The Bunker

[Payne]

Já vím. Ale hlavně máte pořád jeden druhýho. +usměje se na ni měkkce+ Tak to je super, předvedeš mi to někdy? +podívá se na ni s úsměvem a nakloní trochu hlavu na stranu+ Ještě jsem nikoho lítat neviděla. +přizná s veselým zábleskem v očích+ Tak jo. +usměje se na Bena a pak vzhlédne, když k nim přijde Lauren a opětuje její úsměv. Dívá se za nimi, jak odchází a Ben poskakuje vesele několik kroků před nimi a když se najednou zastaví a ještě zamává. Zamává mu zpátky a musí se usmívat; je to roztomilý a naprosto okouzlující klučina. Nedokáže si pomoct a když jsou pryč, podívá se na Deana pořád s tím úsměvem na rtech a hlavně v očích+ Jsou skvělí. +řekne tiše a když se mu podívá do očí, najednou si naplno uvědomí, jak moc ho miluje a víc než cokoliv ho nechce ztratit. Nadechne se, aby něco řekla, ale vlastně neví co, všechno jí přijde hloupý a nedostatečný a tak jen uhne pohledem a kousne se do rtu+

[Dean]

díky, Lauren. +přikývne vděčně, sleduje je, dokud nezmizí za rohem, a trochu se usmívá, ale jakmile zahnou, úsměv mu z tváře pomalu sklouzne, a trochu vzdorně se na ni podívá, jako by čekal, že ho začne poučovat o tom, jak by je měl navštěvovat+ Jo, já vím. +přikývne. Jasně, že to ví. Ale dělat to nehodlá, dívá se na ni a povzdychne. Přejede si dlaní přes tvář, trochu se kousne do rtu, podívá se na ni a její vyhýbavý oči, a je mu jasný, že to takhle prostě dál+ Tak pojď. +pousměje se+ Myslím, že... si musíme promluvit. +dodá, zvedne se, a dojde s ní zpátky ke svýmu minipokoji. Ve dvou to tam působí mnohem míň stísněně, Dean si sedne na židli, a nechá jí postel, aby měla větší pohodlí. Složí ruce do klína a chvilku mlčí, neví jak začít a odkud+ Někoho jsem zabil. Před šestnácti dny, někoho... +pokrčí rameny, protože to jí chtěl říct už hrozně dávno+

[Payne]

+žaludek se jí poněkud nepříjemně stáhne, ale přikývne a zvedne se+ Jo.. To asi musíme. +povzdychne si tiše a když dojdou zpátky k jeho pokoji, sedne si na postel, jednu nohu skrčí pod sebe. V hlavě se jí honí všechno možné a nemá ani tušení, odkud začít. Když se pak ale chopí slova on, pomalu k němu zvedne oči; ví jak to myslí, ví že zabil už před tím, ale tohle bylo určitě to první zabití, které vychází čistě z jeho práce, kterou si zvolil. Nakloní hlavu lehce na stranu a zadívá se mu do očí+ Jaký to bylo? +zeptá se tiše, hlas trochu sevřený. Tohle si představovala trochu jinak, věřila, že až u něj dojde k tomuhle zlomu a bude jí o tom vyprávět, bude ho objímat, prostě tam bude s ním. Teď má spíš pocit, že ten prostor, který je mezi postelí a židlí, na které sedí, je dokonalou metaforou pro propast, která mezi nimi vznikla. A vznikla z větší části, kvůli ní. Jo, to není vůbec příjemný zjištění...+

[Dean]

+poklepává si prsty o kolena, protože je nervózní, ale ví, že už to nemůže dýl odkládat, protože už prostě nemůže dál snášet tenhle hroznej pocit, co ho dusí. Potřebuje, aby se to nějak rozseklo. Na chvilku se odmlčí, protože si není jistej, jak přesně odpovědět+ Zvláštní. +pousměje se pak+ Snadný. +dodá a sklopí oči+ Pořád čekám na nějaký výčitky, ale... ještě nepřišly. +ušklíbne se trochu a zase se na ni podívá+ Já... jsem o tom hodně přemejšlel. +řekne potom+ Vadí mi, žes mi lhala, a hodně. A vím, že ti spoustu věcí nemůžu říct, ale to je něco jinýho. +ošije se, ale mluví klidně, a hodně se snaží nepohádat se+ Ty... ty s tím nepřestaneš, že ne? +zeptá se pak na rovinu+

[Payne]

