+když se přemístí od Payne, nejdřív chce jít domů, ale nakonec se objeví v uličce v nijak čistý části Bronxu. Ještě se mu nechce se vracet a celej večer strávit zavřenej mezi čtyřma stěnama svýho pokoje, sledovat jak ubíhá čas a pomalu přcházet o rozum. V hlavě má trochu zamlženo z toho vína, a možná to trochu prohlubuje jeho pocit dezorientovaností a ztracenosti. Cítí, jak mu brní konečky prsty, chladnou a ledovatí, srdce mu v hrudi úplně šílí. Doprdele. Vyjde na hlavní a rozhlídne se, potřebuje ještě trochu otupit alkoholem, jinak nedokáže usnout. Vleze do prvního baru, kterej uvidí; vlastně je to napůl herna, a potulujou se tam dost podivný individua, ale Dean si nikoho nevšímá, posadí se na bar a objedná si tequilu. Ostrá chuť alkoholu ho pálí na patře, v hrdle, a na chvilku přehluší všechny ostatní pocity. Tu chvilku, než sklouzne do jeho žaludku, se cítí skoro dobře... takže nezůstane u jedný. Když začne vidět trochu rozmazaně, a myšlenky se mu milosrdně rozutečou, zaplatí a vstane, je čas dostat se do postele. Zamíří ven ze dveří, ale pod vlivem alkoholu nejde úplně rovně a zakopne o nohu jednoho ze štamgastů u stolu. Díky svejm reflexům to vybere, ale chlápek si to očividně vezme osobně. Když se postaví, pomalu a výhružně, měří aspoň o hlavu víc než Dean, a ramena má snad dvojnásobný+ Dávej si bacha kam čumíš, mladej. +zavrčí na kluka. Dean svěsí ramena, a chce se omluvit, ale pak se podívá týpkovi do očí a něco v něm prostě praskne+ Dávej si bacha, kam strkáš hnáty, strejdo. +odsekne. Jako by to ani neřekl on. Jako by se sám na sebe díval shora, mimo vlastní tělo. Takže tu ránu vidí přicházet jako z dálky, zpomaleně, jako by se to dělo někomu jinýmu. Reflexivně se zakloní a tvrdýmu pravýmu háku se vyhne. Rty se mu zvlní nahoru. Tohle je tanec kterej zná a ovládá. Něco, o čem nemusí přemejšlet, něco instinktivního, něco, co ovládá. Momentálně toho na sobě neovládá moc, ale tohle jo. Rozmáchne se a zaboří dlouhánovi pěst na solar. Když se zlomí v pase, přidá mu další do obličeje, a pak ho kopnutím pošle k zemi. Než si stihne uvědomit, co dělá, tvrdým kopancem do žeber ho zneškodní, a pak na něm najednou klečí a jeho pěsti se pohybujou jako o vlastní vůli. Slyší to křupnutí nosní přepážky, cítí, jak mu povolí čelist, jak se jeho obličej pomalu mění na krvavej mišmaš. Vnímá, jak mu chlápek křečovitě vyjede rukama na krk ve snaze ho ze sebe strhnout, ale zabrání mu v tom přesně mířenou ranou hrany dlaně do ohryzku. Střídá údery do obličeje a nevnímá nic jinýho, jen ten hukot ve vlastní hlavě, snad ani nedýchá.
Neví jak dlouho to trvá a není si jistej, jestli by dokázal zastavit, ale chlápkovi kumpáni to evidentně vidí jinak. Dean ucítí kolem krku předloktí jednoho z nich, chytne ho do kravaty a doslova ho odtáhne z rozmašírovanýho kamaráda. Dean se duchapřítomně předkloní a prudce mu vrazí temenem do obličeje, až se mu v tequilovým mozku zamlží. Jednoho, co na něj jde zepředu, odrazí kopnutím, ale ten další už mu jednu vrazí, a pak znovu. Dean se protočí, vykroutí se ze sevření, je ve svým živlu, rozjetej, a už teď ví, že by je dokázal utáhnout všechny tři. Schytá ještě jednu ránu do brady, a na okamžik mu ten náraz vyrazí dech. Odplivne si, trochu slin smíchanejch s krví. Vnímá, jak se mladík rozpřahuje znova, mohl by se vyhnout, ale... neudělá to. Neudělá to, ani když mu do břicha narazí koleno, ani když ho srazí na zem. Jeho instinkty by ho chtěly bránit, ale... Dean je prostě vypne. Nenatáhne ruce, nezačne se bránit. Všechno ostatní kolem něj přestane existovat, a co je důležitější, přestane existovat i všechno v něm. Všechny jeho myšlenky zmizí, každá rána, kterou přijme, je odplavuje pryč. Zmizí i všechny ty trochu moc silný pocity, a zůstane jen úleva, naprsto nečekaná... a taky bolest, reálná, silná, a tak se Dean upne jen na ni, a nechá se stáhnout do temnoty+