Land of Sinners

+k jižnímu křídlu domu nechá přistavět krytý bazén, jehož střechu využije jako terasu s výhledem na Středozemní moře a pro snadnější přístup k moři dá vybudovat schody od domu až dolů k pláži+

Remus Lupin píše:Tak když budeš pěkně příst, tak možná ani nebudu vrčet...*zasměje se, zvedne se od stolu, chytí ji za ruku a přitáhne si ji blíž* ovšem nápad natáhnout se je k nezaplacení...*poznamená a vyjdou z jídelny*

+obejme Remuse kolem pasu a jdou spolu na pláž, přišoupnou dvě lehátka k sobě do stínu palem a pak se na ně oba pohodlně natáhnou. Styx si proplete prsty s Remusovými a chvíli tiše odpočívají. A protože se slunce pomalu sklání k západu, není už takové horko, tak je po chvilce to tiché předení a vrčení ukolébá a oni unaveni vytuhnou, pořád se držíc za ruce+

(a budou se tam sušit týden, než se proberou z komatu )

( lach No dobře, tak je tam nebudeme sušit celý týden, aby nám úplně nevyschli )

+když se probudí, zapadající slunce už se na obzoru koupe v moři. Koukne na vedlejší lehátko na Remuse a pak ho polibkem probudí+ Vstávat, ospalče... čeká nás spousta povinností +zvedne se a začne se oblékat+ Mám takový nápad... co kdyby sis teď došel domů pro nějaké nejnutnější věci, které budeš tady potřebovat a až se vrátíš, tak zajdeme spolu za Manori? +a protože Remus asi nejspíš souhlasí:), tak když ji na chvíli opustí, Styx se vrátí do domu a něco tam kutí a připravuje, aby zabila čas. Snaží se nevšímat si tlumené bolesti v levém předloktí, která zdánlivě nemá žádný původ a jen trpělivě čeká, až se Remus vrátí ze Šumavy... tedy z Walesu +

+kolem půlnoci se vrátí s Remusem ze Slastí domů, udělá oběma nějakou rychlou pozdní večeři a povečeří spolu na terase+ Teď, když jsme sami... co si myslíš o tom plánu? +zkoumavě se na něj zahledí+

*sedí za stolem a kochá se výhledem na večerní moře* No upřímně...nadšený z něj nejsem, ale lepší mě nenapadl. *povzdechne si* takže nezbyde, než doufat, že to vyjde. Celá tahle situace s vlkodlakem...přesně toho jsem se vždycky obával...víš, že to jednou budu já, koho takhle budou nahánět. A teď jsme to my, kdo naháníme Vanessu. A svým způsobem je to moje zodpovědnost. Nedokážu si představit ani, co bude pak...asi to musíme brát popořádku...*natáhne se přes stůl a chytne její ruku do své* co myslíš ty?

+loví lžičkou nakrájené ovoce v misce a tváří se zadumaně+ Trochu se to zkomplikovalo... chtěla jsem, aby o tom vědělo co nejmíň lidí. O tom, že máš... vlkodlačího potomka... o tom, že mně něco spojuje s asasíny... že mám dvojče, které mně nenávidí. Všechny tyto důvody by se jen velice těžko vysvětlovaly. Ale vím, že nemáme jinou možnost +vloží mu ruku do dlaně a pousměje se na něj, trochu smutně+ Máš pravdu, nejdřív musíme Vanessu dostat za mříže, aby nám nebyla nebezpečná. A pak... pak se uvidí, co dál +chvíli si trochu nervózně hraje s pramenem vlasů+ Mám pocit, že jsem s ní podivným způsobem svázaná. Občas cítím to, co ona... takové záblesky... nedokážu to vysvětlit... asi jsme se nějak propojily, jak se na mně napojila +zvedne se, když si Remus povzdechne a sedne si mu na klín+ Neměj strach, že bys byl někdy pronásledován. To se nikdy nestane, protože není k tomu žádný důvod. Kromě toho, máš mně... já bych to nikdy nikomu nedovolila. Jen ať si to někdo zkusí +usměje se na něj už trochu veseleji a obejme ho, silně a pevně, jakoby chtěla celému světu ukázat, že ho nikomu nedá+

*obejme ji stejně pevně* Snad ti, co o tom ví, se nebudou zbytečně ptát. Stejně to není podstatné a je to nemusí zajímat, že.*pozorně ji vyslechne* myslíš, že tím, jak se z tebe snažila dostat všechny informace, tak nějaké spojení zůstalo? I takhle na dálku? *zpozorní a chvíli přemýšlí* Jsou to jen..pocity nebo něco víc? Snad to nebude mít nějaké nepředvídatelné následky ještě...*opře si o ni bradu a vdechuje její vůni* Je to čím dál zamotanější. Abychom se z toho nakonec vymotali ve zdraví.

Myslím, že jak se mi předtím nabourala do hlavy, vytvořila mezi námi – záměrně či neúmyslně – jakési pouto. Proč to funguje i na takovou dálku? +pokrčí rameny+ Nevím... možná vzdálenost nemá na to žádný vliv. Anebo není tak daleko, jak si myslíme +pohlédne na něj+ Cítím občas její bolest. Tu ránu, jak jsi ji kousnul +předpokládám, že od toho úplňku přešlo už několik dní, abychom se pořád neplácali na jednom místě+ A někdy cítím, jak mi její myšlenky narazí na bariéru v mé hlavě, přes kterou se nedostane. Nepustím ji dál, jsem silnější než předtím a ona je naopak ještě slabá. Mám přitom pocit, jako bych hleděla cizíma očima. Je to jen okamžik, záblesk. Nevím, jestli to má nějakou spojitost, ale pokud ano, budeme si muset dát pozor, aby prostřednictvím tohoto pouta nezjistila, co plánujeme +na chvíli se odmlčí a přemýšlí nad něčím+ Pokud jsem viděla to, co ona v tu chvíli, mohli bychom to použít proti ní. Co kdybych se zkusila na ni napojit já? +pohlédne na něj s otázku v očích+