A už ani nepřijdou. +pousměje se trochu a pocítí takový malý, drobný, spokojený bodnutí, jakoby na něj byla poněkud iracionálně pyšná:D+ Jo, já taky. +řekne tiše a kousne se do rtu, ale už pohledem neuhne. Sice má strach z toho, co by v jeho očích mohla vidět, ale ví, že tomu musí čelit a přijmout následky+ Já vím. A mrzí mě, že jsem ti lhala. +dívá se mu do očí a cítí, že se vnitřně trochu chvěje a snaží se to potlačit+ Promiň. +omluví se, i když jí to přijde hodně nedostatečný. Nad tou otázkou se ale zarazí, sice ji čekala, ale přece jen vyjádřit nahlas, co cítí, není lehký, zvlášť když hrozně moc nechce, aby se znovu pohádali. A tak se nadechne a zadívá se mu pevně do očí+ Ne, nepřestanu. Aspoň zatím. +řekne tiše, ale hlas má klidný+ Ale...napadlo mě, že kdybys chtěl...+stiskne na chvíli rty a je naštvaná sama na sebe, že se nemůže vymáčknout. Znovu se nadechne a odhodlaně se na něj zadívá+ ...můžeš jít se mnou. Když budeš mít čas. A...no, když budeš prostě chtít. +pokrčí rameny a znovu sklopí oči, protože teď teprve má strach, jak zareaguje.+ Ale jestli ne, tak...tak ti aspoň vždycky napíšu, kam jdu. +dodá ještě rychle a pak se odhodlá a podívá se na něj, protože musí prostě vědět, jak se tváří+

[Dean]

jo... myslím, že kvůli němu rozhodně ne. +uculí se trochu, skoro jako dřív+ Jade tam byl se mnou, ale... nepomáhal mi. +dodá, a chvilku se jí jen dívá do očí+ Já... možná je to tím, že jsem si zvyk pracovat s týmem. Spolehnout se na ně. +sklopí oči, protože má trochu pocit, že je to od něj slabost, tohle před ní přiznat+ Ale šílím z představy, že jseš někde sama, s nima. že riskuješ víc, než musíš. +olízne si nejistě rty, a přijde si jako malej kluk+ Ne proto, že bych si myslel, že to nezvládneš, nebo tak. Ale posrat se může kdykoliv cokoliv. +prohrábne si trochu frustrovaně vlasy+ A ty to děláš, Payne. Zbytečně riskuješ, a nejenom v tomhle. Víš, já... mám někdy pocit, že pro tebe tvůj život nemá moc velkou cenu. +koukne na ni nejistě, protože tohle je celkem pohyblivý teritorium a on ji nechce víc naštvat. Tak... to zkus aspoň kvůli mně? Bejt na sebe víc opatrná? +pousměje se+ Já vím, že ti nemůžu nic zakazovat, ani po tobě chtít, abys byla někdo, kdo nejseš. +povzdychne si. tyhlety dospělácký záležitosti by měl někdo zrušit. Její návrh ho zaskočí jen trochu, ale stejně e zvláštní ho slyšet nahlas+ No, už mě to napadlo. +připustí, a trochu otálí s odpovědí+ Já ti teď asi nemůžu dát odpověď. +řekne pak na férovku+ Ale... bylo by fajn vědět, když se někam chystáš. +připustí a otře si dlaně o kalhoty, až teď mu dojde, že je má úplně zpocený+ Můžu se tě na něco zeptat? +koukne na ni ostýchavě+ Proč... proč to děláš? +vymáčkne ze sebe pak a trochu napjatě čeká+

[Payne]

Pracovat v týmu je v pořádku. I Becca to říká. +usměje se. A pak ho poslouchá a dlouho neříká nic, poctivě se snaží podívat se na to z jeho pohledu a i když to úplně nedokáže, jeho obavy chápe. Vždyť i ona se o něj bojí, když ví, že je v akci, vždyť už jen to, jak jí bylo, když se tehdy tak dlouho neozval, bylo pro ni hrozný. A tomuhle ho vystavovat nechce. Nadechne se a vstane z postele, protože najednou nedokáže sedět klidně.+ Já vím, že to tak asi nevypadá, ale neriskuju zbytečně. Ne víc, než je nutný. +potřese hlavou, protože má pocit, že to nedokáže správně vysvětlit+ Oni jsou...odpad. Jsou to nejhorší, co v lidský společnosti existuje. A nikdo před nimi není v bezpečí. Žádný dítě. +prohrábne si vlasy a trochu roztřeseně se nadechne+ A jsou to zbabělci. Všichni do jednoho byli zbabělci. +oči jí ztvrdnou+ Kňučeli, prosili, škemrali. Všichni. +prchavý úsměv jí zvlní rty, ale hned je to pryč a když se na něj podívá, i ten chlad z jejích očí je pryč a místo ní je tam zase nejistota+ A můj život...pro mě má velkou cenu. I když to tak nebylo od začátku. Ale to se změnilo, postupně. Díky Bí. +pousměje se trochu, ví že mu bude asi zatěžko tomu uvěřit:D+ Ale nejvíc díky tobě. +dodá pak tiše a trochu zčervená, protože není lehký takhle naplno mluvit o tom, co cítí, zvlášť když ani sama neví, jak to uchopit, pojmenovat+ Takže ano, můžu ti slíbit, že budu tak opatrná, jak to jen půjde. A když půjdu na lov, dám ti vědět, kde budu. +slíbí a podívá se mu do očí; ale ta poslední otázka ji zaskočí trochu nepřipravenou. Porč. Proč? Nevěří, že by mu na tohle mohla dát odpověď, která by ho nějak uklidnila. A tak řekne to, co ji napadlo jako první.+ Protože chci. Protože musím. Čím víc času uběhne od posledního lovu, tím je mi hůř. Nesoustředím se, hůř se ovládám. Tos viděl dnes...+provinile se na něj podívá+ Tehdy v té uličce...byl zatím poslední. Od té doby jsem nikde nebyla. +nadechne se a vydechne, aby se trochu uklidnila; uvědomí si, že se jí trochu chvějou ruce a sevře je do pěstí+ Já to neumím vysvětlit, ale je to...něco, co mám plně pod kontrolou. A navíc tím zajistím, že někdo další neskončí jako já. Nebo hůř. +dodá potichu, ale pak sklopí oči+ I když vím, že nemůžu zachránit všechny. +dodá s hořkostí v hlase+ A jednou toho nechám, spíš dřív, než později. Vím, že mě hledá policie. +trochu se pousměje, i když neví proč; a hlavně jí trochu děsí představa, co bude dělat potom+

