rychle ubývá* To víš, že napadlo, vlastně už jsem několik povídek napsala, ale spíš jen tak pro sebe, nemám v plánu je vydávat. *položí nůž a natáhne se pro skleničku* Co máme v plánu po večeři?

[Neferet]

A dáš mi nějaký přečíst? +zazubí se na ní vesele+ No to záleží na tobě. Buď můžeme udělat menší prohlídku nebo se můžeš ubytovat a nebo si někam vlézt, dát si sklenku vína a jít spát až k ránu. +usměje se na ní+ Ale předpokládám, že musíš být unavená, takže asi ti ukážu tvůj pokoj? +zajímá se+

[Cairo]

Něco možná ano, aspoň uvidím, co na to říká někdo další, *pousměje se* No, zatím moc unavená nejsem, tak co takhle rychlá prohlídka, pak ubytování, dám si sprchu a převléknu se a potom bysme si mohly na chvilku sednout nad tou skleničkou a pustit si třeba i nějaký film, nebo tak něco. Co ty na to? *navrhuje* Musím si tě pořádně užít, moc dlouho jsme se neviděly. *Dojí poslední sousto a odloží příbor* Páni, to byla dobrota, *pochvaluje si spokojeně*

[Neferet]

Tak to se budu těšit. +uměje se na ní nadšeně+ Tak jo já jsem jedině pro. +zazubí se vesele+ Neboj se, mě si ještě užiješ s ohledem k tomu, že bydlíme pod jednou střechou. +zasměje se vesele+ Jen abych ti časem nelezla na nervy. +pousměje se+ Jo povedlo se nám to. +pokývá souhlasně hlavou, když dojí vlastní porce+ Jen jsem zvědavá kdo teď umyje nádobí. Mě se do toho nechce. +zasměje se vesele+

[Cairo]

Tak spolu, *navrhne kompromis* já budu mýt a ty utírat. *sesbírá talíře a zamíří ke dřezu* O to strach nemám, tenhle dům je dost velký na to, abysme si v případě potřeby šly z cesty, *usměje se* Ale nevěřím, že by to bylo potřeba. *umývá nádobí a podává ho Nef na utření. Netrvá dlouho, a je hotovo, přeci jenom ve dvou se toho tolik neumaže.* Tak, a je to, ani to nebolelo, co? *prohásí vesele* Tak jdeme na tu prohlídku? nemůžu se dočkat, až to tu všechno uvidím.

[Neferet]

Dobře, s tím bych mohla souhlasit. +zazubí se na ní a vstane, aby zbytek nádobí vzala ke dřezu. chopí se utěrky a svědomitě umyté nádobí utírá a hned uklízí+ Jo to je pravda a když nebude stačit dům, tak můžeme jít do lesů nebo na pláž. +zazubí se vesele+ Bylo to rychlejší, než jsem čekala. +zasměje se vesele+ Jasně co bys ráda viděla nejdřív? Knihovnu, obývák, koupelnu, salonek, tělocvičnu... +vyjmenovává co by mohli všechno projít+

[Cairo]

*pokrčí rameny* Já nevím, to je asi jedno. Třeba nejdřív obývák a můj pokoj až nakonec, *rozhodne a pomalu se vydá ke dveřím, aby měla Nef dost času ji předhonit a ukázat jí cestu*

[Cairo]

*kuchyní jen tak proletí, ukořistí croissaint s čokoládou a dvě jablka a na lince nechá vzkaz pro Nef, ve kterém jí oznamuje, kam šla. Pak opustí sídlo a klidnou procházkou míří do lesů*

[Cairo]

*Vejde do kuchyně, ještě jednou Caesara pohladí a pak kotě postaví na zem* Tak se podíváme, co tu máme, *prohlásí, zamíří k lednici a otevře ji, aby zvizitýrovala zásoby*