Deanův pokoj

[Dean]

+Po pár hodinách se probudí z hlubokýho spánku, trochu dezorientovaně se rozhlídne a uvědomí si, že je doma. Smutný, že tenhle pokoj je jeho doma. Vyhrabe se z postele, svlíkne se a zapadne do sprchy, pořádně se vydrhne a smyje ze sebe tu vrstvu špíny z posledních pár dní. Pak se převlíkne do čistýho, vezme mobil, a přečte si, že Payne je zpátky ze států. Rozculí se jako pako, pohladí si tváře a oholí si ty tři vousy, a pak si natáhne koženou bundu a přemístí se do Dublinu, aby ji co nejdřív zase viděl+

[Dean]

+ze cvičáku se vrátí s očima navrch hlavy, tk rozhozenej, že si ani nevzpomene na svůj slib, že Payne napíše hned jak skončí. Na trénink si mobil nebere, takže mu jako obvykle leží n posteli, ale Dean mu teď nevěnuje ani špetku pozornosti, protože jeho mozek rozvíjí tisíc teorií o tom, co by s tou věcí mohl udělat. Připadá si jako v tranzu, sedne si n postel a hned zase vyskočí, olízne si rty, a pak vytáhne zpod postele krabici, kterou od smrti rodičů ještě neotevřel; krabici, kterou mu dala Lauren, když vyklidila dům jeho rodiny. Sundá víko, a ignoruje bolestivý píchnutí u srdce, když na něj hned nahoře kouká společná rodinná fotka v rámečku, kterej vyrobil jeden z jeho sourozenců. odloží ho na postel obrázkem dolů. Prohrabe se drobnostmi a vzpomínkami až na dno, k pár dětským knížkám, ohmataný výtisk Králíčka Petra odloží a vyndá stejně jeté Bajky Barda Beedleho. Na chvilku mu rty zkroutí trochu posmutnělý úsměv, když si vybaví, jak ho na nich máma učil číst, a pak sentiment zaplaší, tak rezolutně, že by Jade snad i byl pyšnej, a nalistuje tu správnou pohádku. Netrvá mu dlouho najít tu stránku, kterou mini-Jade tak urputně četl, a když se palcem dotkne stejného místa, přejede mu po zádech mráz. Normálně by se týhle myšlence zasmál. I v kouzelnickým světě jsou skupiny idí, kteří věří podobným legendám a zuřivě hledají relikvie smrti nebo Merlinův hrob, a věří, že jim to přinese nezměrnou moc a slávu, ale většinou bývají terčem posměchu. Ale Jade tomu věří, a Dean zase věří Jadeovi. Když říká, že je to opravdový, musí to být pravda. Kámen vzkříšení, panebože. Rozechvěle se nadechne. Mohl by zase vidět rodiče. Payne by mohla zase vidět rodiče, napadne ho - a pak se místností rozlehne zvuk alarmu. Pohotovost. Díky tréninku jeho tělo zareaguje dřív, než si to stihne uvědomit, upustí Bajky do krabice a zakopne ji pod postel, mávnutím hůlky na sobě změní tréninkové oblečení na věci do akce, a během třiceti vteřin se kompletně ozbrojí. Do minuty od začátku alarmu vybíhá ze dveří, a jeho mobil pořád leží zahrabaný mezi přikrývkami v posteli.

[Dean]

+o pět dní později se vrátí z akce úplně hotovej, na obličeji má zaschlou krev a špínu, smrdí jako kdyby těch pět dní strávil v žumpě, a vypadá, že celou dobu nespal. Energie má tak akorát dost na to, aby ze sebe pod tekoucí vodou sloupal špinavý oblečení, vyměnil si obvaz na zavázaným rameni a upadl obličejem dolů do polštářů, mobilu si ani nevšimne, a okamžitě usne.Když se probudí, už je zase skoro tma, chvilku je dezorientovanej a zmatenej a neví kde a kdy zrovna je, ale když si vymrká spánek z očí, pozná svůj pokoj. Pohled na hodinky mu prozradí, že spal skoro dvacet hodin, a ve stejnou chvíli si taky uvědomí, že má příšernej hlad. Zasténá a převalí se, protře si oči, a dojde mu, že ho něco tlačí do zad. Vyhrabe zpod přikrývek mobil, totálně vybitej, a zastrčí ho do zásuvky, ovšem jakmile ho zapne, přístroj začne na nočním stolku vyvádět a poskakovat, jak mu přichází všechny notifikace o zmeškaných hovorech a zprávách. A doprdele. Jak projíždí ten seznam hovorů, trochu se mu sevře žaludek a fakt moc doufá, že se nic neposralo. Posadí se na posteli, vytočí zpětný volání, a čeká, jestli to Payne zvedne+

