BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Dean]

+zrovna před chvílí přišel z tréninku a má za sebou sprchu a večeři, furt je ve vývinu a hodně trénuje, takže vdechnul dvě pizzy a ani mu to nepřišlo+ Ahoj. +pousměje se, když si jí všimne+ vypadáš nějak přešle. +zarazí se, ještě si není jstej, jestli se může ptát, ale mají takový křehký příměří, jehož součástí je říkat si víceméně pravdu, takže se teda zeptal+

[Payne]

+trochu sebou trhne, když se tam objeví, protože si vůbec nevšimla, že je doma+ Ahoj. Vůbec jsem tě neslyšela. +pousměje se trochu+ Ne nic mi...+začne vrtět hlavou, ale pak se zarazí. Ne, žádný chození kolem horký kaše a předstírání, že se nic neděje+ Jo, jsem trochu unavená. Mluvila jsem s Bí... +začne tak neurčitě a protože tak trochu tuší, že se nejspíš hned naštve, honem pokračuje+ A možná jsme na něco přišly...+zadívá se mu do očí+ Abys nemusel do těch klubů. +upřesní ještě pro jistotu. To, že s Bí mluvila i o tom druhém problému, co mají, to mu rozhodně neřekne+

[Dean]

No tak aspoň k něčemu mi ten výcvik je. +uculí se trochu, ale pak ho smích jaksi přejde+ aha? +zvedne obočí, pač už tuší, že to nebude nic dobrýho+ A o čem přesně jsi s ní mluvila? +odtuší a oči mu zchladnou, v poněkud děsivý light verzi Jadeova výrazu+ Do prdele Payne, na to jsi neměla žádný právo. +zavrčí a vztekle sevře ruce do pěstí. Jo, Jadeův super chladnej look mu vydrží asi tak deset vteřin, než vystrčí rohy jeho vlastní povaha. Neublížil by jí, ale to neznamená, že nemá chuť rozkopat konferenční stolek+ Rozhodně ne vykládat o tom zrovna jí. +sevře pevně rty. pořád si ještě zvyká na to, že tohle všechno sdílí s ní, natož s někým jiným. Ovládá se, ale stojí ho to poměrně značný úsilí+

[Payne]

+okamžitě ví, že se naštve, vlastně je naštvaný už teď. A tentokrát už rozhodně nemá v plánu jen tak vyklidit pole, znovu couvnout. Má toho totiž tak akorát plný zuby.+ O tom, že se celkem pravidelně pokoušíš o asistovanou sebevraždu. +odsekne studeně+ A víš, co je na tom nejlepší? Ani nebyla překvapená. +ušklíbne se sarkasticky+ Neměla jsem na to právo? +opakuje po něm tiše a vstane, aniž by si to plně uvědomila+ Stejný právo, jako jsi měl ty, jít za ní a poslat ji za mým šéfem. +smečuje zpátky, ale radši záměrně nepoužije Billyho jméno.+ A komu bych to, kurvafix, asi tak měla říct?! Kromě tebe a Bí nemám nikoho a ty se mnou mluvit odmítáš! +zvýší už trochu hlas, protože má pocit, že se pořád jen točí v kruhu a nevidí žádnou cestu ven+ Já se snažila, fakt jo, ale mám čím dál větší dojem, že ty se v tom takhle plácáš záměrně. +obviní ho a ví, že nejspíš bude litovat spousty věcí, co dnes řekne, ale už se nedokáže přinutit mlčet.+ Máš to jako nějakou svoji vlastní verzi sebetrestání a neustále se stavíš do role oběti. +stojí od něj už jen kousek, vlastně tak blízko, že by ho mohla obejmout. Nebo praštit, k čemuž má momentálně o dost blíž, jenže už ví, že to by nic nevyřešilo+ Ty ale nejsi oběť, Deane. Jsi přeživší a to je kurevsky těžší. Něco málo o tom totiž taky vím. +ušklíbne se lehce jízlivě, ale pak na chvíli zavře oči a zhluboka se nadechne, aby se uklidnila+ Nemůžeš za Mitchovu smrt, nemůžeš za nic z toho, co se tam stalo, tak se za to už přestaň trestat. Protože jestli toho nenecháš, zničí to nejen tebe, ale i mě. Nás. +řekne tiše a dívá se mu do očí, naléhavě, skoro prosebně, protože má pocit, že jestli se teď znovu uzavře za hradbu mlčení a předstírání, že je v pohodě a všechno zvládá, nebude už nic, co by mohla udělat. A ta představa ji děsí víc, než cokoliv jinýho na světě...+

[Dean]

