Ložnice

[Syriana Spinnel]

+Zachumlá se mu do náruče a vdechuje jeho krásnou kořenitou, vlčí vůni.+ Krásně voníš. +Zavrní a ten nejhorší stres a strach z ní opadne.+ Máš pravdu. Zase. +Trochu se zastydí, ale pravdou také je, že by jim to asi ulehčilo asi tak triliardu problémů.+ Bohužel, jít ale budu muset +řekne opatrně, protože ten výbuch, který ještě nenastal, může přijít každou chvíli+. I když se mi nechce sebevíc.

[Gabriel]

Ty taky...+musí se pousmát a políbí ji do vlasů+ Proč jsem věděl, že tohle řekneš...+povzdechne si, když řekne, že musí jít+ Nezvládli by to Bí s Jadem sami? +navrhne zkusmo, i když tuší, jaká bude odpověď.+

[Syriana Spinnel]

+Vklouzne mu rukama pod tričko, a má potěšení jen z toho, že pod svými prsty cítí jeho horké a živé tělo, a když se pohne, tak se pohnou i jeho svaly.+ Jde o magickej artefakt, který se přímo dotýká Sorinka. Věř tomu nebo ne, ale míchání ras... +až ji z toho bolí zuby, jak to říká,+ bylo a myslím, zřejmě pro jistý lidi stále ještě je to nejhorší provinění proti všem řádům. A přesně tenhle artefakt měl ten, co nařídil Sorinkův únos. A pořád ho ještě má. A ať děláme co děláme, nikde není k nalezení, jako by se propadl. Nicméně víme, kde přesně se nacházel v jakou dobu. A to v 16. století. +Brumlá mu to tam do trička.+

[Gabriel]

+schová ji u sebe, ale jakmile zmíní Sorina, poněkud ztuhne. Je úplně potichu celou dobu, co Syr mluví a i chvíli po tom. Nakonec se zhluboka nadechne, vydechne a přiměje ji, aby se na něj podívala+ Takže jestli tomu dobře rozumím...chcete se vrátit v čase, najít ten artefakt a zničit ho? +shrne to stručně a trochu nakrčí zamyšleně čelo+ A nemůže to udělat v současnosti nějaký bordel? Jakože minulostí změníš i budoucnost a tím pádem i přítomnost? +souvislosti mu zacvakávají do sebe celkem rychle+ Každopádně...nelíbí se mi to. Ani trochu. +řekne vážně+ Ale taky tě znám až moc dlouho na to, abych ti to zkoušel zakazovat, nebo podobný blbiny. Takže udělám jen tohle...+dodá a pak ji k sobě přitáhne zpátky, zvedne ji a dlouze, hluboce ji políbí+ Koukej se vrátit vcelku a pokud možno neožehnutá...+zavrčí jí do rtů poněkud sevřeným hlasem a i když se snaží vtipkovat, je poznat, jak je to pro něj těžký+

[Syriana Spinnel]

Podobný blbiny? +obočí jí vyjede až někam do vlasů, protože přesně tyhle blbiny Gabriel dělá, no zdá se, že "dospěl"+ Ale to víš, že já se vrátím, přece těm hydrám, které čekají za dveřmi nedopřeju tak dokonalý kus masa. +obemkne ho nohama kolem pasu, když už je ve vzduchu a hluboce jej políbí zpět+ Já nic měnit nebudu, jenom si tam něco vypůjčím a namísto toho nechám zdařilou repliku. Protože co víme, tak doteď se ten artefakt od té doby neobjevil. Nicméně tuhle myslící část má na starosti.. no Jade. +Pokrčí rameny.+ Nicméně. +zčervená trochu, protože prostě pořád je i čarodějka a to co teď udělá, je proti všem jejich nařízením a zákonům a všemu. Vymaní se mu z objetí a přejde ke svému nočnímu stolku. Vytáhne z něj něco na dlouhém zlatém řetízku.+ Když jsem byla v našem bytě, tak jsem si odskočila vypůjčit +dodá a důrazem na to slovo.+ tuhle věc. +Dá mu do ruky obraceč času.+ Prosím neptej se mě, jak jsem k němu přišla +zkousne si ret, protože za jeden večer toho po něm chce spoustu.+ Pokud bych se nevrátila před úplňkem, zavoláš Charlieho a přijdete si pro mě. Hm? +Je trochu nesvá, protože dávat obraceč někomu, kdo není kouzelník je něco jako svatokrádež. A taky by bylo fajn mít ho sebou, pro jistotu. Jenže je si setsakramentsky jistá, že víc už jich na světě moc není.+

[Gabriel]

No to doufám, fakt nechci skončit jako kus masa pro hydry. +poznamená suše, ale koutek mu trochu cukne vzhůru+ No jo, Jade. Kdo jiný. +zamrmle trochu. Jo, nemá ho rád, ale taky rozhodně nezapomíná na to, že byl jedním ze dvou lidí, který mu Syr přivedli zpátky, takže...no, to je prostě něco, co nejde jen tak smést ze stolu a dál ho jen spokojeně nesnášet.+ Tak jo, to zní jako celkem jednoduchej a bezpečnej plán. +shrne to, ale moc dobře ví, že vždycky se může posrat asi tak milion věcí; uvolní své objetí a se zájmem čeká, co bude.+ Vypůjčit...+zvedne obočí, ale dál se v tom nerýpe. Radši. Nastaví dlaň a nechá si tu na pohled dost jemnou a křehkou věcičku položit do dlaně+ Takže..to je něco, co umožňuje cestovat časem? +zadívá se na ni, jestli to správně pochopil+ Přišel bych si pro tebe i do pekla. Takže nějaký šestnáctý století není problém. +pousměje se, ale podle výrazu to myslí naprosto vážně+ Kdy vyrážíte? +zeptá se pak jenom a ten lehce znepokojený a ustaraný výraz se do do jeho očí vrátí+

[Gabriel]

+Má takový pocit, že se na tom stole rozteče, protože se cítí strašně lehce a zároveň příjemně unaveně. ví, že stopy po tomto malém entréé bude mít ještě ráno a má z toho hrozně hezký pocit. Prohrábne si vlasy a usměje se na něj hrozně moc pěkně.+ Myslím, že je to určitě lepší, jsi dobrý terapeut. +Pohladí ho po krku a pak ji zase nese. No i tohle miluje, a on to ví.+ Miluju tě. +Najednou má obrovskou potřebu mu to říct, když se k němu tulí v jejich obří posteli.+

Tak to opravdu rád slyším. +zatváří se spokojeně a trochu namyšleně.+ A já tebe, moje vlčí královno...+vydechne jí do ohbí krku a ramene a vtiskne jí tam žhavý polibek+ Víc, než si vůbec umíš představit...+hlas má trochu zhrublý, jak ho na okamžik přemohly emoce a když si uvědomil, kolikrát ji už málem ztratil+ Zničím každýho, kdo by někdy chtěl ohrozit mou rodinu. +zavrčí a zní to jako přísaha+ A je mi úplně jedno, jestli to je nějaký zkurvený bůh. +přitiskne ji k sobě pevněji, jakoby měl strach, že mu ji někdo vyrve z náručí...+