Obývací pokoj s kuchyní

[Isaac Walker]

*Se zachmuřeným výrazem dorazí na další místo činu, vzdálené jen pár ulic od toho předchozího. A jen dva bloky od bytu Neferet. Prosmýkne se pod páskou a zastaví se u hloučku kolegů právě ve cvhíli, kdy koroner zapíná vak s obětí. Mezi klopami černého igelitu probleskne pramen rudých vlasů. Žaludek mu sevře ledová pěst.* Kdo? *zeptá se přiškrceně.* Totožnost neznáme, *přijde odpověď.* Žena, tak kolem pětadvaceti. Zrzka. Isaacu, co... *víc neslyší, protože je už na půl cesty pryč. Vyrazí ulicí, zahne za roh a cestou střídavě kleje a modlí se, aby tohle byla tragédie někoho jiného.*

*U dveří jejího bytu zastaví pomalu smykem, ještě ani nedobrzdí a už mlátí na dveře.* Neferet! *zařve a znovu zabuší.* Otevři! *Nic.* Sakra, Neferet! *Pár vteřin ticha.* Kurva! *zakleje a vztekle praští pěstí do dřeva. Zoufalým gestem si prohrábne vlasy a začne přecházet před dveřmi sem a tam. No tak, sakra, seber se, pomyslí si. Koukej se uklidnit a začni myslet. Může bejt někde pryč. V neděli v půl osmý ráno? Nepravděpodobný. Nejspíš s nim prostě nechce mluvit, po tom výstupu posledně je to dost možný. A nebo neotvírá, protože leží tam venku, v té uličce. Z té představy se mu zatmí před očima. Znovu zabuší, ale už ani nečeká na odpověď, udělá dva kroky zpátky a dveře prostě vyrazí.*

[Neferet]

+do bytu se vrátila někdy nad ránem, unavená a špinavá. Nesnáší tyhle cesty na poslední chvíli kdy se musí hodiny plahočit lesem a kdo ví co ještě. První její myšlenka zamíří k teplý sprše, ale když dorazí do koupelny dojde jí, že na stání nemá moc sil. Napustí si proto vařící vanu a se spokojeným povzdechem se do ní naloží. Zavře oči a dovolí si na chvíli naprosto vypnout a odpočívat. Z příjemného maláného stavu jí vytrhne tvrdé zabušení na dveře+ Nejsem tady. Vůbec tady nejsem. +zamručí pomalu v polospánku, když jí k uším dolehne tlumený hlas, v půl osmý ráno nemá nikdo nárok jí rušit a rozhodně nemá chuť na nějakýho vyšilujícího souseda kvůli tomu, že si někdy pouští nahlas hudbu+ Co to sakra... +trhne sebou překvapeně, když se ozve hlasitá rána a praskání dřeva, která jí přiměje rychle se vytáhnout na nohy. Málem se přerazí o okraj vany, když z ní leze. Pokud se neplete tak se jí právě někdo proboural vstupníma dveřma do bytu, proto nad ničím nepřemýšlí, popadne první věc, která jí přijde pod ruku, ručník, který si obmotá kolem těla a vyletí celá mokrá z koupelny+ To si ze mě děláš prdel! +zavrčí rozčileně, když jí pohled padne na Isaaca a vykopnutý dveře za ním+

[Isaac Walker]

*Otáčí se v prázdnym obýváku a už se chystá začít zas vyšilovat, když z jedněch dveří vypadne Neferet.* Díky bohu, *vydechne, ale zamračí se, když se na něj tak utrhne.* Mělas ty zatracený dveře otevřít, *vrátí jí to s přimhouřenýma očima. V těle mu proudí zbytky adrenalinu, udělá pár neklidných kroků, tam a zpátky. Jak napětí opadá, připadá si jako totální vůl. Otočí se k ní, nadechne se, ale neví, co říct, rozhodí rukama a zase vydechne. Navíc si začíná až příliš dobře uvědomovat, že před ním stojí prakticky nahá. S dalším zakelním se od ní odvrátí, přejde obývák a sveze se na pohovku* Bože, to je zase den, *zamručí, rukou si unaveně přejede přes oči a na okamžik svěsí hlavu, jak se snaží nabýt ztracenou rovnováhu.*

[Neferet]

