Kuchyně

[Remus Lupin]

Dobré ráno....víš co se říká, starého psa....asi to platí i o vlcích.*usměje se* Ve Francii? *málem pustí pekáč s bagetama, který dopadne s řinkotem na linku, ale kupodivu se nevysype* Jsi si jistá? *otočí se na ni, ale vidí ji na tváři odpověď* A ví ona o tobě? *zeptá se a opatrně přendá jídlo na talíř a položí před ní* To se musela otřepat pěkně rychle, když už tě hledá...co jiného by tady dělala...*zamračí se a naleje jim kávu* ještě, že na to jdeme už dnes večer...

[Styx Lupin]

+přestože je pořád z toho zmatená, snaží se nedát nic najevo+ Ano... slyšela jsem ji... její hlas. Mluvila francouzsky, takže předpokládám, že bude tady +přisune si k sobě bagetku a poděkuje za ni+ Nevíme, jestli mně hledá. Vlastně ví, kde se zdržuji. K něčemu ale potřebuje mapu. Hledá nějaké místo... anebo si chce jen obhlédnout terén +seznámí ho s tím, co slyšela+ Úplněk se blíží... možná chce počkat na něj tady... +zvedne k němu významně zrak+ Ne, myslím, že o mně neví. Byl to jen hlas v hlavě. Jiný, než ten cíleně zaměřený ve vězení. Přišel znenadání, nemusela jsem překonávat žádnou její bariéru, takže nejspíš vůbec netuší, že jsem se pokusila na ni napojit +natáhne k němu ruku, aby si ho přitáhla k sobě, cítí touhu mít ho u sebe+ Trochu mě to vzalo... +zašeptá+ Ne to, že je možná tady někde blízko... jí se nebojím. Ale vyděsilo mně to, že se mi povedlo spojit se s ní. Že jsme propojené víc, než jsem si připouštěla.

[Remus Lupin]

*přisune se k ní blíž, opře se do židličky a ruku nechá kolem jejích ramen* mapu...*zamyslí se* no to je asi už jedno...hlavní je, že tě neviděla. *poznamená* No, taky mi to dělá starosti, co provedla, že jste se tak spojily...*potřese hlavou* na to se budeme muset asi pak podívat blíž. Do té doby, kdyby se ti cokoliv nezdálo, tak mi to řekni, ano?*pohladí ji po tváři* Pokusím se ti pomoct, jak budu umět. Něco sněz, bude ti líp, uvidíš.

[Styx Lupin]

+opře si hlavu o jeho ruku na rameni+ Ano, musíme zjistit, co nás tak poutá. Ale nejdřív ji musíme dostat za mříže. A neboj, kdyby se cokoliv dělo, řeknu ti to +slíbí mu a pak zvedne k němu oči+ Ty necítíš nic? Cokoliv, co by tě k ní vázalo nebo táhlo... +zeptá se trochu starostlivě+ Myslíš, že bych se měla ještě zkusit na ni napojit, abychom se dozvěděli víc a večer nás nic nezaskočilo? +osladí si kávu a s chutí se zakousne do bagetky+ Hm... je výborná. Takhle křupavou ji úplně miluji. Pojď se taky najíst, miláčku, ať nabereš sílu na večer +poznamená dvojsmyslně a culí se u toho+

[Remus Lupin]

No jo, síly bude třeba..*odpoví ji podobně a zakousne se do svojí porce*hm...je to zvláštní...nevím, takový divný pocit, ale nedokážu odlišit, jestli to je prostě...nervozita z toho všeho, tahle zpropadená situace a nebo je to něco víc...je to trochu jako...by někde něco zapomněl. Víš, jak se pořád kontroluješ, jestli ti nechybí taška, když jdeš jen někam nalehko...*Vanessa v igelitce * Nevím. Dokud je asi dostatečně daleko, tak je to dobré...ale večer budeme muset být všichni ve střehu. Myslíš, že by mohla naplánovat něco, co by naši tlupu..*zamyslí se* tří upírů, čtyř kouzelníků, vlkodlaka a rytířky a vládce namíchaných v pěti tělech mohlo převálcovat?*:D to je sebranka*

[Styx Lupin]

