Land of Sinners

...

+Sedí u sebe v pracovně, mírně znechuceně zabranej do enormně tlustý knihy o Nekromancii. V pokoji už je skoro tma, až na dvě menší koule měkkýho světla, který ho obíhají v pravidelných kruzích, navzájem se proplétají a rotují kolem něj jak miniverze sluneční soustavy. Vibrující telefon ignoruje, dokud se nedostane na konec odstavce; pak si list založí prstem a natáhne se po mobilu. Asi pět vteřin civí na obrazovku, dát si dvě a dvě dohromady v tomhle případě fakt není raketová fyzika. Promne si dvěma prsty kořen nosu, a opravdu z hloubi duše si povzdychne cosi, co zní podezřele jako "zkurvená adolescence". Otevře notebook, zapne GPS program, a během chviličky se před ním naloguje mapa světa s malinkýma blikajícíma tečkama. Nejvíc jich je na ústředí, pár je rozesetejch po světě, ale jeho zajímá jedna velice konkrétní tečka, která právě poněkud osaměle bliká v Dublinu. Přečte si adresu; knihu zamkne do trezoru, hodí na sebe koženou bundu, přidá pár oblígátních hraček s příměsí, kdyby snad vyjednávání nešlo dost hladce, a přemístí se+

+přemístí se s Deanem rovnou k sobě do pracovny, usadí se do svýho masivního křesla, a mlčky ukáže na židli na druhý straně stolu. Dean se tam posadí; obličejem mu proběhne křeč bolesti ze všech těch střepů, co má v sobě zaraženejch, ale radši by si skřípnul koule do poklopce, než by to přiznal. Zarputile civí před sebe na dřevěnou desku stolu, celý tělo napjatý jak strunu, připravenej se přikrčit, a čeká co Jade. Ticho mezi nima se rozpíná, natahuje, nabírá skoro fyzickou podobu a táhne se jak žvejkačka. Pro Deana je to možná horší než kdyby dostal přes hubu; to těžký ticho na něm leží jak kamennej blok a vytlačuje mu dech z plic. Signalizuje něco horšího, než Jadeův vztek; mrazivý, tichý zklamání. Plazí se kolem něj a natahuje po něm svoje chladný úponky, cítí ho ve svým studeným potu, kterej mu stéká podél páteři, i v neúprosně ostrým pohledu, kterým ho Jade provrtává+
D: Mrzí mě to, jasný? +vyhrkne, když už to nemůže vydržet, a konečně zvedne oči, aby viděl, jak se tváří; napůl čeká, když už na něj začne křičet, ale zatím to vypadá, že se k něčemu takovýmu neschyluje+
J: +obočí se mu posune o kousek výš+ A co přesně? +odvětí a nakloní hlavu lehce na stranu, jako by ho odhadoval+
D: +že jsem ji nesejmul pořádně, dere se mu na jazyk, ale je mu jasný, že to by mu moc nepomohlo+ že jsem tam vyrazil na vlastní pěst? +zkusí to, a vypadá jak malej kluk, co rozbil vázu+
J: +podle toho úšklebku, kterej mu proběhne přes rty, je mu to úplně jasný. Vytáhne krabičku cigaret a zapálí si+ Musíš pochopit... +vyfoukne trochu kouře+ že už nevystupuješ jenom sám za sebe. +pokračuje až nebezpečně klidným tónem+ Tvoje činy se promítají i na mě. +přimhouří oči, odklepne ohořelej popel; na jeho protesty zvedne ruku, a zarazí ho hned na začátku+ Jsi idiot. +sdělí mu sarkasticky+ A doufám, že si uvědomuješ, jak málo chybělo, abys byl velice mrtvej idiot. +odmlčí se, aby tomu dodal patřičnou váhu+ Takže až se příště rozhodneš pro nějakej podobně inteligentní pokus o asistovanou sebevraždu, laskavě nejdřív napiš dopis na rozloučenou, protože já to tvoji mámě oznamovat rozhodně nepůjdu. +odfrkne si, a naprosto bez skrupulí útočí rovnou na city+
D: +Dean ještě tyhle mentální útoky nemá v malíčku; tohle se ho dotkne přímo na obnaženým nervu. Vyskočí ze židle, a oči mu hoří vztekem+ Moji mámu do toho- +začne, když ho Jadeovo neverbální kouzlo zatlačí zpátky do židle+
J: Jenže ty tu nejsi od toho, abys určoval, kdo bude žít, a kdo ne. +pokračuje, a Deanův malej vzteklej výbuch ignoruje. Na chvilku se odmlčí, típne vajgl do popelníku, a zvažuje, jak sakra jednat s pubertálním pakem+ Chybí ti táta. +řekne pak, a osten ve svým hlase zahladí jak nejlíp dovede+ Já to chápu. +dodá pomalu, poklepe nehty na krabičku cigaret, a zamyšleně se na něj podívá+ A nebudu ti tu kázat o tom, jak by určitě nechtěl, aby ses takhle ohrožoval. +odfrkne si+ On by totiž stoprocentně nechtěl, abys pro mě vůbec dělal. +ušklíbne se trochu kysele+
D: +Dean uhne očima, a zamumlá něco o tom, u čeho přesně mu to je, ruce má zaťatý do pěstí, možná proto, aby se mu netřásly+
J: jo. +souhlasí, s nádechem pobavení v hlase+ Deane. +řekne trochu vážnějc, čeká, dokud se na něj kluk nepodívá a chytne očima jeho pohled+ Ty nejseš tvůj otec. +řekne mu vážně, sarkasmus je pryč, a Jade se mu zavrtává do lebky skoro jako nitrozpytem, ale na to, aby věděl, co si myslí, se mu do hlavy dívat nemusí; klukovy oči jsou jak otevřená kniha+ Nejseš tu proto, abys ho nahradil. Nejseš tu proto, abys ho pomstil. +zvedne koutek, když si uvědomí ironii toho momentu, a pak použije skoropřesně ty stejný slova, který kdysi dost pomohly jemu+ Tvůj život je tvůj příběh, ne sequel k příběhu někoho jinýho. +řekne tiše. Opře se do křesla, a dívá se, jak Dean rychle uhne pohledem, aby mu v očích neviděl bolest+ Takže máš dvě možnosti. +pokračuje a pořád ho pozoruje+ Můžeš jít kam chceš. Dám ti peníze do začátku, Tyler ti pomůže sehnat práci, nebo se dostat na školu; tvýmu tátovi to dlužím. Můžeš se vrátit za mámou, nebo začít novej život jinde. +sleduje jeho obličej, každej záchvěv Deanovy myšlenky v jeho výrazu+ Nebo můžeš zůstat tady. Dostaneš místo mezi náma, ale budeš muset respektovat moje pravidla. A... přijmeš můj trest. +přimhouří oči, a na chvilku ho může vidět jinak; jako našeptávače, hada z Rajský zahrady, co tě přemluví i k tomu co nechceš. Dál už nic nedodává, ví, že už to není potřeba+ Běž do svýho pokoje. A zítra za mnou přijď s odpovědí. +propustí ho pokývnutím hlavy+
+Dean se zvedne ze židle a nohy má jako z rosolu; teprve za dveřma si uvědomí, že se potí jako prase, zhluboka vydechne, a zmizí u sebe+

