od Styx Lupin » 23 črc 2013 01:16
+pozorně ho poslouchá a tváří se čím dál víc zkroušeně+ Špatně jsem tě pochopila, myslela jsem, že to bylo myšleno na náš vztah, promiň mi to +omluví se, když to Remus uvede na pravou míru a zjevně se jí uleví, že to není tak, jak to vyznělo+ Jak tě tak poslouchám, dochází mi... poněkud pozdě, jak nedomyšlené bylo to moje překvapení. Jak jsem jen mohla očekávat, že z toho budeš mít radost? Z něčeho, na čem jsi se vůbec nepodílel, neměl jsi možnost k tomu něco říct? +uzná upřímně+ Myslela jsem to ale opravdu dobře, dělala jsem to pro nás dva, naše pohodlí, náš spokojený život. Ale... jsem moc ráda, že jsi mi to řekl na rovinu, jak to cítíš +pochopila úplně přesně, co jí Remus chce říct, i když se do toho trochu zamotal+ Vlastně mě to moc těší, že bys chtěl náš dům připravit vlastníma rukama a na všem se podílet. Chtěla bych proto napravit svoji chybu, nechci už dělat nic na vlastní pěst. Když jsme se teď rozhodli pro společný život, můžeme tedy dočasně bydlet v tomto domě, když je pro nás připravený, a mezitím se porozhlédnout po světě a najít nějaké zajímavé a krásné místo, kde se nám bude líbit a kde bychom chtěli spolu žít. A tam si postavit nebo koupit náš vysněný společný dům, přesně podle našich představ. A budeme jej vybírat a zařizovat oba společně a pak se do něj přestěhujeme. To by se mi moc líbilo. Co na to říkáš, lásko? +chytne ho za ruku, v očích se jí rozhořívají nové ohníčky nadšení+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)