[Dean]

No tak hlavně že Becca souhlasí. +rejpne si jen maloučko, ale uculí se u toho a nemyslí to zle+ Já vím, že si dáváš pozor. +přikývne+ Ale myslím si, že už to, že chodíš sama někam, kde nikdo neví kam, je zbytečnej risk. +sklopí oči+ Víš já... myslím, že bys jí to možná měla říct. +vypadne z něj a tak trochu nemůže uvěřit, že to řekl+ Ale jo, s tím já souhlasím. +přikývne a povzdychne si, že odpad jsou, ale když vykládá o tom jak prosili a usměje se, trochu ho zamrazí, ale pokusí se nedat to najevo+ To je dobře. +usměje se ale potom doopravdy+ protože má obrovskou cenu. Nesmírnou. +zrudne trochu, ale je to pravda+ Tak jo. +přikývne vážně, a váží si toho, i když to úplně neumí říct. Poslouchá ji bez přerušení, a v hlavě se mu znova vynoří Jadeova slova, a ten strašnej pocit, kterej mu koloval celým tělem, když o tom spolu mluvili. Vypadá to, že měl ve spoustě věcí pravdu. Dívá se na ni, jak bojuje s třasem, srdce se mu bolestně sevře, a úplně automaticky se natáhne a vezme její ruce do svých, aby je uklidnil. trochu jí stiskne prsty a chvilku se dívá na jejich propletený dlaně, a pak vstane, přitáhne si ji k sobě a prostě ji obejme, přitáhne si ji do náruče a omotá kolem ní paže+ Já chci, aby ti bylo dobře, jasně že jo. +zašeptá jí do vlasů+ Proč jsi mi neřekla, že se cítíš takhle? +povzdychne si, ale nepustí ji+

[Payne]

+loupne po něm pohledem, ale musí se uculit, pozná, že v tom žádný osten nebyl.+ Jo, asi bych měla. +přikývne pak s povzdechem+ Vlastně si myslím, že už to ví a jenom čeká, až kápnu božskou. +ušklíbne se trochu kysele; pak se ale trochu začervená, ale musí se na něj usmát, protože to se prostě moc hezky poslouchá a vlije jí to žil trochu naděje, že to možná všechno není úplně ztracený. Trochu napjatě čeká, jak na to všechno zareaguje a když ji vezme za ruce, podívá se na něj a pomalu vydechne, aniž by si uvědomovala, že zadržovala dech. A pak ji najednou objímá a jí se uleví tak prudce, až jí vhrknou slzy do očí. Přitiskne se k němu, tvář skryje na jeho krku a objímá ho tak pevně, jakoby se chtěla stát jeho součástí+ Protože je to těžký a měla jsem strach, jak zareaguješ. Protože ani já nevím, co se mnou je...tak jak bys mohl ty? +vydechne a vymrká si slzy z očí a vzhlédne k němu+ A taky mám pocit, že když o tom mluvím, je to...skutečnější. +přizná tiše a připadá si trochu hloupě+ A za tohle...+pohladí ho jemně po čelisti, kam ho praštila asi tak před sto lety+ ...se omlouvám. Nechtěla jsem...+kousne se do rtu a potřese hlavou, protože jí to zní hrozně trapně a prázdně+

[Dean]

+pousměje se jí do vlasů a přitiskne si ji k sobě blíž+ Já vím, že je to těžký. +přikývne+ Chtěl bych ti s těžkýma věcma pomáhat. Tak se to má, ne? +uculí se trochu+ Já to nevyřeším, ale... můžu tu pro tebe bejt. Teda, chtěl bych. +zakoktá se trochu, a přijde si jako idiot+ No jo... mám pocit, že jsem si to trochu zasloužil. +zazubí se na ni+ A krom toho, potom to bylo... +zrudnou mu trochu uši+ No, stálo to za to. +blýskne mu vesele v očích, prohrábne jí vlasy a palcem jí sklouzne po tváři+ Došlo mi, že... mám problém se spoustou věcí, co děláš. Ale v podstatě mám jen dvě možnosti, smířit se s nima, nebo se rozejít a... to nechci. +zvedne si její tvář za bradu k sobě+ Nechci o tebe přijít. +koukne jí vážně do očí, a pak se jí opře čelem o čelo a pousměje se+ Můj život je bez tebe pěkně na hovno. +přizná tiše+