+ráno Dean zaklepe na dveře; Jade už ho čeká, ale nechá ho chvilku vycukat před kanceláří, než dopíše email. teprve pak mávnutím ruky otevře dveře a pustí ho dovnitř. Počká, až se kluk usadí, a teprve pak zaklapne notebook a tázavě na něj koukne+
Chci tu zůstat. +vyhrkne Dean dřív, než se Jade vůbec zeptá+ Chci dělat tohle. Učit se. +rozhodí rukama, jako by chtěl obsáhnout celou pracovnu+ Jednou tuhle práci. +koukne na Jadea, kterýmu na sobě nedá znát jedinou emoci+
J: Fajn. +prohlásí o nekonečnou chvíli ticha pozdějc+ Pravidlo číslo jedna zní: ty pracuješ pro mě. myslím, že ohodnocení a benefity z toho plynou dost slušný, takže žádný akce bokem. rozuměls? +švihne hlasem chladně+ To taky znamená, že navenek je můj postoj tvůj postoj. +nakloní hlavu na stranu+ Je mi jedno, co si o ní myslíš, ale já jsem dal svoje slovo, že po ní nikdo z mejch lidí nepůjde. +nemusí použít žádný jména, oba vědí, o kom je řeč+ A ty budeš moje slovo respektovat. Myslet si o tom můžeš co chceš. +pokračuje tónem, kterej nepřipouští námitky+ Zadruhé, kdykoliv budeš mít problém, kterej by ohrožoval tvoji pracovní výkonnost, podělíš se o něj. +přimhouří oči+ Je mi fuk, jestli je ti ekl bavit se se mnou, je tu tisíc jinejch lidí. Ale nebudeš nic řešit sám. Rozuměls? +zavrtá se do něj pohledem, a počká, dokud Dean nekývne+ Pochopils na jakým principu fungujeme. Takže ho nebudeš ohrožovat. +postaví ho prostě před hotovou věc+ Pořád to chceš? +zvedne skepticky obočí+
D: Jo. +zamumlá a sklopí oči+ Ale nechápu to. +koukne na Jadea naštvaně, prostě si nemůže pomoct+ učí mě, že jsou upíři krvelačný zrůdy, tak proč ji teda nezabiješ sám? +položí otázku za milion bludišťáků+
J: +Jadeovy oči varovně blýsknou, nepouštěj se na tenkej led... nehodlá mu vysvětlovat celej ten propletenec mezi nima, takže si prostě vybere jednoduchou odpověď+ Dluží mi. +pokrčí prostě rameny+ A krom toho... +ušklíbne se ošklivě+ jsem ještě pořád naživu, protože si vybírám svoje bitvy. +ohrne trochu ret+ Většinou je docela moudrý vědět, jakej další krok protistrana udělá. Občas... +zadívá se Deanovi rovnou do očí+ je prospěšnější nechat někoho naživu, protože následky za to prostě nestojí. +poznamená, a pak se zvedne od stolu a dojde si nalít ranního panáka+ Po snídani se budeš hlásit na Archivaci. S platností ode dneška tě přeřazuju mimo aktivní trénink. +prohlásí hladce, jen tak mimochodem+
D: Co-že? +uteče mu fakt vyděšeně, až mu hlas vyskočí o pár tónů vejš, a krev v žilách jako by se mu měnila v olovo+ to nemyslíš vážně. +zapolyká nasucho+
J: Někdo ten archiv spravovat musí, a tobě se tam docela líbilo, nebo ne?+ zvedne obočí skoro nevinně+ Na měsíc, prozatím. Pak se uvidí, jak sekáš latinu. +zvedne koutek v úšklebku+ Svoji zbraň necháš u Tylera. Myslím, že při kopírování složek ji potřebovat nebudeš. +poplácá ho po rameni, a docela si užívá klukovo zoufalství+ A jestli něco takovýho provedeš ještě jednou, osobně tě stáhnu z kůže. +sevře mu rameno tak pevně, že Dean zamrká+
D: Super. +zamumlá chraplavě, a když ho Jade konečně pustí, vyskočí na nohy a hledá, kde nechal tesař díru+
J: +dívá se, jak kluk prchá ke dveřím, rukou se opře o futra, a nakloní se k němu+ Za tvýho tátu někdo zaplatí, a ten někdo se jmenuje Seth. Možná si na to počkáme, ale jednou si tesáky toho zmrda vystavím na krbový římse, to se neboj. Já totiž nezapomínám. +prohodí dvojznačně, a odtáhne se+ umím si počkat na ten správnej moment. +zvedne koutek, a na chvilku vypadá fakt jak úplnej parchant+
D: +Dean ho chvilku odhaduje, jestli to myslí vážně, nebo to byla nějaká superkryptická lekce, i níž si měl něco odnýst, a pak se rozhodne už svý štěstí dál neždímat, zamumlá rozloučení a vypadne+

