Kuchyně

[Garett Rivery]

+naplno a všemi smysli si užívá její blízkosti, prsty jí jemně stáhne vlasy z obličeje a jejich špičkami přejede po hraně čelisti k bradě a zpět k uchu a jemně se na ní usměje+ To je dlouhý příběh... a nudný. +zamručí a očividně se mu to nechce vysvětlovat+ Kvůli kakau jsem tam rozhodně nešel. +zamručí měkce a rozhodně se nemá k tomu, aby jí pustil+ Zlobíš se, že jsem spal na tvém prahu? +zajímá se s trochou obav+

[Cairo]

*spokojeně zavrní a natočí hlavu, aby mu usnadnila přístup* Ale jednou mi to povíš? *zkouší to. Zvedne hlavu, hrnek odloží na stůl a podívá se mu do tváře. Takhle zblízka se v těch čokoládových očích doslova ztrácí* Ne, jen... jen se snažím pochopit proč, *Jakoby řízená nějakou vyšší mocí se její ruka zvedne a prsty se dotknou jeho tváře* Co to se mnou děláš? *vydechne*

[Garett Rivery]

+rty mu cuknou v měkkém úsměvu, když mu nastaví svojí tvář, čehož okamžitě využije a jme se jí jemně hladit špičkami prstů+ Jednou možná ano. +souhlasí nakonec tiše a vzápětí se ztratí v jejím pohledu. na chvíli přestane dýchat jak se jeho svět otřásá v základech a dál existuje jen pro ty nádherné oči+ Musel jsem to udělat... abych měl jistotu, že jsi v bezpečí. +přizná se potichounku+ Otázka je... co děláš ty se mnou, myško. +vydechne naprosto ztracen, když se pomalu aby jí dal čas uhnout sehne k jejím rtům a jemně na ně přiloží své+

[Cairo]

*Po jeho přiznání překvapeně povytáhne obočí, ale pak se usměje. Představa, ze ji stráží, zatímco spí, je asi do určité míry ujetá, ale taky si díky tomu připadá mimořádná a opatrovanáa ten pocit je úžasně hřejivý. Na to, jak obrátil její otázku, nestihne zareagovat. Uhranutě sleduje, jak se jeho rty přibližují a ani ji nenapadne uhnout. Naopak mu sama vyjde vstříc. Ten první kontakt je neskutečně opojný. Sklouzne rukou po jeho tváři, chytí se ho kolem krku a zamotá mu prsty do vlasů.*

[Garett Rivery]

+nevnímá nic jiného než ji na svém klíně, ve svém náručí, což má na něj určitý vliv kdy je rád, že má tak těsné kalhoty a naštěstí snad nebude nic hned poznat. zaměří se na její rty a ten první pocit, když se jich dotkne svými je naprosto opojný. ztratí se v tom pocitu, v tom dotyku jemný sladkých rtů. zlehka svými rty pohne v lehkém polibku a pak znovu a znovu, prsty jí vplete jemně do vlasů a k jejím rtům se přitiskne o něco víc, v o něco víc žádostivém polibku. líbá jí a v hrudi mu zní tiché majetnické vrčení, jak se utápí ve štěstí a zároveň musí krotit vlka v sobě, který touží jí posadit na stůl a dostat se jí pod pyžamo+

[Cairo]

*Usměje se mu do rtů, když zaslechne ten tichý vrčivý zvuk, tyhle vlčí projevy se jí ve skutečnosti moc líběj. Pohybuje rty proti jeho, oplácí mu polibky a po chvilce pootevře ústa a jazykem lehce sklouzne po jeho dolním rtu.*

[Garett Rivery]

+naprosto opojený faktem, že ho neodstrčila a nevynadala mu, povzbuzený její odpovědí a tělem, které se tiskne k němu, jí sevře v náručí pevněji, ale stále podvědomě tak, aby se mohla vykroutit, kdyby chtěla a přitiskne si jí blíž toužíc po kontaktu jejího těla tak jako slunečnice touží po slunci+ Myško... +zavrčí a zároveň zašeptá do jejích rtů, ke kterým vzápětí přitiskne své a jejich polibek prohloubí jednou dlaní jí objímací kolem zad a druhou vpletenou do jejích vlasů+

[Cairo]

*Opětuje jeho polibky, druhou rukou sklouzne po jeho hrudi a sevře v prstech látku trička. Nevnímá nic než jeho chuť, dotek jeho těla, jen čas od času na okamžik opustí jeho rty, aby se mohli oba nadechnout. Vždycky se k nim ale rychle vrátí. Po nějaké době polibek ukončí a maličko se odtáhne. Opře se čelem o jeho a po tváři se jí rozleje úsměv. Je lehce zadýchaná a zardělá. Posune ruku, kterou mu omotala kolem krku, tak, že její dlaň teď spočívá na jeho tváři a palcem lehce přejíždí po lícní kosti, jejich dech se mísí,* Páni, *vydechne omámeně*

[Garett Rivery]

+pokaždé když se od něj odtáhne, aby se oba mohli nadechnout, přijde mu jako by od něj byla na kilometry daleko a ne jen centimetry, takže si jí pokaždé k sobě přitáhne s větší vervou a nadšením. chvíli mu trvá, než se vzpamatuje ve chvíli kdy se od něj definitivně odtáhne a se zavřenýma očima se s tichým vrněním lísá tváří k její dlani+ Jo... +souhlasí tiše snažíc se co nejdřív rozdýchat vzrušení, které se mu stačilo nahromadit v těle+ Měla bys jít spát, myško. +zašeptá po chvíli tiše+ Ráno jistě vstáváš a nerad bych měl na svědomí tvé nevyspání. +usměje se na ní měkce, ale nezdá se, že by jí chtěl pustit+

[Cairo]

*Když se zmíní o spánku, zamračí se a zesílí sevření svých prstů, ta myšlenka se jí vůbec nezamlouvá. Jak ale vteřiny ubíhají, musí si přiznat, že má pravdu, těžko tu můžou sedět celou noc.* Hmm... *zamručí nesouhlasně* Asi máš pravdu, oba se potřebujem vyspat, *připustí* Jenomže to bych tě musela pustit, *posune o kousíček ruku a přejede palcem po jeho rtech* A to se mi nelíbí, *zašeptá*