Vanessčin pokoj a herna

[James Senders]

+trvalo to tak dlouho dobu, až mu přišla nekonečná, než udělali chybu. a to byla jeho příležitost. v nestřeženém okamžiku proklouznout portálem po tý malý královničce a pak se jen vydat po jejích stopách, které ho s jistotou jako že na konci noci vyjde slunce, dovedou k jeho cíli. z ostrova do lesů, z lesů na pláž a nakonec po nejčerstvější stopě k domu, který je její vůní nádherně prosycen. zhluboka nasaje její vůni než se vydá na obhlídku domu. po zvucích a vůních, vyskočí na strom a po jeho větvi přeleze na parapet jednoho z oken. nahlédne dovnitř a když nikoho nevidí, přesune se dál, slyší je, musí být blízko a vskutku. hned za dalším oknem jí uvidí, jeho malé soukromé slunce a vedle ní... z hrdla se mu vydere zavrčení, když se jí ten cizí muž dotkne. nelíbí se mu to, ale moc dobře ví, že se nejdřív musí dostat dovnitř a tihle dva ho jistě nepustí, takže se pustí dál. z okna do okna, dokud se nedostane k dětskému pokojíčku, kde si hraje nějaká blonďatá dívenka, dokonalá příležitost, slabé místo. usadí se na parapet, nahodí příjemný přátelský úsměv a tiše zkalepe na sklo+

[Vanesska]

+Van zatím nachystá kousky plastovýho dortu na talířky a rozesadí panenky okolo stolečku, když uslyší zaklepání, ale pořádně na okno nevidí, tak si chytře přisune židli k parapetu a vyleze na ni. zvědavě si prohlíží pána za oknem, a ani jí nepřijde divný, že jsou ve druhým patře a on si tam tak sedí , ale jak se na ni usmívá, zazubí se taky, a zaklepe na něj zpátky+

[James Senders]

+zaujatě sleduje jak se holčička pohybuje po pokojíčku a docela ho pobaví, když si počíná tak chytře, aby na něj líp viděla+ Ahoj. +pohybuje zřetelně rty, aby si holčička mohla domyslet co říká a s úsměvem na ní zpátky tiše zaklepe a pak zamává+ Jak se jmenuješ. +pokračuje v "mluvení" s myšlenkou, že když ho holčička neuslyší, tak by mohla odemknout okno, aby ho mohl otevřít, a když se zdá, že by se tak mohlo stát, ucho a zavrtí smutně hlavou+ Neslyším tě. Otevřeš okno? +ukáže přes sklo na západku a vypadá zkroušeně z toho, že neslyší co dívenku povídá+

[Vanesska]

+pečlivě si ho prohlíží, většinou bývá buď tady nebo zavřená v pařížském bytě a je zvyklá hrát si sama, takže každý nový kamarád nebo návštěvník je pro ni mnohem zajímavější než všechny hračky, zvlášť když někoho jako on ještě neviděla+ Já tě neslyšim. +svraští čelíčko, když na ni začne mluvit, a z jeho posunků rychle pochopí, co po ní chce+ Já nesmim otevílat okno. +zavrtí hlavou a vypadá, že ji mrzí+ Mohla bysem vypadnout. +informuje ho důležitě, a klepe na něj přes sklo, protože to ji zdá se baví, ale po západce pokukuje čímdál víc, a očividně o tom v tý svojí hlavičce dumá, jestli jí to vynadání, že otevřela, nestojí za novýho kamaráda+

[James Senders]

+naklání se blíž ke sklu a dá si dlaň k uchu, aby jí jako lépe slyšel, ale tváří se čím dál nešťastněji a zavrtí smutně hlavou, že jí neslyší, i když slyší moc dobře. ťuká na ní zpět a sleduje jak jí očíčka ujíždějí k západce. promne si zamyšleně bradu, jako by uvažoval o tom, co mu chtěla říct a pak se široce usměje+ Chytím tě. +zazubí se na ní, když položí dlaň na vzdálenější stranu okna, takže kdyby Van chtěla vypadnout, tak by jí zachytil+

[Vanesska]

+je jí jasný,že táta se bude zlobit, tak ještě chvilku nerozhodně kmitá očima, ale pak sleze z židle, doběhne ke dveřím a přivře je na malinkou škvírku, aby je nebylo slyšet, docupitá zpátky a v očích má ty rošťácký světýlka, jako vždycky, když provádí škoďárnu, postaví se na špičky a natáhne se jak nejvíc dovede, ale pořád jí chybí pár čísel k západce, tak se zamračí, natahuje se víc a víc, ale nemůže dosáhnout; ovšem zničehonic se západka pootočí sama od sebe a uvolní se, Van zkrátka opravdu chce, takže se její nevědomky uvolněná magie postará, aby to dostala+

[James Senders]

+zaujatě sleduje, co ta malá dělá a musí se sám pro sebe vítězoslavně usmát, když přivře dveře, ale ještě není vyhrálo. moc dobře si je vědom toho, že tohle je teprve prví krok. musí ho pustit dovnitř. překvapeně zamrká, když západka sama od sebe poskočí a odemkne okno. setinu vteřiny nad tím přemýšlí a uvažuje, jak se mu skládanka dává dohromady a pak co mu bariera domu dovolí, okno otevře+ Ahoj, princezno. +usměje se na ní vesele a přátelsky+ Jakpak se jmenuješ? +zajímá se mile+

[Vanesska]

+Van se spokojeně uculí, když se okno pootevře, a opře se bradičkou o ruce založený na parapetu, ovšem když se jí zeptá, důležitě se napřímí+ Vanessa Klistine Tenbls Lefolgon. +přednese mu poněkud sešvechtanou verzi celého jména, který ještě neumí pořádně vyslovit+ Ty ses byl koupat? +zajímá se, protože je mu vidět odhalená hruď a břicho, a na to je od Chrise zvyklá jen když se koupou+

[James Senders]

Vanessa? +pousměje se+ To je moc hezké jméno. +zalichotí jí měkce a pak poněkud zmateně zamrká nad tím dotazem a sklouzne očima ke svojí odhalené hrudi, kterou dívenku zvědavě sleduje+ No... ano... tak nějak. +přikývne nakonec+ Jsem strašnej nešika. Ztratil jsem se a spadl jsem do moře. +zatváří se zkroušeně, proč ze sebe neudělat chudáčka, každá ženská má v sobě zabudovanou potřebu starat se o smutnýho mužskýho+ A copak ty tady děláš? +zajímá se zvědavě+

[Vanesska]

+Van se zaculí, sklopí řasy a způsobně poděkuje, jak je naučená od mámy, a když vykládá, jak spadnul do moře, zahihňá se do ruky+ Ty seš ale pometlo. +zazubí se na něj, jak si to splete s nemehlem+ Já peču dolt plo komtesu. +vysvětluje mu to+ Ona má nalozeniny a dostane dálky. +vykládá a spiklenecky se k němu nakloní+ Zabalila sem jí šaticty na ples. +sdělí mu šeptem a ukáže mu dárek, co má v kapsičce u šatů, zabalený do kapesníku+ A budu muset blzo spinkat, už je tma. +povzdychne si strašlivě, jak má těžkej život+