BYT DEANA A PAYNE, NEW YORK

[Dean]

+v krku jako by mu najednou vyschlo, připadá si, jako by to dělal poprvé. Stáhne jí kalhoty z boků i se spodním prádlem a na chvilku se na ni jen dívá, na její nahotu, na její krásu, a přijde si jako největší idiot pod sluncem. Je jeho, chce bejt jeho, cítí vůni jejího vzrušení, který vzbudil on, je připravená jen pro něj, a on je prostě k ničemu. Najednou si není jistej, že dokáže to, co chce udělat, dotáhnout až dokonce, a přestat teď by mu přišlo až moc krutý. Posadí se k ní na gauč a stáhne ji k sobě, před sebe, posadí si ji před sebe tak, aby se mu zády opírala o hrudník. Takhle si připadá bezpečnějc, má to pod kontrolou, ví, že ji zvládne mít v náručí, objímat ji. Přes tričko cítí na kůži teplo jejího rozpálenýho těla a srdce se mu rozběhne trochu rychleji, ale na to nemyslí, myslí na ni, na to, jak jí tělem proběhne třas, když se vrátí prsty na její tělo. Konečky prstů bloudí po jejích ňadrech, sklouzne jí po břiše, po stehnech, sbírá odvahu, a rty jí přitom klouže po krku, na ramena. Jak ji má usazenou mezi svýma nohama, jeho stehna má místo područek; vezme ji za ruce a položí si je na kolena, nehybně, na jedno místo, to ještě dokáže. Lehce se kousne do rtu, zadrží dech, a sjede jí prsty do podbříšeku, a níž. Přivítá ho báječně horký vlhko, tak známý a přitom tak vzdálený, znova objevuje, který zákoutí ji přimějou se zachvět, který ji rozesténají a který ji přinutí přirazit mu boky do dlaně. Jednou rukou jí velice promyšleně klouže po těle, vzrušuje ji, už tuší, jak a kde, a druhou dál kouzlí v jejím klíně. Chce, aby si to užila, a když náhodou pohne rukou, který má na jeho kolenou, jemně ale pevně ji chytne za zápěstí a podrží ho tam. Potřebuje se soustředit jen na ni, nemyslet na ni jinýho, mít ji v každý buňce těla, a přitom se ovládat. A tak se vrátí prsty do jejího klína a laská ji dál, chvilku je v ní, chvilku zpracovává ten pulzující uzlík rozkoše ve středu jejího klína, a je odhodlanej dotáhnout to do konce+

[Payne]

+opře se o něj a se zavřenýma očima si to užívá; ruce nechá položené na jeho stehnech a s tím jak se pomalu propadá do spirály vzrušení, podvědomně občas trochu pousune ruce, ale když jí je zase podrží na místě, aspoň mu trochu zatne do svalů nehty. Krouží boky proti jeho ruce, dech má čím dál hlubší a rychlejší a sténá pod jeho rukama rozkoší. Je to už tak dlouho, co tyhle pocity zažívala, až téměř zapomněla, jak je to skvělé. Jak je skvělé, když se jí dotýká on který ví o každém skrytém místečku, které ji donutí zasténat hlasitěji, zkousnout si ret, aby potlačila výkřik; dokud ho nepoznala, ani nevěřila, že něco takového někdy bude schopna cítit. Zakloní hlavu a opře si ji tak o jeho rameno a pak to úžasné napětí v jejím těle náhle povolí a ona se roztřese v extázi a s jeho jménem na rtech. Zůstane o něj opřená tak, jak je, tělo se jí ještě v krátkých dozvucích slabě zachvívá a na rtech se jí usadí spokojený úsměv; oči nechá zavřené, aby si to prožila až do poslední chvilky+

[Dean]

+tohle mu bude vždycky připadat neskutečný, i po letech, ten moment, když se roztřese a zasténá jeho jméno, když se mu rozpadne v náručí na kousky. Kousne se do rtu a zaboří jí nos hloubějc do ohbí krku, připomene si, že to je ona, že je to dobrý, že takhle to má být, a s její vůní v hlavě to rozdýchá a překlene. Cítí, jak mu pod rukama zase přichází k sobě, ještě ji jen tak hladí po stehnech, usměje se jí do kůže, a ví, že to zvládnul. Pomalu se taky uvolní, uvědomí si ostrý půlměsíčky jejích nehtů na svých nohách, a taky to, že má erekci, i když si momentálně naprosto neumí představit, že by s tím něco dělal. Rozhodne se ale brát jako dobrý znamení, že je toho pořád schopnej, ještě ji políbí na rameno a přehodí přes ni župan, aby jí nebylo zima. Je mu jasný, že jí tohle nejspíš stačit nebude, rozhodně ne napořád, ale zrovna teď má pocit, jako by vylezl na Everest+ Ty jseš báječná. +pousměje se tiše, a tváří se jí na chvilku opře o rameno, jeho strniště ji lehce zaškrábe na kůži, a chvilku tak s ní jenom sedí+ Budu muset vážně jít. +řekne potom, vyklouzne od ní, a ještě se na ni trochu uculí, když se jde do ložnice oblíct. Má ze sebe docela dobrej pocit, a v sobě docela nečekanej klid. Možná že ten včerejšek v klubu mu vážně prospěl+