[Payne]

P: +zrovna leží v posteli, notebook vedle sebe a sleduje jednu konverzaci na chatu, už téměř rozhodnutá, že tenhle bude další, kdo si zaslouží její pozornost, když se vedle ní rozječí telefon. Okamžitě ho popadne a když vidí jméno, ze srdce jí spadne obří balvan. Zároveň ale vztek přímoúměrně vzroste, chvilku zírá na blikající displey a uvažuje, že to típne. Pak si ale sebekriticky přizná, že tak drsná zase není a hovor přijme+ Jsem jedno ucho... +a kdyby mobilní síť mohla přenášet pocity, nejspíš mu mobil přimrzne k ruce:D+
D: +sotva uslyší ten zvuk přijatého hovoru, automaticky se usměje+ Ahoj, stalo se něco, mám- +její tón ho trochu zarazí a rozhodí+ mám spoustu zmeškanejch hovorů. +dodá+ Měli jsme pohotovost, bylo to šílený, dostal jsem se domů až včera. +dodá trochu nejistě a má pocit, že má průšvih, ale neví přesně jakej+
P: Neříkej. +ušklíbne se a vstane z postele, protože nedokáže sedět v klidu+ Neděje se asi vůbec nic. Ale možná každej chápem jinak větu "až mi skončí trénink, ozvu se". +sarkasmus z toho jen kape, ale ke všem těm pocitům se přidá ještě pocit, že se chová jak nějaká šílená stíhačka a to jí na náladě nijak nepřidá+ Ale v pohodě, jen tady už zhruba pět dnů vymýšlím různý katastrofický scénáře. Normálka. +zasměje se, ale není to moc příjemný zvuk+
D: +nejdřív ze všeho se mu prudce uleví, protože čekal cokoliv ve stylu "Becca je mrtvá". Nicméně ze zvuku jejího smíchu se mu trochu zvednou chloupky vzadu na krku. Oh. Shit. jo, tak nějak by se daly shrnout jeho momentální pocity+ Jo, promiň, nestih jsem to, Jade mi- +nadechne se a v tom poprvé v životě ucítí blok neporušitelnýho slibu, kteej mu zabrání pokračovat+ a pak jsme hned museli do akce. +dodá místo toho+ neměl jsem s sebou mobil. +podotkne omluvně+ Já se stavím, můžu? +vstane z postele a jednou rukou si začne ntahovat kalhoty+
P: No jo, chápu. Ona jedna blbá smska zabere hrozně času, to je jasný. +usápne sarkasticky+ Hele měj je to jedno, dělej jak myslíš...+cítí jak se jí maličko zachvěl hlas, protože jí začalo docházet, že je v pořádku. Nic se mu nestalo. A ten bezmála týden čím dál většího stresu a obav byl konečně pryč, ale o to víc si teď přišla vyčerpaná.+ Dělej si co chceš...+hlesne ještě a položí to+
D: Ježiš Payne, dyť- +začne, aby se nějak bránil, ačkoliv si sám není jistej, jak tu větu dokončí, ale začíná mu bejt čím dál jasnější, že není jenom naštvaná+ počkej! +vyhrkne, ale to už mu odpoví jenom pípání položenýho telefonu+ Doprdele. +zakleje vztekle, zahodí telefon, natáhne si tričko a boty, přemístí se před byt a začne zvonit+

[Dean]