Sorry, ale tohle fakt není stejný. +odsekne. Jasně, že tuší, že poslat Beccu za Billym nebyl nejčistší tah, ale na miskách jeho vah se to ani vzdáleně nepřibližuje tomuhle, tohle vážně považuje za zradu+ Já jsem ti kurva věřil, to jsem rovnou mohl jít vyhlásit svý problémy do rozhlasu. +zavrčí zuřivě a prudce nakopne obývákovej stolek, protože potřebuje tu dusivou frustraci nějak ventilovat, ani o tom nepřemejšlí, a pošle ho do zdi. Vzápětí nad jejím obviněním skoro zalapá po dechu, zhluboka se nadechne a ta mrazivá ruka, která mu začíná svírat zátylek, skoro povolí čirým šokem nad jejími slovy+ Nemluv... +procedí skrz zuby zuřivě+ Nemluv o něm, jasný?? Nebylas tam, nemáš páru... pro tebe je všechno kurva jednoduchý. +ani si neuvědomuje, že ho nohy donesly až k ní, v tom malým obýváku to netrvá ani vteřinu+ ty se prostě rozhodneš a hotovo, jenže já takhle doprdele nefunguju. +ušklíbne se a vjede si prsty do vlasů, cítí tu nashromážděnou frustraci, vztek, bolest, strach, všechno co se nahromadilo mezi nima, i ten velice reálnej pocit, že ji ztrácí, už zase. Možná si ani neuvědomuje, že ji popadne za ramena; kdyby to dělal vědomě, rozhodně by ji nechytil tak hrubě. Cítí se dotčenej, má trochu pocit, že si bere sama sebe za rukojmí a pokouší se ho trochu emocionálně vydírat, a jaksi se mu povedlo dospět na hranu svejch možností+ Nenutím tě to řešit se mnou. Řek jsem jasně, že můžeš jít. +zavrčí skoro tiše, skrz pevně sevřený čelisti, protože má pocit, že jestli otevře pusu, začne řvát; jestli se něco nestane, prostě si vystřelí mozek z hlavy, takhle už prostě nemůže dál, ne mezi nimi dvěma. Když ji za ramena přitiskne na stěnu, je to skoro trochu moc, a za normálních okolností by všechny jeho senzory blikaly jak šílený, že takhle se k ní chovat nemůže, ne s tím, co má ona za sebou, ne jestli je nechce spustit nějaký trauma+ Jenže ty to prostě kurva nemůžeš nechat bejt, že ne? +zasyčí jí zblízka do tváře, oči má divoký, napůl zlostí, a napůl tou zdrcující, zničující samotou a vírem šílenejch emocí, který ji vyplňujou. Někde v hloubi duše ví, že se mu jen snaží vyjít vstříc, ale neví, jak jí to dovolit, jak ji nechat dostat se k němu blíž+ Mám tě plný zuby. +vyrazí ze sebe zuřivě a pak ji políbí, je to spíš instinkt, než promyšlenej krok, trochu moc prudce, až jim zuby cvaknou o sebe, a je to jako protržená hráz, líbá ji skoro agresivně, tvrdě, divoce+

[Payne]

+tak trochu si uvědomuje, že to asi žene do extrému, že ho nutí jít až za hranu, ale prostě se rozhodne to risknout, protože už jí došly možnosti. Jim oběma. Nikdy by nevěřila, že by se ho mohla bát, ať už byla jejich hádka jakkoliv zuřivá, nikdy z něj neměla strach. Jenže teď, když nakopne stolek a vzápětí k ní vykročí, poprvé má pocit, že ho snad vůbec nezná a že nedokáže odhadnout, co udělá.+ Jednoduchý? Ty myslíš, že to bylo jednoduchý? +zopakuje nevěřícně; když ji chytne za ramena, trochu moc pevně, aby to bylo příjemný, ale ani to vysloveně nebolí, takže se nesnaží nijak aktivně se mu ze sevření vytrhnout. Jeho další slova ji ale zasáhnou mnohem bolestivěji, než by zvládla jakákoliv zbraň; tohle bolí víc, než fyzická bolest. Cítí, jak se jí sevře hrdlo, ale rozhodně nehodlá brečet, přesto má pocit, jakoby jí ta věta sebrala i zbytek odhodlání za ně ještě bojovat. Pod tlakem jeho prstů o pár kroků couvne a kdyby ji nedržel, nejspíš poruší slib, který dala sama sobě a znovu by utekla.+ Nemůžu. Protože tě...+hlesne zoufale, ale dál se nedostane, protože vzápětí vyštěkne zuřivě tu poslední větu. Než ale stihne jakkoliv zareagovat, zpracovat co vlastně řekl nebo se pokusit konečně se mu vysmeknout, začne ji líbat; divoce, bolestivě, úplně jinak, než si od něj zvykla za těch několik měsíců, kdy se jí dotýkal a líbal ji spíš jako sestru, než svoji holku. Na okamžik ji zachvátí panika a spolu s ní se vynoří i její spoutaní démoni, z toho temného místa hluboko ve svý duši, kam je zatlačila. Opře se dlaněmi o jeho hrudník, jakoby ho chtěla odstrčit, získat trochu prostoru, aby se mohla nadechnout, což se jí povede. A právě díky tomu si uvědomí, že tohle není jako tehdy a že tohle je pořád ten kluk, kterýho miluje a který naučil milovat i ji. A hlavně si uvědomí to, že ji teď líbá způsobem, kterej tak postrádala, že se jí nedotýká s opatrností a tou chladnou kontrolou. Začne mu polibky oplácet se stejnou vášní a intenzitou, rukama mu vjede do vlasů a má pocit, že se těmi hustými prameny neprobírala nejmíň sto let. Tlumeně mu zasténá do rtů, přitiskne se k němu celým tělem a líbá ho, jakoby na tom závisel její život+