[Payne]

+užívá si poslední zachvění, tváří se otře o jeho strniště a líbí se jí, jak hezky škrábe. Opatrně mu přejede dlaněmi po stehnech a když ucítí jeho erekci, jak se jí tlačí k zádům, pocítí téměř úlevu. Tak aspoň ví, že i jemu se to líbilo, i když tuší, že to asi dělal víceméně kvůli ní. Je ale šťastná z každého menšího pokroku. Přesto se ale cítí najednou tak zvláštně osaměle, když vstane a teplo sálající z jeho těla zmizí. Na tenhle druh zimy župan nestačí.+ Jo, jasně, já vím. +přikývne a pousměje se. Narovná se a oblékne si zase župan. Zatímco je v ložnici, vezme si zase notebook, aby co nejdřív dokončila tu zprávu a mohla jít spát. Jakoby na ni najednou ta noc v zimě, schoulená na požárním schodišti, naplno dolehla.+

[Dean]

+týdny ubíhají, postupně sklouznou do poměrně příjemný každodenní rutiny, některý dny se doma sotva míjí kvůli složitejm rozvrhům, ale nakonec se vždycky sejdou a stráví pár dní jentak spolu, párkrát vyrazí jen tak do New Yorku a užijou si trochu tý tradiční turistický zábavy, zabruslí si u Rockefelleru, teda Dean si zabruslí a trochu to Payne naučí, dojdou se kouknout na ovánočněný Times Square, a vlastně se vzhledem k situaci mají docela dobře. Deanovi se evidentně ulevilo, když zjistil, že Payne s ním má svatou trpělivost, a taky že je schopnej aspoň nějakýho sexuálního života; sice jí na sebe pořád nechce dovolit sáhnout, ale dokáže udělat dobře jí, a časem se odhodlá i k trochu odvážnějším dotekům. Pořád z Payne občas cítí určitou frustraci, tak se snaží dávat svoji vděčnost najevo jak může, občas se pokusí uvařit, nebo jí koupí něco pěknýho, snaží se jí hodně dotýkat jen tak, z lásky, a i když už se o jeho problémech znovu nebaví, cítí určitý malinký krůčky pokroků. Sám se sebou se pomalu učí mít kontrolu nad svýma stavama, poznat, kdy se to horší, a kdy už je vážně potřeba s tím něco udělat, a pravidelná rutina chození do klubu, kde už ho všichni znají a kde se zařadil mezi špičku, mu pomáhá k pocitu, že to docěla zvládá. Zvykl si dost pít, ale daří se mu to držet mimo Payne; s ní pije maximálně víno nebo pivo a ještě jenom někdy, hlídá se, aby nic nepoznala, a aby byla spokojená. I svoje pravidelný výlety si zařizuje tak, aby vždycky padly na noc, kdy ona nebude doma, takže když pak přijde úplně domlácenej a dává se v koupelně dohromady, stihne to zakamuflovat před jejím příchodem. Občasný modřiny a drobný rány svádí na trénink, a některý z nich z tréninků i vážně jsou; Payne jich taky občas domů pár přinese, takže to vlastně ani není podezřelý. Snaží se s ní sdílet ze svojí práce tolik, kolik může, a pečlivě se zajímá i o tu její, přestože je mu pořád dost proti srsti, že tam dělá. Nemůže popřít, že jí to prospívá z hlediska schopností a techniky, ale stejně se má na pozoru. Úplně nejvíc iracionálně nesnáší, když mluví o svým šéfovi; je zjevný, že ho tak trochu obdivuje a respektuje. Kdysi takhle před ním mluvila o Beccy, a tenkrát bylo jasný, že chce v některejch věcech tak trochu bejt jako ona, když teďka mluví o Russovi... no, Dean si není jistej, jestli by byl rdši, kdyby Payne chtěla bejt jako on, nebo kdyby to byla ta druhá možnost. Obě ho každopádně štvou.

