Na cestách s Vicky a Byronem

[Victoria]

no, taková byla moje představa. +přikývne, a je potichu a nechá ho mluvit+ a proč z toho máš strach? +zeptá se tak opatrně+ když si to vybere, tak to bude její život, a její rozhodnutí. Já... mám taky představy, jak bych chtěla, aby žila svůj život, ale... to my neovlivníme, může to vidět v televizi, kdekoliv. Myslím, že se můžem akorát snažit vychovat z ní dobrýho člověka, aby věděla, co se zbraněma dělat a co ne. +pousměje se+ už teďka běhá kolem baráku a dělá, že mečuje světelnýma mečema. +uculí se+ pobavíme se o tom zase za pár let? +navrhne+

[Byron]

Jenže, když to uvidí v televizi, tak jí je nikdo nepodá a neřekne jí aby si to zkusila. +nadechne se+ Protože když už tu zbraň bude mít, bude pro ni mnohem snazší se pak dostat do nějakýho průseru, kdy si bude buďto hrát na hrdinku a někdo ji sejme protože má zbraň nebo něco jinýho. Když máš zbraň tak po tobě prostě jdou. Jsi terč. To si myslím já. Neměla sis brát posranýho pacifistu. No to snad nemyslíš vážně? +posadí se a koukne na ni+ Světelný meče jsou dvě plastový trubky, co svítí a když zmáčkneš čudlík tak udělají vzum. To fakt chceš srovnávat plastovou trubku a něco, co může někoho zabít?

[Victoria]

Já vím, že to jsou plastový trubky, v našem světě jo. Ale když na to kouká v televizi, tak ty svítící trubky zabíjí, a myslíš že ona ve dvou letech chápe, že ten její není opravdickej? že je v tom rozdíl, že ona má trubku a obiwan má laser? +založí si ruce na prsou+ ale uznávám, že v něčem máš pravdu, mít zbraň člověku dává určitej... pocit sebevědomí. Proto si musíš uvědomovat, co umí, než nějakou dostaneš, chápat následky. A já přece neříkám, že jí koupíme pistoli, to ani náhodou. +koukne na něj+ jen chci, aby nebyla bezmocná. +onípne si nehet+ já přece vím, koho sem si vzala. +pousměje se+

[Byron]

Jo, ona zná rozdíl, protože když mě trefí, tak se nerozpůlím. A pochybuju, že je to moje superschoplnost. +pousměje se+ Jenže u sebeobrany se to nezastaví. +plácne sebou na postel+ Stejně si uděláš, co budeš chtít.

[Victoria]

ne, ty máš jiný superschopnosti. +usměje se+ no, trochu mě uráží, když tohleto říkáš, protože to tak nevnímám. +koukne na něj+ ty jseš taky její rodič. +pokrčí rameny+ a dost mě mrzí, že si myslíš, že na to kašlu. no... +vstane a dojde si pro cigarety+ nějakou sebeobranu teďka nemá smysl řešit, protože je na to malinká, ale čím bude větší tím víc rodičovskejch rozhodnutí budem muset dělat, a jestli to vidíš takhle, tak budeme asi mít dost problém.

[Byron]

Dobře, tak víš co? +posadí se a koukne na ni a vezme jí cigaretu+ Tak mě nech umývat nádobí.

[Victoria]

+vezme si jiný cigáro a zapálí si+ cože? +koukne na něj překvapeně+ co s tím má co dělat nádobí?

[Byron]

Hodně. Teď mě nenecháš to dělat. Cjceš se starat o celej náš dům sama. Nech mě se zapojit. Umývat nádobí. Zem. Utírat prach. Cokoliv.

[Victoria]

no, popravdě toho dost dělá jeefes. +zrudne trochu, pač si přijde neschopná+ já... mám pocit, že bych měla, se starat. +kouká na něj tak vykolejeně, protože ji trochu zaskočil+ ty... mě nějak nenapadlo, že bys chtěl. jako... tyhle věci dělat.

[Byron]

Jasně, že chtěl. ty to nemůžeš dělat celý sama. +koukne na ni vážně+ Já nejsem tvůj otec, kočko. Já se chci taky starat a zařizovat a pomáhat. +chytne ji za ruku+