+z Deanova pokoje odejde až asi o dvě hodiny a dva uklidňující lektvary pozdějc; když odchází, kluk spí na postele stulenej do klubíčka a totálně emocionálně vyčerpanej. Jadeovi je ale jasný, že on ještě dneska zdaleka nekončí. Vrátí se k sobě do pracovny, vytáhne mobil a pošle tři smsky; Tylera musí zaúkolovat organizací pohřbu, Sean pojede do domu pro zbylý děti a jejich večerní chůvu, a Lauren... odeklínačka Lauren a její muž, který se už tři roky snaží o dítě, a pořád vytrvale trvají na tom, že to zvládnou bez magie. Možná to nevyjde, ale zkusit to může. rozhodně nemůže riskovat, že se do toho začnou montovat úřady a stáhnou si je do děcáku. A co se týče Deana... za pár měsíců mu bude sedmnáct, uvědomí si. ale i těch pár měsíců... promne si kořen nosu, čtvrtá smska toho večera přijde právníkovi+

+když se o dva dny pozdějc koná pohřeb, všechny právní dokumenty jsou připravený a Lauren s manželem hekticky chystají dva pokojíčky. Dean za celou dobu nevyšel z pokoje; sice mu tam nosí jídlo, ale on s nikým nekomunikuje, zírá do zdi, a v hlavě se mu honí kdoví co, ale rozhodně to není nic pěknýho. Jade se ani nemusí převlíkat, stejně chodí v černým pořád, ozbrojí se, a vyrazí dolů, kde už čeká kolona černejch aut, co je poveze na pohřeb+

(Chloe umřela?! )

+přemístí se před centrálu a je si docela jistá, že nikdo jako ona sem asi ještě jen tak na návštěvu nepřišel:D Je si jistá, že všechny možný kamery a další bezpečnostní vychytávky ji docela určitě panu domácímu ohlásí velice rychle+

+samozřejmě si jí nejdřív všimne security na monitorech. Chlápci si vymění pohled, nějak se ani jednomu nechce jít otevřít, ale nakonec vyrazí, ruku diskrétně na pažbě. Mají ohledně ní svý pokyny, ale better safe than sorry. Druhej z páru zatím zvedne telefon a ohlásí ji, takže když ji ochranka dovede ke kanceláři, Jade už v ní sedí+ Vaše zbraně prosím. +obrátí se na ni tradičně ochranka, a ve tváři se mu nepohne ani sval+