[Dean]

+někdo hluboko ho pohání ošklivá potřeba ji zranit, srazit ji na voji úroveň, nepřipadat si před ní tak malej, neschopnej a ubohej, a ukázat jí aspoń zlomek bolesti a zmatku, co cítí; tohle ale pojmenovat nedokáže, tak prostě jen drtí její rty svýma, jako by nemělo být zítra. V tý bouři zuřivosti si ani pořádně neuvědomí, že se k ní tiskne celým tělem, přišpendlí ji na stěnu a dravě si bere její ústa v polibku. Nepřemýšlí, nezkoumá její reakce, vlastně ji takhle ještě nelíbal, bezohledně, jen kvůli sobě a vlastnímu prospěchu. A než se sthne zamyslet nad tím, jak ztuhla, začne mu polibky oplácet a strhne ho po hladinu úplně. Pod rukama cítí její tělo, ale nepromýšlí to, jeho doteky jsou čistě instinktivní, a jeho tělo jako by si uvědomilo, jak strašně dlouho si něco podobnýho odepíralo. Když jí stahuje triko přes hlavu, možná ho netrpělivostí trochu natrhne ve švech, ale nejspíš si toho nevšimne, zaměstnává ho totiž zuřivá vášeň v jeho žilách a monstrózní erekce v kalhotách+

[Payne]

+někde hluboko v podvědomí tuší, že tohle možná nebude úplně v pořádku, ale na kašle, jediný podstatný je to, že ji neděsí; naopak, takhle strašně moc ho snad ještě nikdy nechtěla. Na okamžik zvedne ruce, aby jí mohl stáhnout triko a hned ho napodobí a vklouzne rukama pod to jeho, skoro už zapomněla, jaké to je, dotýkat se ho, aniž by pod jejím dotekem uhýbal. Opětuje jeho polibky, občas ho kousne do rtu a skoro ta intenzita bere dech. Nehty mu sklouzne po zádech, přes boky a cílevědomě zamíří přímo ke knoflíku kalhot, který rozepne v rekordním čase. Jak ji přitiskne ke stěně pevněji, instinktivně pohne boky proti němu a tlumeně mu zasténá do rtů, když se tak otře o jeho klín+

[Dean]

+všechny myšlenky... prostě zmizí. Jediný, co vnímá, je ta neuvěřitelně silná pudová potřeba, která jako by ve vlnách vyzařovala i z ní, divoká, trochu zoufalá potřeba, která ho nutí promnout v dlaních její ňadra, přimět ji cítit aspoň zlomek toho zmatku, co má v sobě. podprsenku jí prostě jen vytáhne o kousek výš, protože ta vteřina, kterou by mu zabralo ji rozepnout, je moc cenná a dá se strávit snahou dostat se jí do kalhotek. Natiskne se klínem proti jejímu, žádný chození kolem horký kaše, opatrný zkoumání jejích hranic nebo pomaleý budování touhy, veškerý červený kontrolky mu stečou spolu s krví do rozkroku a přinutí ho zasténat jí do kůže. Konečně se mu povede stáhnout jí kalhoty i se kalhotkama, ale jeho prsty se jí v klíně sotva ohřejou, protože vzápětí ji nadzvedne a přirazí do ní, ne bolestivě, ale dost prudce, a všechno ostatní, co není horkost a vlhkost jejího těla, se slije v jednu šmouhu+

[Payne]

+všechno ostatní kromě něj má jako v mlze, celé tělo ji brní touhou a má pocit, že intenzitou toho všeho na místě shoří. Nepřestává ho líbat a jeho ruce má snad úplně všude. Jen co jí stáhne kalhoty a zvedne na sebe, obtočí mu nohy kolem boků a pak je najednou v ní a je to skoro až moc; zatne mu nehty do ramen a prohne se proti němu, přijme ho v sobě, úplně se mu poddá a cítí, že už to dlouho nevydrží; má pocit, že od chvíle, kdy mu byla naposledy tak blízko, uběhla celá věčnost, nejraději by to protahovala co nejdéle, ale je to silnější než ona a orgasmus ji sežehne jako lesní požár. Vykřikne jeho jméno, vtahuje ho do sebe ještě hlouběji a celá se v jeho náruči chvěje v té bouři emocí a touhy.+