Byla jsem ve vaně. To snad není důvod rozmlátit mi dveře. +odsekne rozzlobená z toho, že jí zničil dveře a ještě se na ní utrhuje+ Je půl osmý ráno Isaacu... co tady děláš? +zamračí se na něj, jak jí tam přechází po pokoji a vypadá jak lev v kleci. Nelíbí se jí, že jí sem tak vtrhl ale ani se jí nelíbí, jak najednou vypadá poměrně zničeně. potlačí sarkastickou poznámku, když se jí sveze na gauč, ať si udělá pohodlí a jen si tiše povzdechne+ Jsi v pořádku? +zeptá se opatrně, když k němu přistoupí a zkoumavě se na něj zahledí, ani jí nepřijde, že před ním stojí pomalu nahá a pod nohy jí kape voda z vlasů, najednou má starost o to, jestli se mu něco nestalo+

[Isaac Walker]

*Vzhlédne k ní.* Našli další tělo, *oznámi jí.* Dva bloky odtud. Neviděl jsem jí do obličeje, zrovna ji odváželi. Zahlídl jsem jenom barvu jejích vlasů. *Napůl nepřítomě zvedne ruku a promne mezi prsty jeden vlhký pramínek. Pak se vrátí k jejím očím a pohled mu ztvrdne.* Myslel jsem, že jsi to ty, jasný? *utrhne se na ni a nechá ruku zas klesnout.* Se všema těma kecama o tom, jak ho půjdeš hledat. Mohlas to bejt ty. *Chvíli na ni zlobně hledí, pak jeho oči sklouznou k jejímu dekoltu, na kterém se třpytí kapky vody. S povzdechem uhne pohledem.* Měla by ses obléct, *zamumlá.*

[Neferet]

+tiše zanadává v rodném jazyce a jen na něj zírá, když jí dojde, co ten jeho výstup znamenal. je překvapená z faktu, že se bál, že by to mohla být ona+ Já... jsem v pořádku. Byla jsem celou noc... mimo město. +dokončí myšlenku, než se zamračí nad vlastními slovy. nechápe proč by mu měla něco vysvětlovat a přeci jen má takovou potřebu. ale jak tak na něj kouká nemá najednou sílu se na něj zlobit+ Cože? +vypadne z ní inteligentně a koukne na sebe dolů+ Ježiš, promiň... +vypadne z ní a poněkud zčervená ve tvářích+ ...hned budu zpátky. +souhlasí, že by se fakt měla jít obléct+ Pokud bys mohl dát do pořádku ty dveře. +houkne na něj měkce, než za sebou zavře dveře ložnice. dovolí si na chvíli se o ně opřít a dívat se jen před sebe. hlavou jí běhají různé myšlenky, kterým nerozumí. nechápe proč by se měl bát o to, že by mohla ležet na místě další oběti, není tak hloupá, aby se nechala chytit. rychle na sebe nasouká džíny a tričko a vyjde z ložnice již oblečená, jen ručníkem si ještě suší vlasy. zamíří rovnou ke kuchyňské lince, kde se dá do přípravy čaje pro ní a kávy pro něj, něco jí říká, že se určitě nestihl nasnídat a ona má z toho šoku taky pořádnej hlad+ Nestihla jsem nakoupit. Mám tu jenom včerejší chleba a vajíčka v tekuty stavu. +když už je tady tak proč by mu neudělala snídani+

[Isaac Walker]

*Její vysvětlení nechá bez komentáře a když zmizí v ložnici, vstane a zamíří ke dveřím. Aspoň tohle může dát do pořádku, když ve všem ostatním je takovej bordel. Nasadí dveře do pantů, kouzlem spraví zámek a pak začne zas přecházet po místnosti. V hlavě mu víří myšlenky. Dnes v noci byla pryč, ale to neznamená, že po tom vrahovi nevyrazí pátrat třeba už dneska. Z důvodů, které se neodvažoval nejak blíž zkoumat, mu na jejím bezpečí záleželo víc, než by mělo. Jak daleko je schopný zajít, aby ji ochránil před ní samotnou? Uvažuje nad tím, jeste když se vrátí.* Hm? *vzhlédne když na něj promluví.* To je dobrý, já nic nechci. Musim se vrátit, už tak mam to vysvětlovat, *nevesele se pousměje a zamíří ke dveřím. S rukou na klice se zastaví a ohlédne se pres rameno.* Ten Aljoša, proč po něm tak moc chceš jit osobně?