[Payne]

+docela rychle si našli určitou rutinu, ve které začali fungovat. Problémy sice zdaleka nezmizely, ale v rámci možností se jim daří je postupně řešit. Přesto sama cítí, jak moc jí chybí možnost se ho dotýkat, přestože on se jí dotýká hodně, přestává to stačit. Nejhůř se cítí ve chvílích, kdy to opatrně zkusí, třeba jen letmo a cítí, jak ztuhne nebo se hned odtáhne. V tu chvíli si připadá, jakoby mezi nima byla zeď, nebo propast, za kterou ona nesmí. Nechce na něj tlačit, líp než kdo jiný chápe, že potřebuje čas a o to hůř si připadá, když přijdou tyhle chvíle, kdy to nezvládá; kdy cítí jen frustraci, vztek a samotu. A taky beznaděj, kdy už nevěří, že to někdy můžou překonat. Uvědomuje si, že se o to víc ponořila do práce. A přestože ne všechno tam je dokonalý, baví ji to. Vidí u sebe pokroky, ale musí sama sobě přiznat, že se na každý trénink těší i kvůli svému šéfovi. Respektuje ho, nejspíš i trochu obdivuje kvůli tomu, co sám vybudoval a taky si už musela přiznat, že se jí líbí. Sice nevěří, že by to bylo oboustranný, za všech okolností je profesionální, ale to jí nevadí. A díky tomu všemu jí nedělá ani poslouchání rozkazů takové problémy, jak si myslela. Vlastně se to moc neliší od toho, když musela poslouchat Bí. Takže když jí pípne zpráva s oznámením o dalším tréninku, pocítí to trochu rozechvělé vzrušení, zvědavost, co se bude dít a taky se těší, že se bude moct pořádně zničit a trochu upustit páru tomu napětí, který cítí čím dál častěji. Rychle si pobere věci a napíše vzkaz Deanovi, který se ze svýho tréninku ještě nevrátil, že taky musela jít a neví, kdy se vrátí; vyběhne z bytu a zamíří na metro+

[Dean]

+smsku od Payne dostal už večer, a jako pokaždý, když se jí v rozvrhu objeví noční trénink, využije situace a vyrazí do klubu. Za těch pár týdnů už si tam vydobyl celkem slušnou pověst někoho, kdo má celkem slušný schopnosti, a hlavně mu asi trochu šibe, protože do každýho boje jde vždycky po hlavě a naprosto bez ohledu na vlastní pud sebezáchovy. Domů se dostane k ránu, ale tyhle Payniny tréninky stejně vždycky trvají až skoro do osmi, takže nikam nespěchá. Zamíří rovnou do koupelny jako vždycky, a při pohledu do zrcadla usoudí, že tentokrát to schytal nějak hůř než obvykle. Sloupe ze sebe zakrvácený tričko, a se zasyknutím levou rukou vytáhne lékárničku. Už má tuhle rutinu skoro zmáknutou, v klidu se posadí na vanu a pomalu se pustí do opravnejch prací na vlastním těle+

[Payne]

+když dorazí domů, venku akorát začíná svítat a ona se nemůže dočkat, až padne do postele a nejspíš rovnou do komatu. Proto ji trochu překvapí, když uvidí v obýváku i z koupelny svítit světlo. Položí tašku u dveří na zem, rukou sevře pažbu svého glocku za pasem a potichu dojde ke koupelně. Ostré světo neschová vůbec nic, když naprosto šokovaně klouže pohledem po desítkách modřin, některých i černých. Najde dokonce pár očividně řezných zranění...tohle přece nemůže mít z tréninku, nikdo tam není takový psychopat, aby ho takhle zřídil; to jí proletí hlavou v těch několika vteřinách, než konečně najde hlas+ Panebože, Deane...co se ti stalo?! +vydechne a automaticky udělá krok k němu, pažbu zbraně už dávno pustila, ale ani si nevzpomíná, kdy k tomu došlo+

[Dean]

+zrovna si poměrně soustředěně hojí ránu na boku, a je do toho zabranej natolik, že si jí všimne až když promluví a prudce sebou škubne, hůlka mu málem vypadne, a na chvilku se tváří provinilejc než malej kluk přistiženej při lži+ Payne. Už jseš doma? +zeptá se trochu zbytečně, a nervózně se usměje+ To nic není... povolali mě na jednu improvizovanou akci. +uculí se, nebo se o to aspoň pokusí, protože domlácenej obličej mu moc velkou mimickou akci nepovolí+ Za chvilku budu v pohodě. +ujistí ji+ jeden z nich byl fakt odhodlanej mě dostat. +zasměje se trochu bolestně, a vlastně to ani není tak úplně lež+ Jak to šlo? +zvedne k ní obličej, na kterým už se mu pod vlivem hojících kouzel pomalu zatahují oděrky+

[Payne]

+stáhne obočí, když se k ní otočí a ona vidí i jeho obličej. Přivře oči na to vysvětlení, ale něco se jí na tom nezdá, i když by to vlastně mělo dávat smysl. Jenže nenajde žádnej relevantní důvod, co by na tom nemělo sedět a tak si jenom povzdechne a vejde za ním do koupelny+ Doufám, že vypadá hůř než ty...+poznamená a trochu se pousměje. Vezme z umyvadla desinfekci, nalije trochu na čistý hadřík a zvedne ho tak, aby na to viděl.+ Můžu? +zeptá se tiše a nakloní lehce hlavu na stranu+ No...celkem dobře. +zarazí se trochu, ale pousměje se a jemně mu začne čistit tržnou ránu na rameni+