+mračí obočí, když jí Remus vypráví o svých pocitech+ To brzy poznáme, jestli je to jenom tím napětím, nebo je to něco víc +položí mu dlaň na ruku+ Zvládneme to... ať už je to jakkoli +usměje se na něj povzbudivě+ Nebudu to už radši pokoušet, mohlo by jí to dojít, že se něco chystá, anebo by nedejmerlin dokonce něco viděla nebo slyšela. Ale nemyslím, že něco plánuje, neozvala se +poklepe si ukazovákem na spánek, jakože v její hlavě+ Tak proti tolika mocným predátorům nemá jedna vlčice absolutně žádnou šanci +rozesměje se, jak tam vyjmenovává všechny ty pozice jejich lovecké party+

(asi to tady pomalu ukončíme, když se akce už rozjela;))

[Remus Lupin]

*usměje se* taky myslím...*přikývne a zvedne se, aby sklidil ze stolu* Nějak to večer dopadne. Doufejme, že dobře pro nás, pro všechny.*odloží prázdné hrnky a na obličeji se mu objeví tajemný výraz* ale než půjdeme se připravit...něco pro tebe mám, Karkulko..*usměje se* zavři oči...*když to udělá, podá ji do rukou jednoduchou koženou podlouhlou krabičku, kterou když otevře, najde v ní tohle* Všechno nejlepší, miláčku...

Spoiler: show

Uvnitř krabičky leží náhrdelník s drobnými ohnivými opálky, které na světle jiskří vlastním ohněm, perličky sedí na jednotlivých kvítcích vyplněných diamantovými kamínky a hedvábně se lesknou. Je to stará ruční práce, ale je vidět, že si s jejím restaurováním dal někdo záležet.

[Styx Lupin]

+pohlédne zvědavě na Remuse, ale poslušně zavře oči a čeká, co asi přijde+ Tys nezapomněl... +dojde jí to+ Mně to v tom shonu posledních dní úplně vypadlo z hlavy +otevře krabičku, třpytivý lesk náhrdelníku a jeho neskutečná krása jí málem oslepí oči+ Och... +vydechne jen, ničeho jiného v tu chvíli není schopna. Obdivně si prohlíží tu jemnou práci, nemůže se té krásy nabažit+ Je překrásný... nemám slov +pohlédne konečně taky na něj a rty jí ozdobí dojatý úsměv+ Děkuji, Vlčku +postaví se na špičky bosých nohou a políbí ho něžně na ústa a v tu chvíli si ani nejspíš neuvědomuje, že je ještě pořád v noční košilce, rozcuchaná a bosa a že by se měla trochu upravit, když už jsou tu gratulanti:)+

[Remus Lupin]

*obejme ji a vezme si z jejích rtů polibek* vlastně..není úplně tak nový...byl mé matky, dědil se po generace víc než sto let. Nakonec ho musela prodat, když rodiče hledali ten zatracený lék na lykantropii. Dlouho mi trvalo, než jsem ho našel, prošel mnoha rukami od té doby...ale nakonec se povedlo, i když byl v dost špatném stavu. Teď vypadá líp, než jak si jej pamatuju. A chtěl bych, abys ho měla teď ty...*usměje se, vezme jej z krabičky, nedbá na to, že je v košilce nebo neučesaná a připne ji náhrdelník, který ji obemkne šíji* nos ho, když budeš mít náladu, nenechávej ho jen tak někde ležet...*otočí si ji zpátky k sobě* moc ti sluší...

[Styx Lupin]

+přikývne+ Je poznat, že je to precizní práce nějakého starého mistra. Musí být hodně vzácný +prohlíží si náhrdelník zblízka s velkým obdivem a respektem+ Tvé matky? +vyjekne překvapeně+ Merline... Remusi... je to pro mne opravdu nesmírná čest, nosit šperk, který patřil tvé mamince +je z toho úplně vyvedená z míry+ Ne, neměj strach. Budu ho nosit moc ráda... s úctou a s pokorou. Ale ne ve všední den, ten šperk si zaslouží významnější příležitosti. Dám si jej, když půjdeme někam do společnosti, na večírek, ples, na večeři, když budeme něco slavit +zvedne si rukou hřívu vlasů ze šíje, aby jí Remus mohl náhrdelník připnout a pak si jej nadšeně prohlédne v zrcadle+ Je to ten nejkrásnější dárek, jaký jsem kdy dostala. Jen... +sklouzne očima z náhrdelníku na ten zbytek v zrcadle+ ...asi bych se měla jít trochu upravit, když už mám takovou krásu na krku +ušklíbne se vesele a aspoň si stáhne vlasy do gumičky+