[Neferet]

+zarazí se v půli pohybu. nedošlo jí, že by se kvůli ní mohl dostat do potíží, tedy že by vyrazil hned jak viděl vlasy další oběti, bez otázek, bez vysvětlování+ Ehmn... dobře. +přikývne nakonec velmi inteligentně+ Ale asi dobře děláš, jsem tak unavená, že bych je nejspíš připálila. +usměje se na něj nevesele, i když to míní jako veselé pošťouchnutí+ Doufám, že z toho nebudeš mít moc problémy. Ale zajímalo by mě, jestli mi budeš vykopávat dveře pokaždý když najdete mrtvolu, že bych je nechala vyměnit aby sis příště neublížil. +usměje se na něj konečně opravdu vesele+ Tak hodně štěstí. +popřeje mu, když za ním zamíří aby ho vyprovodila ze dveří jako slušná domácí, ale to že se zarazí u dveří a otočí se k ní jí překvapí. chvíli na něj jen zírá, než jí dojde na co se ptá, ruce si bezděky obtočí kolem břicha a zamračí se+ Ne, že by ti do toho něco bylo. +zamračí se, ale pak si tiše povzdechne, zaslouží si nějakou odpověď, když kvůli strachu o ní bude mít teď problémy+ Je to už dlouho, co se někomu podařilo něco takovýho. Zaútočil na mě, když jsem bránila nejlepšího přítele. Unesl mě jen proto, aby Tonyho dostali do Ruska. Ublížil mi... zlomený žebra, řezné rány od nože téměř po celém těle, modřiny... +zavrtí nad tím hlavou, jako by se jí v mysli vynořila vzpomínka na kterou nechce myslet+ To samo o sobě nebylo tak zlý, ale on... nevím něco mi dal a já nebyla schopná používat magii. Děsí mě to, protože doteď, i když byly doby kdy jsem to opravdu potřebovala, se to nikomu nepodařilo. Ještě týdny jsem nebyla schopná potom jí použít natolik abych někomu neublížila. Navíc to něco... uvěznilo mě to v noční můře která se mě snažila donutit k tomu abych spáchala sebevraždu, což se jí téměř podařilo. +bezděky si promne paže a pokrčí zlehka výmluvně rameny+ Kdyby šlo jen o zlomený žebra, ale ten chlap mi dokázal ublížit natolik, že to se prostě neodpouští a rozhodně ho nenechám někomu jinému. Navíc jsem byla vychována tak, že si svoje záležitosti řeším osobně.

[Isaac Walker]

*Poslouchá a s každým dalším detailem se mračí víc a víc. Sám by měl problém toho chlapa na místě nesejmout. Udělat něco takového ženě. Když domluví, chvíli ji zamyšleně pozoruje. Pak zdá se dospěje k nějakému rozhodnutí. Spustí ruku z kliky a otočí se k ní čelem.* Dobře, *prohlásí.* Navrhuju dohodu. Pomůžu ti ho najít. Mám známý na dobrejch místech, bude to snazší, než kdybys ho hledala sama. *Koukne na ni, jak se na to tváří.* Ale mám pár podmínek. Zaprvý, půjdeme spolu. Můžeš mít svoji pomstu, nechám to na tobě. Ale budu ti krejt záda. Zadruhý, nezabiješ ho. A za třetí, nebudeš se motat kolem toho vraha. A já pak nebudu mít důvod rozbíjet ti dveře, *ušklíbne se.* Tak co, platí? *zadívá se jí pevně do očí, pohled vážný, po obvyklé rošťácké jiskřičce ani stopa, a napřáhne k ní ruku ruku.*

[Neferet]

+podezřívavě přimhouří oči a zamyšleně se na něj zahledí, jak nad jeho návrhem přemýšlí, musí uznat, že má něco do sebe, spoustu věcí by se usnadnilo+ Nic ti do toho není. Proč se do toho chceš mermomocí zaplést? +vydechne poněkud ztraceně a prsty sevře kolem paží o něco těsněji. nelíbí se jí, že by se do toho měl zaplést, že by měl rozhodovat o tom, co udělá+ Dobře.... +protáhne váhavě a podezřívavě na něj kouká, jako kdyby po ní měl každou chvíli skočit, váhá jestli souhlasit nebo ne+ Můžeš jít se mnou... +zamračí se nesouhlasně+ ...a souhlasím s tím, že se nebudu cíleně motat kolem toho vašeho vraha, dokud mě nějak osobně neohrozí, protože ty dveře byly poměrně dost drahý. +souhlasí nakonec zdráhavě sama netušíc proč vlastně+ Ale to jestli zemře nebo ne bude moje vlastní rozhodnutí. +zatváří se opravdu tvrdohlavě a rozhodnutě, to je bod ze kterýho odmítá slevit, ale pokud bude souhlasit s úpravou jeho podmínek stiskne mu pevně ruku+