+do svýho pokoje se dostane tak rychle, že si ani není moc jistej jak. Chvilku přechází sem a tam po pokoji, a snaží se uklidnit v sobě ten adrenalin a donutit ruce, aby se mu přestaly třást. Bože, na vteřinu si byl úplně jistej, že to už nerozchodí. Pak ze sebe shodí oblečení a vleze do sprchy, nechá na sebe dopadat teplou vodu, a trochu se tím uvolní. Ani neví, proč vlastně tak vyjel, a na jednu stranu toho trochu lituje, ale nikdy nebude litovat toho, že se zastal Payne. Zítra... se zajde Jadeovi omluvit. Snad ho nepošle úplně do prdele. Když se vrátí do ložnice v ručníku, najde na mobilu smsku od Tylera, ať se zítra hlásí ve čtyři ráno u něj. Takže má... jo, asi tak dvě a půl hodiny spánku. Promne si kořen nosu, odloží telefon, ale pak ho zase zvedne, pač si pamatuje, co se stalo naposled, když se Payne neozval. Trochu se uculí. Nacvaká jednoduchou smsku, že je ok, a doufá, že ona taky, zapluje pod deku a skoro okamžitě usne+

[Dean]

+zapadne k sobě do pokoje, a nejdřív ze všeho vleze do sprchy. Oblečenej. Žaludek má jako na vodě, dneska už dvakrát zvracel, a ten smrad formaldehydu ze sebe asi už nikdy nedostane. Pomalu ze sebe oloupe mokrý hadry, hodí je do umyvadla, a vydrhne se do růžova. Fuj. Ani třetí týden to není o nic snazší, ráno brzo rovnou do pitevny, pak na oběd, kterej do sebe dostane jen s velkým sebezapřením, odpoledne tvrdej trénink a večer zase pitevna. Dny se mu začínají slejvat dohromady, a většinou dojde tak vyčerpanej, že jen napíše Payne a upadne do komatu. S Payne se teď vůbec nějak míjí obvykle má čas si psát jen dost pozdě večer, a to ona teď bývá celkem často offline. Zívne vyleze ze sprchy, a pak si všimne, že mu trochu nažloutlý zaschlý tekutiny zbylo na předloktí. Asi sklivec, z tý oční bulvy, co dneska našel. Mimo hlavu. Otřese se, vydrhne se ručníkem a vrátí se do pokoje. Hned den po tý hádce s Jadem se u něj chtěl zastavit, ale Tyler ho informoval, že Jade odjel do Japonska, a od tý doby je pryč. Natáhne se a zkontroluje chat, ale Payne je pořád offline, tak jí jen napíše, že je ok a stýská se mu, a vleze do postele. Když upadne do neklidnýho spánku, zdá se mu o žebrech. Zevnitř+

[Dean]

+když uběhne jeho měsíc na pitevně, ani nemůže uvěřit, že to fakt přežil. Ví, že Payne má ještě jeden měsíc zaracha, takže ji ani nezkouší nikam vytáhnout, ale říká si, že jí aspoň zavolá, natáhne se na břicho na postel a vytočí její číslo+

[Payne]

+po návratu z doja se jde rychle osprchovat a pak si hned zaleze do postele, vezme si notebook a spustí svůj hackovací vesmír. Už tři týdny má rozjetý nový projekt a stačí už jen pár detailů, a bude moct vyrazit na lov. Maximálně dva dny. Ucítí to známé vzrušení, spolu s neklidem, který už zase na nějakou dobu utichne. Ze zamyšlení ji vytrhne zvonění telefonu. Hrábne po něm a když vidí, kdo volá, usměje se a zvedne to+ Ahoj, lásko. Jak se máš? +i z hlasu je poznat, jak se usmívá+

[Dean]

+vcelku ho překvapí, že to vzala, a uculí se pro sebe+ Ahoj, jo, teď už docela dobrý. Měl jsem dost práce... co ty? Nějaká naděje, že ti snížej trest? +usměje se, ale jen to tak zkouší, a slyšet její hlas mu hrozně zvedne náladu+ Nějak jsme se teď míjeli. +pousměje se trochu+ Rád bych tě viděl.

[Payne]

No jo, dávaj nám to pěkně sežrat, co? +povzdechne si trochu, i když pravda je, že častější tréninky a vůbec všechno, co se za ten měsíc naučila, se jí dost hodí a navíc ji to i bavilo:D+ No, to asi nehrozí..+zavrtí hlavou posmutněle+ Já tebe taky. Hrozně mi chybíš. +přizná se, odloží notebook stranou a stulí se na posteli, s telefonem na uchu+ Nevím jak ten další přežiju..+postěžuje si+